Režie:
Dragan BjelogrličScénář:
Dimitrije VojnovKamera:
Goran VolarevičHudba:
Roberto MagnificoHrají:
Miloš Bikovič, Petar Strugar, Srdjan Todorovič, Nikola Djuričko, Dragan Nikolič, Danina Jeftić, Vojin Četkovič, Nebojša Ilič, Armand Assante, Uroš Jovčić (více)Obsahy(1)
Sen se stal skutečností, když podceňovaný tým fotbalistů Srbska zvítězil v jugoslávské „kvalifikaci" a zajistil si tak pro rok 1930 účast na Mistrovství světa v Uruguay. Tirke, Moša a jejich kamarádi překvapili dozajista celý svět, nebo si to tehdy alespoň neskromně mysleli.
Po neúnavném trénování, dlouhé cestě vlakem napříč Evropou a ještě delší plavbě z Marseille přistáli konečně u jihoamerických břehů, očekávajíce bouřlivé přivítání. A realita? Ošoupaný hotel, ve kterém elektřina funguje, jen když se chorvatský údržbář Paco dobře vyspí, nezájem místních o jejich tým a naprostá neznalost pouhé existence Jugoslávie, natož Srbska. Nahlodané sebevědomí fotbalistů ale čeká ještě jedna přetěžká zkouška, los pro první zápas je nemilosrdný – své síly změří s týmem Brazílie! (dopitak)
(více)Recenze (23)
Fotbal mám rád a o tomto příběhu jsem přitom vůbec nevěděl. Tvůrci ze Srbské repre udělali absolutní mazánky, které prostě musíte mít rádi. A to vlastně vůbec nevadí, že jste neviděli první díl, který vypráví o tom, jak se tato banda kluků na mistrovství světa v Montevideu vlastně dostala. Celý příběh tak začíná cestou na mistrovství světa, která ve třicátých letech musela být silně náročná. Líbilo se mi, jak tvůrci představili pár situací, které by se v současné době za žádných okolností nestaly. Třeba ten průser s dresy. Na druhou stranu právě tyto absurdní situace vytvořily humornou stránku celého filmu. A nekonečné narážky na Jugoslávii a drzý kecy toho Chorvata tomu jen a jen pomohly. Jediný problém jsem tedy nakonec měl snad jenom s délkou. Bejt to kratší, byl bych radši. Vše ale vynahradil závěr, kterej představuje snad nejhorší zařízlej zápas v dějinách FIFY. Viděno na základě Challenge Tour 2015 ()
„NEHRAJETE SAMI ZA SEBE, ALE ZA SVOU ZEMI. HRAJTE FOTBAL. NENÍ ŽÁDNÁ HANBA PROHRÁT S BRAZÍLIÍ…“ /// Projekt režiséra Dragana Bjelogrliće „MONTEVIDEO“ dospěl ke svýmu závěru. Šťastní můžou bejt nejen diváci – hlavně ti s fotbalovými geny, ale i samotný legendy. Fotbalový. Aleksandar "Tirke" Tirnanić, Blagoje "Moša" Marjanović … tentokrát se s nima vydáme na horkou uruguayskou půdu. Jedná se o sportovní film, takže o vyřazení Brazilců jde v první řadě – sorráč, to fakt není spoiler! Ovšem film má bejt hlavně úsměvnej, a přestože se dramaticky dotýká lidskejch hodnot, výsledkem má bejt pobavenej divák. Dočkáme se vyvedenejch fotbalovejch zápasů, (v našich končinách) budeme závidět digitální efekty, který vytvářej fanatickou atmosféru na stadiónu. Fotbal může (znovu) dokázat, že sbližuje národy. Dávám 4*, přestože je úvodní film lepší (a protože su fotbalovej magor). Tohle by mohlo bejt kratší (doplácí na seriálovou podobu?). Nakonec si všichni můžem společně povzdechnout, že u nás žádnýho Dragana Bjelogrliće bohužel nemáme. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že to má Suárez v genech. 2.) Zajímá mě největší úspěch srbskýho fotbalu. 