Velký týden

Zlatý Medvěd - výběr (03.01.2006)

Hraničné situácie najlepšie odhaľujú pevnosť charakterov a skutočné zmýšľanie. Falošné masky kľudného spolunažívania v mieri padajú ako domky z karát. Navrch vystupuje ozajstná ľudskosť. U každého sa prejavuje trochu inak. Väčšina si chce nejakým spôsobom privyrobiť, vyťažiť z ťaživej situácie čo to dá. Priživovaním sa na utrpení prenasledovaných, vykupovaním si ich slobody úplatkami. Peňažnými, či sexuálnymi. Iní sa snažia nevidieť, nepočuť a nehovoriť, len aby sa im nedajbože čosi nestalo. Ďalší sa vrhajú do márneho boja proti presile. Neuvedomujúc si, že takýmito hŕŕŕ odbojmi spôsobia zánik života sebe a obrovskú tragédiu vlastnej rodine. Jemné odtienenie oblomkov ľudskej povahy vypovie o človečenstve častokrát viac v umeleckom spracovaní (literatúra, film, hudba, maľba), než akokoľvek fundovaná psychologická štúdia. Andrzej Wajda uchopil tému na pomerne malom priestore výseku zo života ukrývajúcej sa mladej ženy pred brachiálnou nacistickou okupačnou nadvládou v tomto smere majstrovsky. Škoda len, že napriek nesporným spomenutým pozitívam pôsobí "Veľký týždeň" formálne skôr ako obyčajný malý vojnový varšavský týždenník. 70%. (02.01.2021)

Andrzej Wajda je pro mě symbolem polské státnosti. Jeho filmy se povětšinou dotýkají výžiných témat polských dějin. Někdy jsou víc úderné, jindy prosté. Velký týden je velké téma zpracované decentně. O to silněji působí na diváka závěr filmu. Po Wajdovi se mi bude hodně stýskat. Naštěstí vedl plodný život a stihnul natočit hodně dobrých filmů. (15.03.2017)

Kresťania si dávno biblické miluj blížneho svojho "mierne" poupravili na miluj blížneho kresťana svojho (ak vôbec niekoho) a najmarkantnejšie sa tento konformizmus ukázal počas druhej svetovej vojny. Veľa sa však od tej doby nezmenilo a názory medzi pospolitým ľudom viac menej zostávajú pomerne rovnaké, v čom vidím odkaz Wajdovho filmu pre súčasnú generáciu. Inak Veľký týždeň pôsobí trochu televízne, v kine by som sa pri jeho inscenačnosti cítil trochu ochudobnený, to dôležité, čo prináša, sa nachádza skôr v scenári. Tematicky podobne ladený Musíme si pomáhať dokázal z diváka vyždímať o niečo silnejšie emócie a priniesol aj nejaké zvraty, Veľký týždeň je priamočiarejší. (17.03.2016)

Film vznikl na námět prvního románu popisující židovské povstání v ghettu ve Varšavě (který vznikl již roku 1943) Jerzyho Andrzejewského, jenž byl rovněž autorem předlohy k Wajdovu filmu Popel a démant. Podobně jako ve filmu Kanály se tedy ocitáme ve Varšavě v době povstání v židovském ghettu, avšak tentokrát nejsme svědky událostí uvnitř ghetta, ale vně. Na příběhu židovské dívky, které se podaří včas ghetto opustit a nalézt úkryt za jeho zdmi v rodině přátel, Wajda konfrontuje vztah Poláků k židům, jejich schopnost rozeznat zlo a překonání strachu se mu postavit (a za jakou cenu) s názorovou šíří různorodých lidských charakterů nebo společenských vrstev. (30.11.2005)

Andrzej Wajda, úžasný režisér a scenárista, nás v nejednom filme už presvedčil, že hodnotenie svojho národa za činy v 2. svetovej vojne nemieni schovávať. Vojna prinášala veľa tragédii a utrpenia. Ale myšlienka z jeho filmu Korczak z úst hlavného hrdinu, že Poliak už nikdy nebude prenasledovať svojho brata len preto, že je Žid dostala poriadnu facku aj v tomto filme. Film je o prvom ozbrojenom povstaní židov proti nacistom. V lete roku 1942 bolo 300 000 obyvateľov Varšavského geta poslaných do vyhladzovacieho tábora Treblinka a pri ďalšom pripravovanom odsune 18. januára sa nacisti stretli s odporom židovských odbojových organizácii. Celé geto bojovalo proti jednotkám SS gruppenführera Jűrgena Stroopa a 16.5.1943 nakoniec presile podľahli. Židia, ktorým sa podarili z geta ujsť hľadali ústretovosť u nežidovského obyvateľstva. Tak to bolo aj s hlavnou postavou filmu židovkou Irenou, ktorá je ukrytá u svojho priateľa a je zobrazený jej pobyt tu po dobu jedeného týždňa pred Veľkou nocou. A Wajda nás zoznamuje s otvoreným poľským antisemitizmom v 2. svetovej vojne, ktorý pretrvával aj dlho po vojne a živné korene sú ešte stále v silne katolíckom Poľsku. Môj obdiv k Wajdovi patrí aj v jeho rozsiahlej tvorbe z obdobia 2. svetovej vojny a tesne po nej. Veď filmy Katyň, Rozsudok nad Františkom Klosom, Korczak, Láska v Nemecku, Samson, Lotna, Popol a diamant, Kanály, Nepozvaní hostia, majú obrovskú výpovednú hodnotu. (23.04.2016)

