Kdo nastaví kůži

Pokus o francouzskou variaci na americkou drsnou školu- konkrétně na filmové adaptace románů M. Spillanea. Složitou zápletku neřeší Delonův detektiv bystrým úsudkem, nýbrž tak, že nejprve někoho odpráskne a pak mu prošacuje kapsy. K takovému Aldrichovu Kiss Me Deadly a Miku Hammerovi má však přece jen daleko... (08.09.2008)

To mi docela sedlo, slušná krimináka marlowoské drsné školy doplněná spoustou hlášek, hlavně dialogy mezi Delonem a jeho "sekretářkou" jsou výborné, Nic světoborného, ale potěšilo, vytknul bych jen příliš mnoho postav, to aby si člověk kreslil graf, ovšem u tohoto fillmu není logika příběhu to hlavní. (13.04.2013)

Delon si pro sebe napsal scénář, v němž si především chtěl zahrát na Belmonda. Netvrdím, že je Delon špatný herec, věřila jsem mu celý film. Jenže humor mi k němu zkrátka nesedí, čiší z něj chlad. Být v hlavní roli Belmondo, zřejmě bych ocenila Delonovy scenáristické i režijní schopnosti. Takhle se jedná o zašmodrchanu kriminálku, v níž v každé nové scéně padne nějaké nové jméno, až z toho jde divákovi hlava vůkol. Delonův chlad sráží i všechny pokusy o vtip, které by v podání téměř kohokoliv jiného udělaly z tohoto filmu výbornou komedii. Snaha o komediální pojetí je též patrná z hudebního doprovodu, který jakoby z ucha vypadl italským komediím sedmdesátých let. (04.11.2012)

Alain Delon v kůži frajerského soukromého očka. Kdo se nastaví jeho odlehčenému pařížskému čaji o páté, nebude zklamán. Delon - ležérní a in neodhazuje ani zde svůj širák sólo zvyků investigativních, přidává smysl pro trefné ostří černohumorných kudrlinek, bez bázně klepe na dveře, odrovnává darebné padouchy, oplácí jim stejnou mincí "sametovou," pomrkává po své pravé ruce (nebo ona po něm) - cinefilní šedé myšce, sekretářské Anne Parillaud, jejíž utajené křivky pozvolna prosvítají zpod rtěnky svůdně líbající. Zapletené zápletkové finesy řeší se šarmem nenuceným, převázaným mašlí hlášek imponujících. (30.07.2014)

Celkem zábavná francouzká krimi se spoustou decentních hlášek a velmi okouzlující sexkretářkou Anne Parillaud. Dost mě překvapilo, že tadle šarmantní holka potom ztvárnila Brutální Nikitu. Příběh si vesele plyne, Delón sází hlášky ale napětí ve mě moc nevrůstá. Zápletku už jsem se pak ani nesnažil moc rozmotávat a jen jsem se bavil. Nakonec mám pocit, že se Delon snažil tak trochu napodobit lehkost Belmondových filmů (dokonce ho i zmiňují), ale to by nesměl mít Delon ten svůj non-stop vážný delonovský výraz a možná by to ani nesměl režírovat. Jinak francouzskej biják jak má bejt. (05.10.2015)