3.) Thx za titule ,,Yusek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Keď si odmyslím tie nezmyselné futbalové pasáže, je to taká klasická východoeurópska tvorba ala "Čierna mačka, biely kocúr". Tie charakteristické črty ich typického humoru sú veľmi totožné. Spočiatku mi snímok napriek "téme", ktorá ma niekoľko rokov živila, a neustále patrí na prvé miesto v mojom srdci, veľmi nesadol. Odstupom času si ma však vďaka skutočnému vyobrazeniu problematiky, manipulácie ľudí za pomoci peňazí, vidiny lepšej budúcnosti, ktorá zmení charakter čo i len malej skupinky ľudí (hráčov), či zrodu lásky dvoch úplne odlišných kultúr, ktorá sa v určitom momente ocitá pod tlakom vášne k futbalu, predsa len získal. O semifinálovom zápase Juhoslávie s Uruguajom, ktorý niesol známky kontroverzných rozhodnutí rozhodcov som si čo to prečítal, a úprimne povedané, jedna z hlbokých myšlienok vtedajšieho prezidenta FIFA:" Z FUTBALU SA STÁVA BUDÚCNOSŤ SVETA, ZO STROMU NEVIDÍTE LES!! ", dnes platí na 100%. Dnes nestačia čisté úmysly, systematická práca s mládežou, či tvrdá drina. KONTAKTY, PENIAZE - dnes hýbu výsledkami športových podujatí. Je to hanba, ale je to tak. Dnes páni v čiernom (krikľavom), na rukávoch s logom "FAIR PLAY" ochraňovaný zväzom, môžu takmer všetko. A tak nám v určitých momentoch neostáva nič iné, iba oči pre plač z bezmocnosti, že pre úspech, nestačí vzdelanie či snaha napredovať, ale obrovský "BULDOZER" v podobe "dobrých" funkcionárov, ktorý už ten pozitívny výsledok družstva, nejako zariadia. Mohol by som tu rozpísať niekoľko "príbehov", ktoré som zažil na vlastnej koži pri "prof. futbale", no to nemá zmysel. Na záver už len dodám, že napriek tomu, že sa v tomto snímku venuje futbalu dostatok priestoru, je na úplne vedľajšej koľaji. ()
Tohle je první komentář k tomuto filmu a také první hodnocení 5*. Ačkoliv film je přímým pokračováním první dílu, odehrává se tentokrát mimo Balkán, v Jižní Americe. Trpí sice všemi klišé filmů o sportovních úspěších, historie už ale byla napsána a tak tvůrci nemohli moc vymýšlet (proto nejsme naštěstí svědky "zázračných" probuzení se a otočení výsledků/dávno ztracených mačů, a ta ve filmu podržená nespravedlnost se opravdu stala, jeden gól padl po té, co míč na hřiště vrátil jeden z dohlížejících policistů). Chybí mi tentokrát erotika, víc vtipu. Nejzábavnějším lightmotivem mají být příbuzní krásné Dolores, kteří nehodlají Tirkeho nechat utéct. Trochu přeháňka, která připomene Troškovy mafiány v Slunce, seno, erotika. A když v semifinále los svede domácí Uruguay a Jugoslávii proti sobě... Stále vysoké hodnocení, proto prvnímu dílu ale jen 90 %. Na film jsem čekal opravdu dlouho, jeho release byl neustále odkládán. ()
Teda myslel jsem že dvojka se zlepší o proti jedničce a bude to sportovní nástup jak dělo. 2 a půl hodiny filmu a z toho byla nejlepší tak půl hodiny, zbytek neustálého tlachání škoda takový ch filmu. ()
