Režie:
Lukas MoodyssonScénář:
Lukas MoodyssonKamera:
Ulf BrantåsHrají:
Lisa Lindgren, Michael Nyqvist, Gustaf Hammarsten, Anja Lundqvist, Ola Rapace, Shanti Roney, Olle Sarri, Cecilia Frode, Henrik Lundström, Claes Hartelius (více)Obsahy(1)
Je rok 1975. Elizabet odchází s dětmi od manžela. Přístřeší jí poskytne bratr Göran, žijící ve Stockholmu v komunitě nazvané Společně. Její obyvatelé, bydlící ve společné domácnosti, šokují nejen lidi ze sousedních domů, ale také Elizabetiny děti. Po počátečním oťukávání a nedůvěře se však původní i noví obyvatelé domu dokážou vzájemně pochopit a obohatit, což společně stvrdí fotbalovým zápasem v zasněžené zahradě. Druhý snímek Lukase Moodyssona není tak komorní, jako byl jeho filmový debut Fucking Amal, má však stejnou poetiku. Moodysson opět s humorem otvírá témata lásky, přátelství, sexuální svobody a tentokrát i politiky. Nechybí songy jako Love Hurts od Nazareth nebo S.O.S. od švédské skupiny ABBA. Snímek získal mnoho mezinárodních ocenění, např. Cenu za nejlepší režii na festivalu v Gentu, Cenu za nejlepší scénář, režii a mužský herecký výkon pro Michaela Nyqvista na festivalu v Gijónu nebo Zvláštní cenu poroty na festivalu v Paříži. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Ve výsledku docela fajn, ale nic, co by mě nějakým způsobem zaujalo. Docela se mi zamlouvala myšlenka sledovat počínání plejády opravdu rozdílných postav, které musí žít nahromaděny v jednom domě. Už od začátku je znát, že film vsází na trochu specifický a (minimálně pro mě) trošku nezvyklý styl humoru, který svou přemrštěností někdy funguje, avšak v některých scénách vyznívá trochu rozpačitě. Filmu ani dle mého nepomáhají trošku násilně zakomponované komentáře vůči politice, emancipaci, sexualitě apod. Nejedná se zrovna o něco, co bych v komediích vyhledával – 3* (6/10). ()
„Bylo to tak dobrý, měla sem orgasmus! Měla sem svůj první orgasmus za celej život.“ - „Ale, ale...“ - „Jo, já vim, že sem řekla, že to bylo tenkrát, ale to byl...nemyslím si, že tenkrát to byl skutečnej orgasmus. Tohle bylo něco úplně jinýho. Byla to potopa, bylo to něco úplně fantastickýho! Mrzí tě to?“ Což si chce muž od své ženy vyslechnout, zvlášť, pokud předtím přes zeď slyšel, jak silné vyvrcholení s tím druhým chlapem měla…Groteskní, absurdní, úsměvná, i když místy i hořká podívaná. Utopistický život socialistické komunity vystupující proti elitám, měšťáctví je založený na sdílení a svobodě. Což platí i pro „volné“ vztahy, které dokážou být ale i dost komplikované, protože přece nikdo nechce zůstat sám…Díky filmu vím, co znamená si jít „trochu zatesařit“, pochopil jsem, že Pipi Dlouhá punčocha byla obyčejná materialistická kapitalistka, lidé jsou vločkami v kaši, hraní si na Pinocheta je nevinná dětská hra, a Děti z Bullerbynu se dají aplikovat i mimo knižní svět. Závěrečná pasáž je sice naivní, ale příjemně pozitivní, a já filmu ty slušné 4* rád dám. ()
Nemám rád komunisty. Fakt ne. Nesnášim hipíky, hulení a na nezávaznej sxuální život si taky nepotrpim. Ale ačkoli byl tenhle snímek právě o zmíněnejch věcech, dost se mi to líbilo. Parta lidí jakoby ve squatu - rodině podporuje levici a chce se odprostit od materialistickýho světa. Něco bylo přehnaný, něco ujetý a něco mi silně připomínalo Trierovo "Idioterne". Ale celkově to šlo. Seveřani holt uměj natáčet. ()
Takéto filmy ako Tillsammans sú pre mňa príliš zvláštne sústo a dôvod je len jeden a to, že sú príliš volné a to vo všetkom. Deje sa v nich veľa zaujímavého, ale postáv je príliš veľa, aby sa človek do toho viac ponoril. Prostredie je zaujímavé a je to ako keby veľko rodinná dráma z dôvodu, že v jednej domácnosti žije viac postáv a tie spolu "interagujú". Niektoré veci môžu pripadať divákom vo filme zvláštne a kedže je ich tam viac na jednom mieste tak v reálnom živote sú skoro nemožné. Možno pred viac rokmi by bola takáto skupina prežila, ale teraz je už spoločnosť ešte viac rozdelená a nájsť skupinu veľa ľudí čo si vyhovuje je už skoro nemožné. Asi Hippies + sex + volná spoločnosť atď ...tak tento film ma teda moc nezaujal, ale kedže som sa zamyslel nad všetkými aspektami a vecami čo sa vo filme stali, nie je naozaj až taký hrozný a teda som hodnotil tak ako vidíte v zátvorke. (Hodnotenie 3,5) ()
Nikdy jsem se nepovažovala za stoupence stylu hippies a komunistická ideologie minula mou duši stejným obloukem jako tu židovskou nacismus, takže jsem se zpočátku poměrně silně zděsila, cože to sleduju, a za jedinou alespoň trochu normální postavu jsem považovala vedlejší roli opilce v podání Michaela Nyqvista. Naštěstí to kdesi v polovině začalo mít konečně spád, vznikaly jisté nové vztahy mezi postavami a Tillsammans se v mém podvědomí konečně vymanilo ze škatulky filmu, kde na sebe všichni jen řvou a prosazují své radikální, feministické či dělnické názory. To všechno by však doposud bylo s ohledem na první půlku pouze na průměrné hodnocení, kdyby nepřišel úžasný fotbalový konec, který dokázal příjemně spojit všechny postavy a který by ve mně ve slabším okamžiku života jistě nějaké hippies sklony probudil. Za představitele dětských rolí, kteří působí velmi přirozeně, krásný optimismus a prostě dokonalého (a pro mě stále zajímavějšího) Michaela Nyqvista to tedy nakonec vyjde na lehký nadprůměr. ()
Reklama