Arigató-san

Pán Ďakujem je vodič diaľkového autobusu, ktorý každého úctivo pozdraví a poďakuje mu, že mu uhol z cesty. Cesta je totiž v predvojnovom Japonsku zároveň chodníkom. Celý príbeh sa odohráva v malom autobuse, vnímame rôzne postavičky, sledujeme ich problémy, starosti i radosti. Všetko je to podané vážnym aj úsmevným spôsobom s jemným nadhľadom. Príjemný milý film. Štvrtý komentár. (21.10.2017)

Jedna cesta autobusem plná příběhů. Pod naivně stylizovanou kulisou se skrývá trefná psychologická i sociální exkurze do předválečného Japonska. Hiroshi Shimizu je režisér, kterému začínám přicházet výrazně na chuť, vážná témata nastiňuje s neuvěřitelnou lehkostí a malebností, neobyčejná atmosféra jeho obyčejných příběhů má schopnost vnímavého diváka zcela pohltit. (07.12.2008)

Arigato-san by se měl povinně promítat při náborovém řízení u každého autokarového přepravce, protože nejedna cesta busem je dneska hororový zážitek. Machři, kteří si za volantem prostředků hromadné dopravy kompenzují své nesplněné sny pilota formule jedna, patří k těm nejběžnějším. Opravdovou hrůzu mi však jednou naháněl šofér, který během jízdy sváděl urputný boj s vyprchávajícím promile a co chvilku si hodil šlofíka. O těch škodolibcích, kteří dobíhajícím přibouchnou dveře těsně před nosem nemá smysl ani hovořit. Pan Děkuji je pravý opak. Je to řidič džentlmen. Svou přezdívku si vysloužil hlasitým projevem vděčnosti všem pocestným, kteří mu uskakují z cesty, když je na své trase míjí. Jeho pasažéři jsou jako jeho rodina. Vždy je bezpečně doveze do cílové stanice, rád s nimi poklábosí a ochotně poskytuje rady i v důležitých životních situacích. Radostná a pohodová jízda japonskými horskými serpentinami v nelehké době ekonomické deprese, kdy cestovat autobusem nebylo samozřejmostí pro každého. (18.12.2011)

Príjemný lyrický návrat k predvojnovému Japonsku, ktorému dominovali ľudové príbehy s okázalou ľahkosťou. Šimizu tu je za rozprávača epizodického, ktorý reprodukuje cestu autobusu ako miestom milých postavičiek sužovaných rozdielnymi útrapami. Spôsob podania je nenútený a veľmi príjemný. (20.02.2019)

Velice příjemné překvapení, výborný portrét předválečného Japonska, ke kterému nám stačí sdílet hodinu a půl osudy řidiče a cestujících v autobusu jedoucím po japonském venkově. Krásné, černobílé záběry na krajinu a vynikající psychologie postav. K tomu určitý nadhled, humor, pěkná hudba a zároveň skrze dialogy nenápadně hluboké vystižení stavu japonské duše v té době. Shimizu stojí za pozornost! (15.06.2009)