第36個故事
Taipei Exchanges
Obsahy(1)
Doris si po letech konečně uskuteční svůj sen a otevře si spolu se svou sestrou útulnou kavárnu. Obchody ale nejdou ani zdaleka tak, jak si z počátku představovala, tudíž její sestra přijde s netradičním nápadem, k němuž jí přivede všude kolem se válející haraburdí. Když se hostovi něco zalíbí, může to za něco svého vyměnit. Dívky díky neotřelému nápadu přilákají několik nových zákazníků, kteří si ke kávě přinesou nejen své věci na výměnu, ale i příběhy, které se k daným věcem vážou. (playboxguest)
(více)Videa (1)
Recenze (6)
Sterilizovaná Taipei bez přelidněnosti, bez stánků na betelové oříšky, bez lidí, kteří nesundají žabky ani v lednu (a k nim nosí péřovku), bez smradu ze stánků s jídlem, bez smogu a ohlušujícícího hluku motorů, bez sběračů papírových krabic a plechovek... prostě žádný hluboký kritický pohled na kapitalistický systém v hyperurbanizované a přelidněném "provinčním sídle" Taiwanu. Ale jelikož uznávám, že takto mondénně, povrchně a s klapkami na očích, jako postavy "36. příběhu", se dá taky žít, a protože jsem sentimentální, hodnotím vysoko. ()
Velice příjemný film, kterému bych vyšší hodnocení klidně i dal, kdyby mi ale byla bližší východní styl poetiky. Tady jsem sice chápal, na čem stojí a líbila se mi, ale nikdy jsem se do ní nedokázal plně dostat. Ono to je ale také tím, že po filmařské stránce to občas vypadá spíš jako televizní film, že z toho nic pořádného v závěru není a veškeré to kouzlo různorodosti návštěvníků kavárny a jejich vlastních příběhů není až tak výrazné, jak bych čekal a spíš se to zaměřuje na to vyměňování věcí za jiné věci. A nepřišel ani žádný hlubší sci-fi či fantasy prvek, který mě tak nadchnul u Café, které je k tomu tady přirovnávané. Přesto ale určitě zajímavý zážitek, který se mi spíš líbil než naopak, jen se mi u něj nedaří najít důvod pro čtvrtou hvězdu. Dalo se z toho dostat prostě víc, včetně ústředního vztahu mezi sestrami s úplně odlišnými osudy a pohledy na svět. Silné 3* ()
Po 10 rokoch prichádza Hsiao s ďalším filmom. Záložňu vystriedala kaviareň a mužského hrdinu, ženská hrdinka. Inak je princíp rovnaký. Osobitosť je teraz omnoho výraznejšia ako pri predchádzajúcom snímku. Poetika všednosti je tu prezentovaná cez obyčajných ľudí a ich príbehy. Dve sestry načúvajú, menia tie príbehy na niečo iné(obrázky) a rovnako sa menia aj ich hodnoty a ciele. Príbeh je pohodový a bez výraznejších dramatických vsuviek. Páči sa mi jemnosť s akou prechádzal príbeh ku konkrétnym uvedomeniam. A rovnako aj herecké výkony. Poteší návrat hrdinu zo záložne z prvého filmu, hoci sa tu mihne len na chvíľu. Z čoho usudzujem, že postavy obývajú Hsiaov vlastný fikčný svet, ktorý je možno trochu jednoduchší ako realita, hoci sa to tak nemusí javiť hneď od začiatku. Problémy aké s filmom mám sú rovnaké ako pri jeho prvotine. Hoci tu fungoval humor( matka, ktorá rozpráva na dcéry ale okolie si myslí, že rozpráva na nich) aj poetickosť, chýbalo mi tam niečo silnejšie. Pamätnejšie. V rámci komplexnosti ale film ponúka mnoho a znova v krátkom časovom úseku. Možno nie veľdielo. Ale takú kaviareň by som s radosťou navštívil. Aj ich hrdinov. ()
Velmi pohodový snímeček, ale přecijen trochu zklamal. Téma je zajímavé a nápadité, ovšem dalo by se z toho vyždímat mnohem mnohem více, ať už jde o samotnou kavárničku či osobní záležitosti děvčat. A ty rozhovory s lidmi na ulici mi tam moc nesedly. Přesto se na to koukalo celkem příjemně a asi není třeba dodávat proč - Gwei Lun-Mei zkrátka ani nemusí vůbec hrát, naprosto mi stačí její kouzelný úsměv a jsem spokojen :-) Ta holka má své kouzlo a nedá se tomu odolat. Celkově se tedy ztotožňuji s těmi 67%. ()
Z filmu na mě celou dobu vyzařovala taková pohoda, že jsem si tento snímek dokonale užíval. Styl jakým se film posouvá dál je strašně příjmený, když si k tomu ještě přičtu krásnou Kwai Lunmei, tak mi už z toho šla hlava kolem. No, jak to celé hodnotit? Pro mě to byl celkově velmi příjemný zážitek, takže musím dát tak 80%. ()
Reklama