The Punk Singer
The Punk Singer
Režie:
Sini AndersonKamera:
Moira MorelHrají:
Joan Jett, Kathleen Hanna, Carrie Brownstein, Adam Horovitz, Jennifer Baumgardner, Tavi Gevinson, Kim GordonObsahy(1)
Různé výrazy pro totéž: riot grrrlz, třetí vlna feminismu, vpád holek na punkovou scénu. Portrét Kathleen Hanna (Bikini Kill, Le Tigre) zachycuje revoluční nástup vlny ženských undergroundových kapel i měnící se vztah feminismu a společnosti od 90. let. Snímek s vyváženou mírou uřvanosti a seriózní disputace. (MFDF Ji.hlava)
Videa (1)
Recenze (3)
The Punk Singer nie je len o Kathleen Hanna, ale približuje pre mnohé ženy dôležité obdobie hnutia Riot Grrrls. Ak sa zaujímate o feminizmus, punk rock a spojenie týchto dvoch smerov/hnutí, tak toto by mala byť pre vás povinná jazda. ()
Hravý, dravý a dynamický (stejně jako hudba v něm znějící) portrét jedné z ikon třetí vlny feminismu čerpá z kolážovité estetiky riot grrrl, punkového hnutí, které Kathleen Hanna spoluzakládala. Sini Anderson strávila s vokalistkou feministické kapely Bikini Kill čtyři roky, což je dost dlouhá doba na to, abyste od aktérky svého dokumentu ztratili kritický odstup (nehledě k tomu, že obě ženy se znaly dlouho před začátkem natáčení). The Punk Singer si ovšem navzdory tématům vzbuzujícím vášnivé emoce (potraty, znásilnění) a svádějícím k citovému vydírání (nemoc znemožňující vám dělat to, čemu jste zasvětili celý život) zachovává chvályhodnou střízlivost. Hannu sice vykresluje převážně pozitivně – jako inspirativní osobnost s obdivuhodnou energií –, ale nedělá z ní větší hrdinku, než je třeba. Výjimku nepředstavuje ani závěrečných dvacet minut, zabývajících se sice především zpěvaččinou nemocí, ale zároveň neztrácejících ze zřetele širší kontext. Na prolínání osobního a politického je v souladu s feministickými principy vystavěn celý film, včleňující aktivity Hanny a jejích kolegyň do dějin boje za ženskou rovnoprávnost. Historie feminismu je pochopitelně prezentována ve velmi zjednodušené podobě, vytvářející dojem, že třetí vlna feminismu je myšlenkově koherentní uskupením aktivistek, jehož jádro tvoří nekompromisní punk rockerky. Včleňování feministických myšlenek do mainstreamu, nejen hudebního, a komercionalizace feminismu (nebýt skupin jako Bikini Kill, nebyly by zřejmě ani Spice Girls nebo Pussycat Dolls) zůstávají stranou. Podobně není nijak problematizováno zpěvaččino dvojsečné nakládání s vlastním tělem coby sexuálním objektem (které dovede o úroveň výš Madonna). Filmu nelze vyčítat, že by k podobným úvahám, vnášejícím do výsledku více ambivalence, nabízel málo podnětů, jenom už záleží na ochotě každého diváka přemýšlet a dohledávat si informace nad rámec toho, co se dozví. 80% ()
Reklama