Cesta na sever

Ona je to celkem hezká road movie, o smíření se otce se synem, plná návštěv rodinných příslušníků, občas i funkčním humorem a nejednou sympatickou scénou (za mě vede asi ta hudební v baru). Jenže to taky je dost generická road movie, jejíž děj je něčím, co tu bylo už xkrát předtím a ve stejném podání, jen někde to nemá tak melodramatický konec (který mi svým tlačením na pilu docela vadil, včetně jednoho klišé) nebo to má normálnější postavy, i když i o těchto se nedá říct, že by byly bůhvíjak divné. A co mi chybělo nejvíc byla nějaká osobitost. Tohle sice je standardně dobře natočené, ale nepoznal bych, že to natočil Akiho bratr. Ať už Akiho současné filmy vypadají jakkoli, osobité jsou stále, zatímco Mika natočil po všech stránkách klasickou road movie a přitom vím, že i on měl dřív svérázný nezávislý styl. Tady po něm nejsou ani památky. Je to fajn, na jedno zhlédnutí naprosto ideální, ale na víc jak tři hvězdy to není ani omylem. 3* (01.09.2023)

Dobrý film na oddech, který je dobře natočený, nemá žádná hluchá místa a celkově oplývá směsí příjemného severského humoru a poměrně dramatického příběhu. Hudba nebyla zrovna nejlepší, i když zde nebyla moc potřeba. Aspoň zde ale postavy nebyly tak extravagantní až divné, jako je tomu u režisérova bratra Akiho. Takže, vzhledem k tomu, že film mě až zas tolik neoslovil, dávám 4 hvězdy. (28.08.2017)

Pokud by snímek natočil světoznámý režisér a obsadil do něj ještě známější herce, možná bychom se zde dočkali docela vysokého hodnocení a nemalé popularity mezi diváky, ač by samotný příběh mnozí označili za prvoplánově až podlézavě emotivní a nebýt mnohých překvapivých zjištění vlastně docela odhadnutelný - nicméně těm Finům to tak nějak z principu uvěříme. Zdánlivě neohrabaný, alkoholem a kouřem přeplněný otec s nejasnou minulostí působí sice jako karikatura, jeho srdce a otevřená mysl tuto vnější "mírně" odpudivou stránku zadupává do země. Je vůbec možné ve "vypůjčeném" starém americkém voze (který však má moderní bezklíčové startování...) napravit během cesty někam na sever hříchy minulosti? A co s tím vším má společného příběh o lukostřelci? Nezbývá než si přisednout.... (17.07.2016)

Finům se povedlo vytvořit zajímavou fúzi rodinného filmu s road movie. Příběh nebyl "narušován" nečekanými (alespoň do té míry, že by působily nepřirozeně) zvraty, na druhou stranu se občas vyskytly "hluchá místa" - scény které ve filmu vyloženě nemuseli být. NÁSLEDUJE MALILILILINKATÝ SPOILER!!! Pointa smysluplná - Člověk který v minulosti učinil špatná rozhodnutí nakonec doufá že mu bude odpuštěno od těch od kterých to potřebuje nejvíce, od svých nejbližších. Koneckonců jsme jenom lidé a důvěra se lehce ztrácí, ale téměř není možné ji znovu získat. Takže "lidský" 4... (01.08.2017)

Ono, když se to vezme kolem a kolem, tak pointa příběhu už tu pořádala mejdany v mnoha jiných road movie, takže že bych bych byl vyplavanej z toho jak táta se synem cestují napříč Finskem a dávají dohromady různý rozmrdaný vztahy, to fakt ne. Naštěstí je to vyprávěno s typicky severským smyslem pro humor i pro obraz, takže na film rozhodně není třeba podávat trestní za okrádání času. (01.08.2014)