Link

Profesor Steven Phillip spolu s asistentkou z rady študentov, Jane, vykonáva na odľahlom vidieku pokusy na opiciach. Jedným z hlavných "objektov" na sledovanie je šimpanz menom Link. Jeho spočiatku priateľské, priam humorné správanie časom vykazuje nevýdanú agresiu. Situácia sa ešte viac vyhrotí po nečakananom profesorovom odchode. V blízskosti Linka už nikto viac nie je v bezpečí. Tobôž mladá asistentka. Miestami nebavilo, miestami bavilo. O mimoriadny filmový zážitok sa síce nejedná, no musím uznať že "Link" nie je zlým thrillerom (rozhodne nie hororom, lebo ako som sa už milión krát vyjadril, z môjho pohľadu samotná myšlienka nestačí). Nič podobné ako mimoriadné gore neočakávajte. Sekvencie zla sa síce v záverečnej polhodinke objavujú pomerne často, no vsetko prebieha v norme, bez krviprelievania. "Pointa"? Dnes už sa nedá veriť ani žiadne opici (ani tej po chlastačke, ani tej čo máte po svojom boku :D). Vďaka originálnemu príbehu a záveru - 60%. (29.09.2014)

Já jsem si celou dobu při pohledu na Linka říkal, že to prostě není možný, že takhle šimpanz nevypadá. A on to skutečně šimpanz nebyl, byl to orangutan. Což ale nijak nesnižuje jeho herecký výkon, který je prostě úchvatný. Film na něm stojí a díky němu je prostě nádhera ho sledovat, i když konec je takový zbytečně symbolický a rychlý. Dobrý teror. (20.07.2017)

Určite pozoruhodný kúsok, ktorý je z polovice animal hororom z polovice mrazivým thrillerom so stupňujúcim sa napätím a postupne hustnúcou atmosférou, to všetko za tradične pôsobivého hudobného doprovodu Jerryho Goldsmitha. Orangutan Link je vážne úžasný a je radosť sledovať jeho takmer ľudskú mimiku, výrazy a gestikuláciu. (18.01.2012)

Bizarní kousek od „australského Hitchcocka“ Richarda Franklina, u kterého nevíte, jestli se máte bát, nebo se smát. Postupná proměna roztomilého a hravého šimpanze ve vraždícího psychopata je vskutku podivná. Jeho pyromanské choutky začínají naprosto nevinně (kouřením doutníků a ohříváním telefonů v mikrovlnce) a vrcholí požárem celého domu. Primátovy zprvu nevinně vyhlížející pohledy sice pak v kontextu s nadcházejícím děním začnou působit docela mrazivě (např. když šmíruje sprchující se Elizabeth Shue), ale jindy se nezbavíte dojmu, že je to pořád tentýž roztomilý a hravý šimpanz, legračně pobíhající po domě (pardon, ve skutečnosti je to vlastně orangutan přebarvený načerno). Goldsmithova zvláštně zvolená hudba, jak z nějaké cirkusové atrakce, z toho pak místy dělá spíše hororovou grotesku. Finále je každopádně po vizuální stránce zmáknuté na jedničku. Na Franklinovy Roadgames to ale nemá. (14.05.2018)

Franklin natočil hodně dobrý film, a zároveň takový nezvyklí. Vraždící opice bych se nebál říct jsou poměrně častým jevem ve světě hororu, jmenujme třeba Shadow of Kilamajro nebo Kongo. Tady je vše uděláno trochu jinak, tahle opice není jen tak obyčejná ale je zatraceně chytrá a toho později začne využívat. Je to sice takový bizarní film ale je prostě dobrý, sice hodnotím jen 3*, ale zatraceně silnýma. A plus k tomu má naprosto dokonalej hudební doprovod. (07.03.2013)