Černá kočka

Černá kočka od mistra Lucia Fulciho vznikla ve stejném roce jako jeho velké a známé horory – E tu vivrai nel terrore ! L´aldila a Quella villa accanto al cimitero. Tento (bohužel) podceňovaný horor postrádá Fulciho tradiční gore efekty, proto byl zato odsouzen k ignoraci a znevážení od určitých neobjektivních delikventů. Černá kočka se může chlubit perfektní a zajímavou kamerou, kterou opět držel zkušený a kreativní Sergio Salvati. Problematiku kolem kočky, prostředí a různých situací nádherně podkresluje dokonalá hudba z pera skladatele, kterým není nikdo jiný než Pino Donaggio. Film vládne zneklidňující a nejistou atmosférou. Na scéně se objevil i můj oblíbený herec David Warbeck, který hlavně zazářil ve Fulciho předchozím filmu – E tu vivrai nel terrore ! L´aldila. Všeobecná známost toho, že kočky se nedají vycvičit (jak psi)- je zde neuvěřitelně vyvrácena. Tento film jsem viděl mnohokrát a stále jsem nenašel důvod k nějaké kritice. (31.10.2010)

První setkání s pojmem italský horor nedopadl vůbec špatně, řekl bych. Sám jsem na to byl dost zvědavý. Původní příběh z pera Edgara Allana Poe mi dopomohlo k samotné maturitě, která se pomalu ale jistě blíží, a tak jsem se rozhodl pobavit a trochu přivzdělat příběhu, na kterém se také podílel, jeden z nejúznavanějších italských režisérů, Lucio Fulci, a upravil si to všecko do své vlastní temné podoby. Já na horory zas tolik nejsem, ale když má prvky mystiky, rád se na něj podívám. A E. A. Poe nikdy nezklame. Ani nyní nezklamal. Sice je vidět, že je to všecko staré přes dvacet let, skoro třicet, ale příběh za to rozhodně stojí, nebo spíše povídka, která se po dobu 92 minut pomalu, ale jistě vleče, mrtví přibývají, lidé si nevědí rady a atmosféra neskutečně houstne. Ta mi do celého příběhu dost sedla. Stejně jako samotný příběh. Průser je, že mám rád kočky, a tady kočka je tou sviní, díky které, umírají nepřiměřenou smrtí průměrní lidé. Ale to jsem mohl víceméně vydedukovat už z názvu :D (05.04.2008)

Úvod filmu mne natolik "navnadil", že jsem se rozhodl jej poslouchat pouze z povzdálí. Autonehoda na začátku byla mizerně natočená i sestříhaná, chybělo jí nějaké to gore a celkově působila tak nějak amatérsky. Totéž i těch zbývajících pár scén, které jsem ještě viděl - neustálé zoomy na oči hereckého obsazení mne iritovaly, střihy rovněž byly špatné a prostředí nevárazné. Kvůli retardovaným dialogům a imbecilním postavám byl však tento snímek naprosto nestravitelný i jako zvuková kulisa, a těch 92 minut pocitově působilo jako čtyři hodiny!!! Hudba mne též nenadchla. Ohodnotil bych jednou hvězdou, ale připadá mi pokrytecké hodnotit něco, co jsem v podstatě neviděl a měl to jen jako rozhlasovou hru :D (28.10.2024)

Mám rád všestranné režiséry a Fulci byl jedním z nich. Podařilo se mu natočit několik opravdových skvostů, ale i kousky hraničící s ODPADEM. Černá kočka je někde uprostřed. Dle mého se Lucio zhostil námětu dle povídky E.A. Poea docela dobře. Hlavně tedy po svém a vdechl mu vlastní osobité kouzlo. Především bych pochválil vyobrazení anglického venkova. Na jednu stranu to vypadalo na poklidné místečko, kde bych klidně strávil zbytek života, ale zas na tu druhou bych se mu vyhl obloukem. Zvláště kdybych uviděl venku pobíhat černou kočku. A to nejsem ani moc pověrčivý. Každopádně takového domácího mazlíčka bych doma určitě mít nechtěl. 50% (01.07.2008)

Poslední opravdu dobrý film Lucia Fulciho. Jeho typický fetiš na oči je zde sice dohnán do extrému (nekecám, když napíšu, že je tu dobrých 30 detailních záběrů na oči), ale děj dává poměrně smysl, protože se opírá o dobrou povídku E.A.Poea (s jejíž některými motivy úspěšně koketoval i Roger Corman v 60.letech), některé mordy jsou úsměvně naivní a některé naopak solidně zrealizované a na poměry Fulciho filmů je tu opravdu slušná hudba. Co se týče pro Fulciho tak typického násilí, to tu není tak naturalistické a s krví poměrně šetří, ale celé to kočíruje s přehledem spolehlivého řemeslníka. (08.09.2017)