Vražda

Úvod seriálu ma hneď veľmi zaujal, pretože konečne priniesol niečo nové a zaujímavé. Sledovanie prípadu vraždy nielen z pohľadu kriminalistov, ale aj rodiny a politický kontext v jednom sa až tak často nevída. Postupne však nadšenie opadlo, pretože dvadsať častí bolo skutočne premrštených na vyriešenie jedného prípadu. Vôbec sa Američanom nečudujem, že seriál veľmi rýchlo okopírovali. Nevidela som ich verziu a ani sa na ňu v blízkej budúcnosti nechystám, pretože napriek tomu, že verím, že ich spracovanie je kvalitné a odstránili so seriálu, to čo tu považujem za malé chybičky "krásy" viem, že to čo do svojej tvorby dokážu vložiť severania svojím duchom je neopakovateľné a preto zostanem zaryto verná originálu. (17.12.2014)

Výborná kriminálka. Děj a postavy (herci) drží diváka napnutého a poslední díly jsou opravdovým vrcholem. Moje jediná výtka je, že to mohlo být o pár dílů kratší. Těch stop je hodně a přeci jen - dokážeme odhadnout, že ty první jsou falešné. Dávkování: nejlépe 1 díl denně po dobu 20ti večerů (ČT z toho udělala půlroční záležitost). (20.05.2013)

Sarah Lund a její nevyčerpatelná zásoba hnusných huňatých severských svetrů jako spojovací články dvacetidílné série o dvacetidenním vyšetřování vraždy kodaňské středoškolačky. Případ, kde nic není jak se zdá; a ne sovy v tom tentokrát žádnou roli nehrají, byť právě Twin Peaks bývá ve spojitosti s tímto seriálem často (neopodstatněně) zmiňováno. První řada (ano, je i samostatně stojící druhá desetidílná) sází na „jinakost“ a skoro až zastydlost v postupech, které se na seriálovém poli nosily před desítkami let. Tohle je spíše než standardní kriminálka politické a lidské drama hodně pracující s pocity (postav i diváka). Jedna z mnoha zvláštností pramení z toho, že děj je takřka výhradně sledován z pohledů čtveřice postav. Komisařky Sarah Lund (vyšetřování a obětování osobního života; nečekejte drsňačku s bouchačkou, tohle je taková „Wallanderová“), hvězdného politika na vzestupu Troelse Hartmanna (politické čachry a intriky před nadcházející volbou primátora; zpočátku nápadně podobné Palmerově linii z první řady 24 a později State of Play) a rodičů zavražděné manželů Birk Larsenových (dopad na rodinu, vyrovnávání se s tragédií, reakce okolí, touha po pomstě). Což má za následek, že devět z deseti pro děj zásadních událostí se odehraje mimo obraz. Nejmarkantnější to je v krimi lince, kde samotné vyšetřování nemá skoro žádný prostor; Sářin parťák vše oddře, nalezne, vyslechne, dopadne, ale my z toho nic nemáme, jelikož se to vše dozvídáme až z jeho telefonátů Sarah. Ona vůbec ta kriminální část bude paradoxně pro mnohé největším úskalím série. S vědomím, že to má dvacet epizod souvislého děje je od prvního momentu jasné, že podzápletky na dva či tři díly ve stylu „další podezřelý co to už určitě nade vší pochybnost udělal“ nikam nevedou. Tvůrci příliš otálejí s vyjevením toho, co je divákovi stejně dávno jasné; je-li od počátku polovina stopáže každého dílu o politice, radnici a volbách, tak těžko někoho překvapí, že se tam vyšetřování nakonec neodvratně stočí. Stejně tak není problém záhy odhalit kdo je vrah či zůstávající pachuť, že i po finálním odhalení přetrvá dost aspektů, kde logika při zpětném pohledu úpí... Přes veškeré tyto výtky se to však nerozpakuji označit za jedno z nejzajímavějších novodobých seriálových kriminálních dramat ze staré školy. (07.02.2012)

Lepšie ako americká dvojička z roku 2011 (technicky, herecky), ale trocha naťahované, niekedy skoro hodinová časť posunie dej len máličko. Keďže ide o presnú kopírku, dá sa povedať to isté, že prvé dve série stoja za to a potom to začína upadať. Kým sa zaoberajú jedným prípadom, má to svoje čaro, potom sa už varí len na základe predchádzajúceho úspechu. (23.09.2022)

"Průběžně mě informujte." Až doteď jsem nechápal, co k nám mráz se severu přináší tak úctyhodného (viděl jsem dvě verze Mužů, co nenávidí ženy a četl jednoho Nesboa), ale tenhle hřebíček uhodil přesně na moji hlavičku. Zločin jako psychologický rozbor příčin, následků, falešných stop a ztráty cenného, to vše se nepohybuje ve vakuu, takže sledujeme i dánskou společnost - s vírou, politikou a multikulturalismem a nejzakousnutější policistkou široko daleko. K tomu poslouchám typický soundtrack, nechávám se unášet na rychlém tempu vyprávění a cítím se jako před deseti lety, kdy jsem seriály vyloženě sosal. A zajímavé je zjištění, že na americkém remaku si udělal jméno autor ceněného Temného případu. Megaspokojenost. (27.02.2015)