Resident Evil: Afterlife

Překvapivě dobré i ve dvojrozměrném podání. Anderson se svým místy meditativním pojetím blíží nálepce "béčkového artu", protože řada kompozic (například z "Aljašky") je jednoduše krásných a velmi pomalé tempo vyprávění umožňuje zaměřovat pozornost na obrazy a kochat se jimi. Záběry v Resident Evil: Afterlife totiž nejsou primárně zprostředkovateli narativně důležitých informací, ale mnohem víc opojným průzkumem uzavřených i otevřených prostorů obklopujících postavy. Tomu samozřejmě napomáhají fetišistické zpomalovačky a nadměrné využívání celků a velkých celků. Vzhledem k tomu, že videohry jsou oproti filmu definovány především prostorem (hráč tráví čas objevováním nových lokací a opakovaně jimi prochází), zatímco film je omezen jasně definovanou stopáží (tedy časem, v kterém musí divákovi říci všechno podstatné), chápu tento krok v rámci videoherních adaptací jako jednoznačně kladný. Nemá moc smysl mluvit o "videoherní absurditě scénáře", když těžiště filmu je někde úplně jinde. Byl bych opatrný i s tvrzeními ohledně "fetišizování Milly", která je už od prvního dílu - a postupně čím dál víc - spíše androgynní postavou, která v mnohém odpovídá videoherním avatarům, do nichž je možné se volně projektovat. Kromě vzezření Alice hraje roli její ztráta paměti (první díl) a v Afterlife nepochybně i armáda jejích klonů, která značí schopnost avatarů opakovaně vstát z mrtvých, "respawnovat" se na jiném místě a na několik pokusů dokončit misi (dohrát hru). (08.05.2013)

The Book of Alice aneb videoherně o zombies bez zombies! Andersone! Ty fušere jeden! Zahodit příslib velkých událostí rozehraný v Extinction během úvodních deseti minut a ještě ke všemu takovýmhle způsobem. Nemluvě o snad pěti minutovém fetišistickém záběru na nohy ( kdyby tam stála žirafa, neřekl bych ani slovo ) po kterém přichází ona magická formulka writen by Paul W.S. Anderson! Zasloužil bys pětadvacet na holou. Někdo tady musel chybět na hodinách logiky (+ nano pavouk vstřikující do těla drogy? Dude, Vážně? ) Máš jediné štěstí, že coby film na nedělní odpoledne Afterlife funguje docela obstojně a ještě ke všemu si divák může zahrát hru: Poznej své oblíbené filmy v Andersonově skládačce. ( malá nápověda milý hráči: Matrixem, Silent Hillem a Ostrovem to teprve začíná) Škoda po Death Race jsem ti začal možná i trošku věřit. (07.10.2010)

Z prostředí drsné pouště jsme se dostali již v minulém díle, teď nás čeká Japonsko a LA. Paul W.S. Anderson je zpět na režisérské stoličce a (upřímně) jde to poznat. Je zde mnohem více cool zpomalovaček, mnohem více scén, které připomínají jiné filmy (jak už ostatní zmínili především Ostrov a Matrix). Nicméně pokud to budete brát tak, jak to "leží a běží" (rozuměj, totální cypovina, která chce jen pobavit) tak nemůžete být zklamáni. Je sice fakt, že tohle je nejslabší ze všech RE filmů, nicméně i na ty čtyři hvězdy to stále postačí. Vidět to ve 3D (které tady všichni chválí) možná bych šel i výš, ale to si radši nechám do zálohy. Afterlife není ničím jiným, než efektně natočenou blbovinkou, která má především pobavit. A tak se i stalo. 70 %. (27.10.2010)

Resident Evil: Afterlife je druhý nejhorší díl z této filmové série ( RE 1, RE: Zánik, RE: Rozklad, RE: Afterlife, RE: Apokalypsa ). Akce je pomalá, snaží se být moderní a „cool“, ale působí právě opačně. Kratší záběry a více střihu by určitě bylo ku prospěchu. Anderson umí rozhodně lépe, tohle se mu doopravdy moc nepovedlo a ani ta Milla už není co bývala. (15.10.2010)

Série Resident Evil si ve třetím díle (pouštní Extinction) vylepšila reputaci, stejně jako Paul W.S. Anderson s Death Race, takže při ohlášení Afterlife jsem se začal na nový film těšit. Alespoň do doby, než se objevily první plakáty a trailery, které zcela otevřeně přiznaly nemilou skutečnost, že místo hororu se tentokrát budou konat trikové 3D akční orgie. Bohužel jsou to neuvěřitelně nudné a sterilní "orgie". Úplně každá scéna působí smutně umělým dojmem, herci zoufale a scénář jako výsměch. Jsem dalek nazvat toto technologické promo s názvem Resident Evil: Afterlife filmem. 1/10 (08.10.2010)