Dvojí spravedlnost

Co kdyby tu byl seriál, který by zpracovával vyšetřování kriminálních případů z reálného byrokratického pohledu à la The Wire a postupem sérií zrál jako to vůbec nejkvalitnější víno? Takový seriál existuje a je kritikou adorován, diváky v Evropě milován a zvláště ve Francii/Británii záhy dosáhl kultovního statusu. Jde o seriál, který není podbízivý (žádné zatýkání "po americku" o dvou lidech s honičkou přes půl města, ale i při jen teoretické možnosti, že by dva výlupci mohli být ozbrojení, se na ně jde zásadně v deseti až patnácti lidech čili i ty případné pokusy o útěk se počítají sotva na metry) či líbivý (zapomeňte na "co případ, to jasné vyřešení a vše vysvětlující odpovědi"), protože tak to nechodí. Vyžaduje se, abyste měli aspoň povšechný přehled o specifikách francouzského právního systému, tamním způsobu rozdělení pravomocí policie, prokurátora, advokátů či vyšetřujících soudců. Sledujeme totiž osudy a každodenní rutinu zaměstnanců právě tohoto systému, kteří musí spolupracovat, ale zároveň mají všichni zcela jiné cíle a protichůdné zájmy. Všichni tu mají osobní démony a práce si vybírá svou daň i s úroky; a je jedno zda v podobě drog, neexistujícího soukromého života či zcela jinak. Zároveň je to seriál temný (no, spíše znepokojivě naturalistický) a syrový. Případy jsou vesměs uvěřitelné, žádné papírem šustící překombinované zápletky neočekávejte; což ovšem neznamená, že by byly tuctové, nezajímavé, nenapínavé či bez nápadů. Pokud lze vůbec k něčemu přirovnat, tak ke svébytnému mixu výše uvedeného The Wire, The Shield ("účel světí prostředky"), Damages (Joséphine roste do dvojčete Patty Hewes) a klasické drsné francouzské krimi staré školy, kde se důkazy a řešení případu neodehrává za počítačem a v laboratořích, ale pěkně po staru ve výslechových místnostech a pečlivým sbíráním informací na ulici a sledovačkami. Ovšem není to derivát uvedených, ale zcela svébytný seriál, který postavám i divákovi servíruje nejedno ožehavé téma a morální dilema způsobem, na které neexistuje správná odpověď; pohled zákona se od toho lidského či toho "z hlediska vyššího principu mravního" zcela zásadně liší. Zažere se to, nedá to oddechnout, psychicky to vycucne až... Až budete chápat proč ty postavy vidí v drogách útěchu či východisko. Velmi pravděpodobně totiž sami budete mít po pár epizodách solidní depku. Není se co divit, co epizoda to instantní deprese. Postavy přirostou k srdci navzdory jejich chování, činům a rozhodnutím. K tomu všemu je každá ze sérií výrazně jiná stylem i podáním. První série (2005; 8 dílů) je vynikající, ne že ne, ale přeci jen jako by se v tom originálním konceptu teprve hledala a zkoušela "co bude fungovat a co ne". Má blíže k "francouzskému Law & Order" než tomu, co se z toho vyklube v pozdějších sériích. Vyústění hlavní dějové linky bude pro mnohé možná až příliš mrazivě reálné, na druhou stranu je pravda, že některé linky vyzní poněkud neodůvodněně do ztracena (nemyšleno nutně případy jako takové, ale spíše ty osobní a kariérní záležitosti). Nic z toho však již není problém druhé série (2008; 8 dílů). Tříletá prodleva od té první a vznik díky koprodukci s BBC Four se podepsala na tom, že je to mnohem sevřenější (méně případů, ale o to podrobněji), vypjatější a osobnější, i když postav přibylo. Geniálním tahem se ukázalo především vypůjčení si nápadu z The Wire; podrobně se podíváme na zoubek i "druhé straně barikády". Distribuce drog a násilí přistěhovaleckých gangů. A jestli se minulá série nebála realisticky ukázat zkorumpovanost či amorálnost právního aparátu při snaze docílit "spravedlnosti", tak druhá do těchto témat tepe ještě mnohem odvážněji a nekompromisněji. Aniž by však sklouzla k laciné vykonstruovanosti či zjednodušování za účelem větší atraktivnosti. Veškeré činy jsou v každém momentu plně pochopitelné; nebudete pochybovat, že takhle to na ulici prostě chodí. To jestli s tím zároveň budete i souhlasit, je věc zcela jiná. Prostě takový The Wire; já vím, že jsem to již psal, ale ono to platí. Ve třetí sérii "The Butcher of La Villette" (2010; 12 dílů) tvůrci mírně