My máme svůj Řím 1934, Jugoslávci resp. Srbové Montevideo 1930. Stejně jako my proti Italům ani oni neměli tehdy proti domácím šanci a určitě to nebylo tím, že by byli horší fotbalisté. Pokračování příhod srbských zlatých hochů se mi líbilo víc než první část a to především proto, že se víc točilo kolem fotbalu jako takového. Dnešním primadonám by určitě neškodilo vyzkoušet si podmínky, jaké měla řada fotbalových mužstev na úsvitu světových turnajů. Třeba by se mnozí z nich z té diskotéky konečně probrali. Vedle toho zaujme i pár vtipných scén, celkem solidně nasnímané zápasy a zjištění, že FIFA byla zkorumpovaná už tehdy. Rýpalové budou mít určitě výhrady k faktografickým chybám, ale vem to čert. Mě se to líbilo. 80% ()
Ja som to vedel, že si to zamilujem a stalo sa. Príbeh založený na skutočnosti, kde sa trpko poškodila táto krásna hra a medzinárodná súťaž hneď na začiatku v neprospech krajiny, ktorú najprv odvrhli jej krajania z bratského národa, stálo proti nim šťastie a najmä nespravodlivosť, ktorá ich zrejme pripravila o historický úspech, podobne ako sa to hovorí o mojej krajine o približne štyri roky neskôr, čo máme zrejme tiež spoločné, no aj tak ľudia nezabudli, k nemu sa mi ťažko niečo dodáva, silné. Ľúbostný príbeh dopadol ako to často v živote chodí a popravde mne tam toho veľa nechýbalo okrem toho šťastnejšieho konca, ktorý zostal na vybojovanie pre nás, no aj tak sa na to môžeme s hrdosťou pozerať. Bolo to proste ako život, dobrodružstvo, zábava, problémy, chyby, veľa zaujímavostí, no prvoradé, že to zostalo niekde vo vnútri mňa. Aj keď tentokrát akože mimo Balkán, ale podstatou stále Balkán. Dôraz sa tu kládol na mnoho momentov, od sociálnych, cez spájanie ľudí rôznych odlišností, až po scénky, ktoré môj milovaný šport nahradili niečím väčším a dôležitejším. Dlhé čakanie ako na ďalšie majstrovstvá vo futbale, ale dnes už ako keby ani nebolo. Som zaň rád, užil som si to a mám z neho radosť, ďakujem zaň a raz možno znova vidimo se! ()
Pokračování této srbské fotbalové podívané má trochu jiné ladění a není to jen tím, že se děj přesunul do Jižní Ameriky. Humoru i patosu ubylo, zato je tu víc napětí a nerváků na zápasech a vůbec se to tentokrát točí mnohem víc kolem fotbalu. Co ovšem naštěstí zůstalo, to je většina bezva postav, z nichž jsem si přeci jen nejvíc oblíbila šviháka a krále srbské kopané Mošu, ale hned za ním také jeho věčně zamilovaného kámoše a zázračného hráče Tirkeho, stejně jako jejich dobráckého trenéra Boška a v neposlední řadě i vedoucího jejich výpravy, na jehož jméno si teď nevzpomínám, ale který mi oba dva díly svou vizáží až neuvěřitelně připomínal Gregory Pecka. Těm všem jsem pochopitelně přála ze všech sil vítězství a byla jsem velmi rozhořčená tou nespravedlností během semifinále s domácí Uruguayí, ale pak jsem si o tom zkusila něco málo vygooglovat a začínám mít silné podezření, že si to srbští filmaři dost přibarvili k prospěchu tehdejší jugoslávské reprezentace. Jó, jak jde o fotbal, jde všechna objektivita stranou, tak to asi bylo a bude. ()
Přemýšlel jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem dal čtyři. Příběh sám o sobě je velmi zajímavý, film je dobře natočený, jen možná trochu zdlouhavý. Největším mínusem byl pro mě Armand Assante. Jeho postava mi přišla hrozně otravná a navíc mi přišlo, že neumí ani pořádně mluvit. Jeho části jsem měl bez titulků a špatně jsem mu rozuměl. Ale jinak se Srbsko za tento film, který poslalo do boje o Oscara, nemusí vůbec stydět. ()
