Režie:
István GaálScénář:
István GaálKamera:
Sándor SáraHudba:
András SzőllősyHrají:
Andrea Drahota, Marianna Moór, Istvánné Zsipi, Sándor Csikós, János Harkányi, András Kozák, Tibor Orbán, Gyula Szersén, Lajos Tóth, Mária Fogarasi (více)Obsahy(1)
Tragická událost prověří soudržnost party mladých, dosud bezstarostných lidí. Hrdinové tráví prázdniny v malém městečku, koupají se, a příliš pozdě si všimnou, že jeden z nich chybí. [Festival nad řekou Písek 2009] (oficiální text distributora)
Recenze (5)
Na koho má spadnout lavina, ten se neutopí. Parta mladých mužů a žen se snaží (často až nuceně, nespontánně ) vyvolávat ducha nešťastně utopeného přítele, moc jim to ale nejde. Všichni akcentují svůj vztah s mrtvým, ale ten klouže to rétoriky a pozérství. Další vjemy, další plány, další činnosti na něj vrší hlínu zapomnění... Dobře natočený film se silnými existenciálními rysy, i když s přemírou "popisných" prvků (jako např. detaily v medikově pokoji), které spíš rozptylují, než by vedly k přemýšlení. Čtyři hvězdy jsou také na místě. ()
uááá, tak tenhle Proud byl bohužel až moc pozvolný, prvnoplánový, okatě pochmurný, nijaký, nudný a bez hlubší atmosféry... snad nejsem cynik, když přiznám, že tragický děj na mě absolutně nezapůsobil, pokukoval jsem neustále po hodinkách a bavil se raději padajícími sluchátky ostatních diváků, dost hrozným simultálem a čtyřmi výměnami filmového kotouče... kvalitní kamera je tak jediným kladem, co mě napadá... 30% [Festival Nad Řekou, 2009] ()
Sice tu budu v komentu trochu opakovat i kluky, jelikož zatím (a možná na dlouhou dobu) jsme to viděli jen my v Písku, kde se z toho z mého úhlu pohledu vyklubal nejhorší film (relativně). Možná to bylo dost ovlivněné špatnou projekci, přetrhnutím pásku, velmi špatného zvuku a nijak oslnivého simultáního dabingu, ale i s přihlídnutím k ostatním posuzovatelným aspektům nebudu hodnotit jinak. (FNR Písek 2009) ()
Festival Nad Řekou 2009 Atmosféra příběhu byla vykreslena celkem opravdově a měl jsem trochu pocit, že to prožívám s nimi. Jen mě neustále rušil často vzpadávající zvuk a komplexně rušivý simultální dabing. Přijít o kamaráda asi není sranda. Jen neukázali utopence, což mě trochu mrzelo. ()
//Komentář obsahuje spoilery!!// Už samotný název filmu a jeho úvodní titulky, pod kterými sledujeme řeku za zvuku intenzivní Vivaldiho hudby, naznačují, že voda nebude v tomto snímku zrovna přátelským elementem. Jeden z mladých kamarádů se v ní utopí a ti ostatní se pak s jeho smrtí musí vyrovnávat. Každý to dělá po svém: student medicíny se snaží od tragické události odpoutat používáním lékařských termínů, druzí se vztekají a obviňují, třetí truchlí a obviňují se z toho, že si ani pořádně nepamatují jeho obličej. Není náhoda, že se jedna z postav zeptá druhé: „Máš rád Camuse?“ Snímek, který vznikl pod vlivem existencialismu (v 60. letech tolik módního) tematizuje smrt ze všech možných hledisek, především ji ale ukazuje jako nevyhnutelnou a nezávislou na ostatním dění. Kamarádi zemřelého se na každém kroku setkávají s tím, že život jde i přes jejich osobní tragédii dál. V pekárně se nepřestává péct chléb, dělníci si dál povídají o banalitách a na pozadí pohřbu vidíme a slyšíme v druhém plánu děti, které hrají fotbal. Gaálův psychologický film (jehož výbornou kameru obstaral Sándor Sára) mi připomněl české filmy nové vlny. Má rozumně dlouhou stopáž a v jeho jednoduchosti, stručnosti (která nahrazuje melodramatičnost) je jeho síla. ()
Galerie (4)
Photo © Mokép
Reklama