ubrali na realismu ve prospěch filmovosti, ale nijak to nevadí. Nejtemnější, nejatmosferičtější a nejznepokojivější; i Sedm je proti tomuto ztělesněním optimismu. Rozšíření počtu epizod znamená sice pozvolnější rozjezd, který však není na škodu, protože jakmile se šlápne na pedál, tak už se oddechu nedočkáte. Tentokrát jsou veškeré postavy bez výjimky v kariérním i osobním životě v naprostých (a bez výjimky i zasloužených) sračkách, ze kterých cesta ven nevede. Tentokrát se již neřeší zda účel světí prostředky, tentokrát jsou tu již jen ty prostředky. Prostě noir, prostě deprese, prostě kvalita a škoda jen, že advokátní linie je v této sezóně spíše do počtu. Čtvrtá série (2012; 12 dílů)) je odklonem od minule nastolené „temně temné“ thrilleroidní stylizace zpět k civilnosti. Tentokrát si tvůrci vzali na paškál situaci kolem cunami přistěhovalců, xenofobních nálad ve společnosti a extrémismus z toho vzešlý v podobě anarchistické levicové buňky studentů "wannabe Andreas Baader", kteří výše uvedené používají jako záminku pro revoluci společenského řádu. Série má dva problémy. Jednak je jí dvanáct epizod málo, protože se toho děje tolik, že je to místy událostmi nahňácané a následkem toho v mnoha liniích nedotažené či vyznívající do ztracena. Druhý zádrhel je pak úplné finále, které je typicky seriálové (tak trochu hodně ve stylu Homelandu). A byť kvalitně a napínavě podané, tak naprosto nezapadající do koncepce uvěřitelnosti. Pátá série (2014; 12 dílů) se pak vrací zpět ke kořenům nastoleným druhou řadou. Tedy k procedurální kriminálce, kde vše souvisí se vším, o charakterech, co nemají nic jiného než svou práci, ať již stojí na jakékoli straně zákona. Tam kde se v minulých sériích stávalo, že některá z těch hlavních linií "vyšetřující soudce - policie - obhájci" byla na vedlejší koleji, tak tentokrát to neplatí; všechny jdou ruku v ruce a každá po svém. A jde tedy ve výsledku nejen o nejlepší sérii v rámci seriálu, ale i obecně ji řadím mezi vůbec ty nejlepší řady napříč kriminálními seriály. Tak moc dobře vystavěná, emočně zdrcující, z prstu nevycucaných zvratů plná, temná, osobní, zaměřená na postavy a nekompromisní je. Majstrštyk. Šestá série (2017; 12 dílů) "Don’t bother asking yourself what you’ve become and when you crossed the line, because you did that so long ago you’ve lost sight of where it is...” aneb Prohnilí proti prohnilým. Až na v druhé polovině nemístně upozaděnou a navíc do další série zbytečně otevřenou linii s Joséphine není co vytknout. Lehce zkorumpovaní jdou proti těžce zkorumpovaným a zaplete se do toho politika, pašování a tak nějak vše; včetně, jak u této série také jinak že, nemravokárného sociálního podtextu. Do toho padnoucím způsobem zapracované nosné a emočně silné osobní linie (především Robanova). Tentokrát o poznání méně temné (stále však naturalisticky syrové jako nic jiného nejen v televizi), což je dáno i tím, že se do značné míry opustilo od thilleroidních žánrových prvků a tak celé vyústění i průběh odpovídá "šedé každodennosti". Sedmá série (2019; 12 dílů) Slovo od slova platí to co o předchozí řadě; a přesto je i tato série svébytná a nezaměnitelná. Navíc se neskrývaně připravují ani ne tak nitky jako lodní lana pro finální osmou řadu čili ke všemu je to i echt emocionální a osudové. Ano, u procedurální pochmurné kriminálky o (ne)funkčním systému a zkorumpovaných poldech. Což funguje jen díky tomu, že za těch bezmála patnáct let ty chybující živoucí charaktery přirostly k srdci jako málokteré jiné. Osmá série (2020; 10 dílů) Poněkud to dojíždí na uzavírání seriálu jako takového. Čili kriminální linie, sociologická linka, osobní, vše je na shodné tepající úrovni jako předchozí řady. Jenomže zároveň seriál, který celou dobu nešetřil postavy ani za mák, akce měly odpovídající reakce, si v závěru neodpustil "ne zase až tak hořkosladký konec pro trio ústředních postav, co vydržely od první řady". Čili jako řada opět vynikající, jako zamýšlená finální řada nic moc. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 4/5 | S5: 5/5 | S6: 5/5 | S7: 5/5 | S8: 4/5 | (09.02.2012) (méně) (více)