Fotbalovější pokračování, možná o trošku lepšího prvního dílu. Tentokrát se setkáváme na prvním oficiálním mistrovství světa, až v dalekém Montevideu. Dějová linie je předvídatelná a historicky podložená. Už v přístavu, po úmorné několikatýdenní cestě, je hrdým Jugoslávcům jasné, že vše není takové, jak si vysnili. Čeká na ně děda s papírovou cedulí, do hotelu jdou pěšky a samotný hotel, je spíš díra, než ubytovací zařízení. Přesto se to celé nakonec rozjede a i když nemá pomalu nikdo tucha, kde Jugoslávie, natož Srbsko, vůbec leží, tak svým umem a proháněním míče, svůj respekt Srbové najdou. A nebude se prohánět jenom balón, Tirke se "nečekané" zamiluje, ale k jeho smůle je zdejší temperament o trošku ostřejší, než ten na Balkáně :o) Každopádně jde ale o fotbal a toho je tady dost a dost a až na drobné faktické historické nesmyslnosti, se film drží faktů a jejich výklad, je věrný a poutavý. Jednoduše budete celé partě okolo Moši a Tierkeho fandit z celého srdce a ač působí alespoň zpočátku jako balíci z balíkova, tak si u vás své sympatie určitě najdou. Alespoň u mne to tak bylo. Možná bych trošku očesal stopáž, ta filmu ale v celkovém obraze zase tak neuškodila. Je to prostě balada, pro každé fotbalové srdce :o) Viděno jako 5 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Slušnej fotbalovej mač, kouknu i na první díl. Viděno v rámci Challenge Tour 2015. ()
Pekné pripomenutie prvých futbalových MS spred 85 rokov, kde sa Juhoslávia blysla skvelým výkonom a šokovali celý svet triumfom nad Brazíliou. Napriek tomu, že už prešlo toľko desaťročí, týmto sa Srbi dodnes veľmi chvália. Film bol celkom obstojný, páčilo sa mi, že nebol koncentrovaný čisto len na futbal, ale aj na tú atmosféru okolo toho a pobyt v Montevideu. Aj keď niektoré scény skôr pripomínali telenovelu. To najlepšie prišlo až na záver, keď Srbi pochopili, že proti domácemu Uruguaju nemajú právo vyhrať. Naozaj smutná nespravodlivosť, no takých už v športe bolo - stovky, možno tisíce! Inak nechápem, prečo si tvorcovia filmu nedali námahu naštudovať viac o tomto šampionáte, inak by sa nedopustili mnohých faktografických chýb (napr. Brazília nešla domov hneď na druhý deň po prehre s Juhosláviou ako to bolo prezentované, záber zo žrebu kde Francúzom prisúdili USA? - tieto dva teamy neboli spolu ani len v skupine, atď). A len tak mimochodom, Juhoslávia nezískala bronz, skončili až štvrtí (aj keď toto poradie bolo určené až dodatočne). ()
Velmi povedene pokracovani, klobouk dolu pred timto dvojfilmem, ktery vypravi pribeh o nejvetsim fotbalovem uspechu Jugoslavie. ()
"Na jejich sambu naše kolo." ...Trenér Boško a jeho zlatí hoši se po čtyřech letech vrací, aby předvedli Brazilcům, jak se tančí u nich doma na trávníku. Z kluků se stávají muži a prožívají společně slasti i strasti. Opět jsem se příjemně bavila. :-) ()
"FOTBAL JE VELIKÁ VÁŠEŇ. A BOLEST. A MNOHEM VÍC....." netřeba více slov. Velká škoda, že naše dávná zlatá generace, která to v roce 1934 dotáhla až do finále se zatím takové filmové pocty u nás nedočkala.... ()
Krásně udělaný. A tak úžasně slovansky srozumitelný. Ti divoši Srbové jak tady byli kultivovaní. Pohlazení po duši. Tenhle film už budu mít navždy rád. ()
