Una sull'altra

Lehce erotická kriminálka s poměrně propracovanou milostnou zápletkou. Fulci jako mistr žánru giallo nás v tomto filmu ohledně násilí a krve dost šetří. Sázka na detektivní výstavbu děje a herecké party vyšla tak napůl. Pohrávání si s divákovou fantazií ohledně zápletky provází velkou část filmu, což je pozitivum, ale vše je poněkud fádně a nečekaně brzy rozluštěno. Skoro až polopaticky. Výsledný dojem to sráží, stejně jako několik drobných nelogičností, které diváka svádí při vlastní úvaze na špatnou stopu. Nicméně svou atmosféru film má a jednoznačně vybočuje z žánru všedních detektivek. 63% (14.07.2011)

Fulci a dvojica jeho spoluscenáristov si poriadne napozerala Hitchcocka a pripravila príbeh ako z majstrovej dielne. Ale určitý kvalitatívny rozdiel cítiť najmä v elementárnej logike, kedy sa napríklad ťažko verí ústrednému komplotu a to predovšetkým vďaka hlasu istej dámy. Kto videl, chápe. Ďalším problémovým miestom môžu byť posledné momenty, ak by film skončil o minútu skôr a priniesol riešenie hodné antickej tragédie, mohlo byť aj plné hodnotenie. Každopádne ide o prvotriednu detektívku, ktorá je síce plná nahoty, ale v popredí je za každých okolností stále príbeh. (09.10.2021)

Prepracovaná kriminálka s milostnou zápletkou a odľahčenými erotickými scénami ( veľmi vkusne natočenými ) si udrží diváka v napätí až do konca. Zásluhu na tom má vynikajúci scenár, parádna Ortolaniho hudba a kvalitná réžia. Vôbes sa nejedná o giallo a taktiež treba poznamenať, že francúzsky a španielský názov je značne nepresný ( tretia krajina v koprodukcii to vystihla najlepšie ). (07.10.2012)

Vynikající kriminální příběh, na kterém není nic strašidelného ani mysteriozního, ale jehož dokonalost tkví v báječné zápletce. Drama několika postav je nasnímáno skvělou kamerou, jejíž úžasné obrazy doprovází velmi dobře zvolená hudba. Notná dávka nahoty divákovi připomene, že 60.léta přinesla sexuální revoluci a hnutí hippies. Na kvalitním filmovém materiálu nám režisér předkládá pestré obrazy nezávazného života v stripteasovém baru, které jsou v protikladu se záběry na zemřelou ženu a celu smrti. Velmi působivá je scéna milování , kdy sledujeme dvojici zespoda, jako by ležela na červené skleněné desce. Kamera si vůbec vybírá zajímavé záběry - přes sklenice, odrazy na lesklém stropě apod. Vedle precizní formální stránky je navíc příběh, jenž se zdá zpočátku banální, avšak v závěru vyústí ve skutečný boj o život. Jde o ten typ snímků, kdy se zkraje nic moc neděje a přesto cítíte, že jste jím jaksi hypnotizováni a přitahováni. O to více překvapí hlavní pointa. Snímek, ve kterém Fulci dokázal, že se obejde bez gore efektů (mrtvola je sice hnusná, ale ne šokující) a že umí natočit silný film. (19.03.2012)

Priamočiarejší derivát Zväčšeniny mixnutý s Vertigom: fajn feeling 60tych rokov a dôraz na vizuálnu stránku (čo je niekedy na hrane, napr. komická erotická scéna snímaná cez zamatovú šatku), no prekombinovaný príbeh bez dôrazu na budovanie napätia a thrillerovej atmosféry a navyše s hanckockovskou jazzovou hudbou. U mňa to vôbec nefungovalo. PS: Už by sa mohlo konečne prestať označovať všetko talianske zo 60./70. rokov za giallo. Toto nemá s giallom nič spoločné, azda okrem krásnych žien a dôrazu na vizuál. No ak to stačí na zaradenie do žánru, tak giallo točil potom i Fellini. (18.09.2016)