Tajemství

Muzikál jsem viděla v divadle Kalich a byl parádní. Skutečně hodně promakaný a hodně dobře vymyšlený příběh. Ten závěr jsem nečekala, docela mě překvapil. Místo Lucky Vondráčkové tam zpívala Zuzana Norisová, pak tam byla Linda Finková a Lucia Šoralová. Mirjam Landa má šťastnou ruku při své práci a s Danem tvoří výborné pracovní duo. Musela jsem si koupit i CD. Pouštěla jsem si ho pořád a pořád. Až mě chtěli všichni vystěhovat. K to mu naštěstí nedošlo. (21.05.2009)

Landův vyzrálý projekt překvapuje až nečekaně elegantně vystavěnou koncepcí, která maže hranici mezi divadlem a prožitou skutečností. Současnost se mísí s minulostí, báje s halucinacemi a to vše na velmi omezeném prostoru, který skýtá divadelní jeviště (Mirjam Landa dokázala, že tvůrčí zápal neomezují podmínky, ale pouze tvůrce samotný -- tohle se na divadle jen tak nevidí). Landova poetika a záliba v pokleslých žánrech (a jejich následné povýšení na umění) mi byla vždycky blízká, ovšem to, co dokázala manželská dvojice stvořit tentokrát, překonalo veškerá má očekávání. Vydařené texty, skvělá hudba a příběh, který táhne. A k tomu všemu výborná Vondráčková (ačkoli nemůžu věřit, že tohle tvrdím), která vše spolehlivě táhne až do (lehce předvídatelného) velkého finále. Tohle audiovizuální představení je jednoduše přehlídkou samých příjemných překvapení, které tak dají nadechnout doposud poněkud zatuchlým oponám českých divadel. (31.05.2009)

Síla dělá z tohoto muzikálu muzikál víc než působivý, která hbitě jako kobra zaútočí na divákovy city. Se samotným dějem tak "Tajemným", písněmi krásnými. hereckými výkony doslova nadpozemskými, Silnou hudbou, která místy hřmí bouřlivými přílivy narážející na skaliska a nutí diváka přes zavřená víčka zasněná, cítit tlukot vlastního srdce, až vysoko v krku a unášet jej dějem hry. Tady mi nezbývá než ve stoje tleskat a křičet "Bravo!!! (21.10.2024)

Dan Landa je pro me lykantrop. Behem dne je schopen defakto sam napsat skvele muzikaly, ale za uplnku zblbne a skace do Orliku rovnejma nohama za bilou ligu. Nicmene ho po smrti Zdenka Borovce povazuji za, spolecne s Lou Fanankem, nejlepsiho ceskeho hudebniho textare a libretistu. Predevsim pisen Zivot na vlasku byla pro me zazitkem. (29.11.2009)

Píšu podle živého představení (2010) a můj dojem vystihuje přirovnání ke školnímu představení, kde je zábavnou, hravou a poutavou formou puberťákům sdělováno něco jednoduchého a výchovného. Jakoby výprava vítězila nad obsahem. Scéna se mění co pět minut a jevištní technici jsou tak chvílemi doslova součástí představení. Oželel bych všechen ten oheň, vodu, kouř a pyrotechnické efekty střídající sdělení typu „pozor milé dámy na hry s tarotami“ nebo Eliščino: „Je toho za jednu noc na mě trochu moc.“ (Na to, že Eliška je hlavní postavou v muzikálu, toho na rozdíl od Anežky moc – zásadního – nezazpívá.) Když Anežka zpívá „Věřím, tedy padám“, jakoby nestačila slova písně a výkon zpěvačky (mě tedy ano). Jiřík ze zákulisí přiveze velké dřevěné schodiště, Anežka na něj během zpěvu vystoupá, on ji párkrát otočí a ona pak sejde dolů… Je to jen na (ne že nezajímavý) efekt nebo je za tím ono hluboké sdělení? To samé se totiž děje předtím Eliščce v „Magické noci“ (Eliška - viz výše - nezpívá a je jen vystrašená). Je chvíli zavěšena v síti a párkrát se zhoupne skoro nad publikem. Zajímavé, ale Tina Turner na plošině nad diváky to není. Uznávám, že pointa je zajímavá… ale není to poprvé, co takovou vidím. Především ji ale překryje polopatické vysvětlování předchozího děje ve stylu Sherlocka Holmese, kdy se dozvíme, kdo byl kdo. A není to první shrnutí v ději. Někdo kdysi řekl, že „pointa zabíjí báseň“. Jak píše v komentáři Cassandra, pointa opravdu „likviduje jakoukoliv nelogičnost předchozího děje“, ale obávám se, že nejen ji. Chcete vědět, jestli „si řekli to kouzlo“? To si piště, že se to dozvíte. Nevím, proč se to jmenuje Tajemství, vše je nejen vysvětleno ale několikrát polopaticky zopakováno. Přitom jsem se (asi ve svém věku) nic nového nedozvěděl („doba je uspěchaná, povrchní…“ - mimochodem proč to svádět na dobu, není to o lidech?). A zásadní pravdu o černém mraku, slunci za ním a pomíjivé iluzi duhy jsem pochopil hned napoprvé, nemusela mi být ještě dvakrát opakována. Mám pocit, že kdo trochu vnímá život, tak to vše už ví, kdo nevnímá, tomu edukativní muzikál moc nepomůže (ale pokud je cílovou skupinou omladina, budiž). Daniel Landa: "Tajemství je samozřejmě dál než Krysař. Ten byl mým prvním dílem. Nic z toho, čeho bych se dneska v Krysaři nedopustil, v Tajemství není. Píšu ho poučenější…“ Já nevím, v čem je Tajemství dál než Krysař, na mě prostě nepůsobí poučenější, ale poučnější, přesněji poučující. Kdybych na muzikálu nebyl v divadle ale v klidu a teple domova, možná bych nebyl tak náročný. Ale i tak si doma příště pustím zase Krysaře, protože „dětská láska je čistá“ (Tajemství) a "přeju si barevný duhový klid" (Krysař). ;-) (18.11.2014)