Hezký, milý, úsměvný, ale také hodně dlouhý, naivní a příliš nostalgický. Takto by se dal charakterizovat tento film o mém milovaném fotbalu, respektive o dobrodružství jugoslávské reprezentace na prvním mistrovství světa v Uruguaji. Škoda, že ve druhé půli děj trochu sklouzává na úroveň jihoamerické telenovely, protože jinak jsem se bavil a možná bych tomu dal i plný počet hvězd. Docela by mne zajímalo, jestli doopravdy v semifinále proti domácímu týmu ty Jugoše rozhodčí tak "zařízli" nebo to jen tvůrci přikrášlili, aby se mohli cítit, jako morální vítězové. Skoro bych tomu věřil, jihoameričané jsou horkokrevní a fotbal je u nich druhým náboženstvím. Každopádně je to příjemné osvěžení a fotbalovým fanouškům lze doporučit bez problémů. ()
Autor snímku chtěl všechno - velkolepost, oslavu svojich rodných, naivní malovaný svět, naivní malované vztahy a naivní malované situace a příběhy a dokonce i velké myšlenky. Pro mě tato barevná pohádka postrádá rozměr pravdivosti - jednoduše jsem tomu neuvěřil, film mě nevtáhl ... a to přes záplavu různých nápadů, obrázků a obrazů a scének ... nu což, nic se neděje ;-) a to třetí místo na MS jim přeju :-) co by ne ... ()
Valnou většinu filmu jsem se skvěle bavil. Druhý díl pokračuje ve stejném duchu jako ten první - fotbalová dobrodružství srbských fotbalistů zahalená do komediálního a romantického hávu. Rád bych vyzdvihl krásnou hudbu a velmi povedenou výpravu. Stejně jako u prvního dílu pochvalu zaslouží i šikovní herci a krásné herečky. Nicméně celkový dojem mi bohužel dost zkazilo ztvárnění semifinálového zápasu Jugoslávie - Uruguay. Tady se tvůrci poněkud nechali unést patriotismem, zapojili fantazii a úplně přepsali historii. Přestože samozřejmě chápu, že přesné vylíčení historických událostí není smyslem tohoto filmu, tak mě jako člověku, který se o historii fotbalu intenzivně zajímá (což je taky důvod, proč jsem si tento film pouštěl) takové zkreslování faktů dost vadí. Je sice pravda, že Jugoslávcům nebyl uznán jeden gól pro dost sporný ofsajd, ale rozhodně to nebyla taková fraška, aby se do hry zapojoval policista apod., i když věřím, že srbští pamětníci by za to dali ruku do ohně stejně jako třeba náš Pepi Bican, který vždycky vyprávěl, že jim Italové dali v roce 1934 gól tak, že jejich gólmana i s míčem vzali a odnesli za brankovou čáru. Zkrátka Uruguay byla v té době jedním z nejlepších týmů světa a vyčnívala o několik tříd nad provizorním týmem amatérů z Jugoslávie. Na závěr ale musím dodat, že divákovi, který tolik nedbá na historická fakta jako já, tento film můžu jenom doporučit, protože po kvalitativní stránce je opravdu skvělý. ()
Pokračovanie futbalového sna je takisto natočené pútavo, len tu už chýba to nadšenie. Výkony rozhodcov boli kritizované aj v tlači, keď pri pokuse o vyrovnanie v zápase medzi Argentínou a Francúzskom mali možnosť Francúzi zmeniť stav, ale rozhodca odpískal koniec zápasu. 6 minút pred koncom oficiálneho času. Následne pozval obe mužstvá dohrať duel, ale Francúzi prehrali 0:1. Bol to prvý šampionát a tak to aj vyzeralo. Srbský film, to využil dokonalo. ()
Reklama