Válka Bohů

Musím se přiznat, že na Válku bohů se mě moc nechtělo, tyhle filmy mě až příliš připomínají písničku " Jen já, jen já, o mě tu kráčí, jen já,jen já jsem film tvůj, ten který udělá na plátno hačí a k obdivu diváků mu stačí, když se načančá, když se načančá, když se načančá. " Jediný co mě na film vábilo bylo obsazení, přesněji řečeno Mickey Rourke, no a nakonec jsem Mickeymu vábení podlehnul a jal se vyflusnout u pokladen kin další nekřeťanský peníz, doufající že nevbíhám na totální píčovinu. Nutno říct, že jsem byl ve finále příjemně překvapen, především z obrazové složky, žádné přebrevné orgie odtrahávající pozornost od toho hlavního, tedy příběhu, ale nádherně fungující vizualita podporující především divákovi emoce, zejména bitva na slapský přehradě byla fakt delikatesa. Fascinovala mě krutost s kterou strejda Mickey zabíjel své nepřátele, vlastně s kterou zabíjel všechny. Děj mě velmi rachle zatáhnul do hry za což mu taky tleskám na otevřené scéně, nazvučení dokonalý, tenhle film vidět jinde než v kině je opravdu obrovská škoda, stejně jako nepíchat s Freidou Pinto, to je druhá obrovská škoda, protože tahle milka je neuvěřitelně sexy. Na 3D jsem se vysral, dal jsem si film pěkně s titulama a musím říct, že při boží válce jsem se nejednou cítil božsky. Škoda, že ty božské pocity skončily skoro na chlup stejně jako boží válka. Vydržet mé božské naladění alespoň cestu domů, poslal bych bohům tam nahoru o jednu hvězdu víc. (13.12.2011)

Předem bych chtěl říct, že jako jeden z mála nepovažuju 300: Bitvu u Thermopyl za oslavu fašismu, ale naopak ji vnímám jako sofistikovanou a jemnou satiru fašistické propagandy. Ostatně, že jsou obvinění vznášená vůči Snyderovu filmu nespravedlivá, si například myslí i Slavoj Žižek. O roli stylistických prvků, o nichž se v závěru textu zmiňuje i slovinský filosof, a které často zcela dekontextualizují jednotlivé obrazy, se tady příliš rozepisovat nebudu (snad jinde) - při porovnání obou filmů (300 a Války Bohů) je ale z mého pohledu užitečné dívat se na 300 jako na značně zkreslenou, subjektivizovanou verzi určité konkrétní historické události. Jednoduše řečeno, místo toho, aby se tu vytvářela iluze nějaké uvěřitelné rekonstrukce dějin, kde by vše odpovídalo zjištěním historiků, se tu přiznaně pracuje s nepřesnostmi a fantastickými motivy, které zde ale mají svůj význam - odhalují pravou tvář propagandy. Singh chtěl podle svých slov původně koncipovat Válku Bohů trochu jinak a zasadit ji mimo rámec antické mytologie a natočit nějaký post-apokalyptický film, ale producenti mu to zatrhli s tím, že lidi se dnes prý rádi dívají na řecké bohy a kdesi cosi. Tímhle kompromisem tu ale dost možná nechtěně vzniklo něco docela pozoruhodného, kdy sice většina diváků bude opět Singhovi spílat za mytologické přešlapy a nepřesnosti, ale přitom se tu podle mě dost originálně ukazuje proces vzniku bájí a pověstí, a jak odtržené od reality můžou být. Úplně nejvýstižněji to můžeme ilustrovat na souboji Thesea s Minotaurem, který je ve skutečnosti jenom svalovcem s maskou býka. Dokážeme si pak představit, jak tahle šarvátka poté prošla lidovou slovesností, kdy každý z vypravěčů přidal něco svého, nebo událost zařadil do úplně jiného kontextu a pak z ní vzniklo to, co my známe třeba od Petišky. Film si tohle zkreslení uvědomuje, protože na konci vidíme všechny ty ikonické momenty předchozího příběhu jako do kamenného sloupu vyryté výjevy, kde už právě k takové mytizaci dochází - minotaurus tu už skutečně vypadá jako fantastické monstrum, ne jako trochu přerostlý voják. Další jsou samozřejmě ti nezvykle zranitelní bohové, jejichž bitka s titány je tady mimochodem naprosto dokonale choreograficky zvládnutá a v 3D vypadá skvěle. A možná vůbec nejvýstižněji se dá rozdíl mezi oběma filmy ukázat na tom, jak přistupují k Nesmrtelným/Immortals. Zatímco ve 300 je to obávaná speciální jednotka Peršanů, která je dehumanizujícím způsobem vykreslená jako hromada příšer, ve Válce Bohů jsou Nesmrtelnými ti, kteří se svými činy stanou součástí legend. Snyderovi jde víc o tu výslednou podobu mýtu, zatímco Singh se snaží spekulovat nad tím, co se asi stalo, než se událost takovým mýtem stala. Jo a Rourke je nejvíc badass záporák za hodně dlouhou dobu, bezkonkurenčně jeho nejlepší role od Wrestlera. (25.11.2011)

Už žádné souboje reality a snu. Tarsem Singh konečně našel látku, v níž se jeho nezaměnitelný vizuál nestává pouze prázdnou manýrou, ale dokonale slouží zajímavému (byť prostému) příběhu, který se nese v teatrálním duchu velkolepých studiových ‚sandálovek‘ z období nákladných hollywoodských velkoprojekcí z 60. let. Epika se paradoxně zprostředkovává skrze akty neakčního charakteru, což dává vyniknout výborným hercům. Rourkeova záporáka všichni oprávněně vynášejí na Olymp, ale Cavillův charismatický bastard je velkým příslibem nejen pro nového Supermana, ale pro podobný typ rolí všeobecně. Prdelka Freidy Pinto už potom jen tak na okrasu. Další s občasných filmových kousků, kde jsem se nechal vlažnými ohlasy odradit od kina a i přes HD projekci toho budu ještě dlouho litovat. 4 a ½. (25.01.2012)

Vrcholně estetizující záležitost, do níž Tarsem Singh obtiskl své nezaměnitelné, bizarní obrazové cítění. Divadelní stylizace, absence epičnosti a střídmost filmových kulis (přitom tak vizuálně opojných) je autorský záměr, nikoliv znouzectnost a díra v peněženkách pánů producentů. Tohle chci mít na blu-ray. (29.11.2011)

Moc jsem si nesliboval, ale byl jsem nasycen. Tarsem Singh je génius, tam kde ostatní režiséři se svou vizuální představivostí končí, tam Singh teprve začíná. První polovina filmu je právě plná podobných výjevů, v té druhé se konečně něco začne dít i z hlediska akce. Ta je ale definitivně kulervoucí, jakmile se Titáni začnou rubat s Bohy začíná to pravé ořechové na co jsem celý film čekal. K hercům nemám žádných námitek. Těším se až se Henry Cavill jako Jor-El jr. nasouká do kombinézy s "S" na prsou. 60% (05.03.2012)