Camino

Kdyz drit, tak na kost. A tady se na tu pilu tlaci opravdu silou. Poslednich dva cet minut von Trier hadr. Prisaham bohu, ze bych tu matku nakonec prohnal mlejnkem na maso stejne jako vsechny jeji naseptavace. A to i s vedomim, ze presne tohle bylo prani tvurcu. Kazdopadne chvalim invenci v nekterejch snovejch sekvencich a samozrejme detskou predstavitelku - je proste sympaticka, i kdyz hlavne na zacatku tema ocima kouli zbytecne moc. A samozrejme doslovnost stve... ale da se vydrzet a hlavne do tyhle hry zjevne patri. Pro me je dobrej konec uz to, ze se celej pribeh nakonec vydal spravnym smerem, ze zacatku to vypadalo jak naborova knizka pro Mormony. (03.11.2010)

Jak hodnotit film, který vám jakékoli hodnotící rámce sebere už úvodní scénou, upozorněním "vše je podle skutečné události" a roztomilou velkookou holčičkou (která navíc vážně umí hrát), kterou vidíte umírat? Kdybych tu napsal, že jsem se tak akorát cítil ty dvě hodiny manipulován, psychicky vydírán a týrán, budu za ne-lidumila? Za cynika? Za povýšeného filmového vědce? S filmem mám podobnou obtíž jako třeba s Časem probuzení - dvě hodiny víte, že se stane něco hrozného a... ono to vážně po dvou hodinách přijde. K čemu to ale je, než k tomu ždímat ze sebe slzy? Silný zážitek, u kterého si ale bohužel nemohu říct, že skvělý. Kdybych sledoval dokument, který v závěru odhalí skutečnou rodinu v sepjetí s krajními katolíky (kteří za smrt, nebo lépe snad formu a důvody smrti Camino fakticky mohou), případně vvrcholí jejich veřejným pranýřováním před soudem, byla by to bomba. Takhle zbývá pouze snímek, který odsuzuje bezmála jako fašistu každého, kdo si nepopláče. Silné, ale nízké. (15.07.2009)

Naprosto brutální citová ždímačka ze Španělska, která kde může, tak si do duší každého z nás tak jako letmo hrábne, abychom z filmu byli náležitě na kaši. Normálně podobný filmy tak jako ustojim, ale tady to nemocný dítě není pro každýho. Vím, že ne každý podobné filmy nedává…ale tady by se z toho filmu asi rovnou posral. Ta holčička to zahrála tak neskutečně, že jsem nechápal, kam chodí na ty herecké výkony, kdy je v pohodě a zdravá a pak nemocná a na smrtelné posteli. Jeden z mála příběhů, na který se mi hrozně těžce koukalo. (29.01.2019)

Zážitek číslo 1) Kreténsky zfanatizované ženské osazenstvo příběhu v čele s velekreténsky zfanatizovanou matkou, kterou bych nejradši nakopal do jejího svatého zadku. Zážitek číslo 2) Bravurně hrající Nerea Camacho, která je (a abych nemohl být označen za pedofila, nyní na konci roku 2012 je Neree už 16 let) a především pak zřejmě bude nádherná ženská. Zážitek číslo 3) Dlouhý a hodně náročný film, který tak umě přibližuje neuvěřitelně krutý osud, kterým si celá rodina musela projít. 7/10 (27.12.2012)

Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Kvůli délce jsem mylně předpokládala, že bude film plný zbytečných scén, u kterých budu umírat nudou. To se však naštěstí nesplnilo. Camino je dívka, kterou má každý rád a její matka je chválena za to, že z ní vychovala dobrou křesťanku. Pak se ale ukáže, že má zhoubný nádor a nemá naději na přežití. Camino, která vždy všechno brala s optimismem, se ptá, proč jí to Bůh dělá, na což jí matka odpoví, že to dělá proto, že ji miluje a že jí závidí návrat do nebe. Vštěpuje jí do hlavy, že má milovat Ježíše, ať se děje co se děje, Camino slibuje a před sebou vidí svého Ježíše. Realita je prokládána sny a prorockými slovy Camino, v nichž je občas těžké se zorientovat, ale dobře tam zapadají. Očekávala jsem sice něco jiného, ale i přesto se mi ze sálu vůbec nechtělo odcházet. (09.07.2009)