Ano, Wajda byl velká režisér; po jeho smrti je ho třeba užívat jako koření. Jeho filmy obohatily světovou kinematografii historicko-humanistickým rozměrem. Přitom se jeho (velké, ve velkém týdnu je všechno velké) režisérství projevuje v každém detailu. Sexualita. Antisemitismus. Křesťanství. Jak se to navzájemm spojuje a rozpojuje v Polsku let 1943, 1995 a 2020. A nejen v Polsku. (28.11.2020)

Velký týden je filmovou adaptací stejnojmenné povídky Jerzyho Andrzejewskiho. Andrzej Wajda v padesátých letech slavil s jinou adaptací Andrzejewskiho předlohy svůj první filmový triumf a jako zkušený režisér chce opět nabídnout podobný výkon. Nesporným kladem válečného dramatu Velký týden je kousavá kritika polského antisemitismu a také alibismu širokých vrstev (avšak to zdaleka není jen polské specifikum). Tím však klady končí. To, že se neubrání, a vlastně ani se ubránit nechce, patosu by bývalo bylo to nejmenší, kdyby tomu nescházela poezie a niternost. Místo nich se ve skutečnosti jedná pouze o přehlídku klišé a póz. A to je zoufale málo. Mluvit o pudu sebezáchovy postav (jde o krutou válečnou dobu) není možné, jsou vydány napospas pózám a v nich musí setrvat za každou cenu. Hlavní postavou Wajdova filmu je bezesporu Irena Lilien (Beata Fudalej), mladá židovská žena v úporné touze po holém přežití (i když se to tak někdy nemusí jevit). K hlavním postavám patří také bývalý Irenin milenec Jan Malecki (Wojciech Malajkat) a Janova těhotná a z hrůz války naději křesťanské víry oddaná manželka Anna (Magdalena Warzecha). Z výraznějších postav: Janův mladší bratr a mladický idealistický bojovník Julek (Jakub Przebindowski), nebezpečně žárlivá sousedka manželů Maleckých Piotrowska (Bożena Dykiel), a Piotrowské mladší a sexuálně žádostivý manžel a harmonikář Józef (Cezary Pazura). Z dalších rolí: dobrosrdečnější majitel bytového domu Zamojski (Wojciech Pszoniak), jeho tichý sluha Władek (Tomasz Preniasz-Struś), "vlastenecky" smýšlející Janův kolega z práce Zaleski (Artur Barciś), či sousedka Maleckých v neustálém strachu o své dvě dítka Karska (Agnieszka Kotulanka). Wajda ztratil svou poezii, niternost a "opravdovost", vše nahradil pózou. Z Velkého týdne by byl dobrý komiks, ale jako filmové válečné drama patří k tomu nejhoršímu z filmové tvorby proslulého režiséra. (19.07.2022)

Možná je dobře, že Wajda natočil Velký týden jako komorní snímek, bez okázalé výpravy a velkých gest. A možná je dobře, že do těch slunných, letních dnů se to zlo, strach a nesnášenlivost vkrádají jen tak zvolna, jako by mimochodem... Ale dým z hořícího varšavského ghetta mluví za všecko. (26.10.2022)

Poliaci a ich vzťah k Židom, ktorý bol vždy rozporuplný. A po tomto Wajdovom filme v tom nemám oveľa jasnejšie. Vojna je plná bezvýchodiskových situácií a riešením je buď spálené cesto a spálená ľudskosť alebo niečo ešte horšie. Film je očividne pre režiséra prikrátky, príbeh nemá poriadny začiatok ani koniec, ale o krátkom období niekoľkých dní sa snaží povedať čo najviac. –––– Ak by to nebol Hitler, museli by sme po vojne Židov zlikvidovať sami. Poľsko musí byť bez Židov! (16.03.2016)

Vydareny film Andrzeja Wajdu ktory je pokusom o sebareflexiu bežnych poliakov ktory boli okupovany nacistami k židom.Poliaci su vo filme vykresleny rozne najdu sa aj taky ktory chcu židom pomahat (manželka jana Anna chce aby krestania židom pomahali) samotny Jan ktory Irene pomože ma strach z odhalenia narozdiel od svojho mladčieho brata ktory je odhodlany voči nacistom bojovat.Najzapornejšov postavov celeho filmu je suseda Piotrowska ktora Irenu vyženie z domu .zo strachu ale aj z nenavisti voči židom navyše žiarly na svojho mladeho muža ktory sa Irenu pokusi znasilnit.Velky tyžden je silny film ,ktory ma čo povedat aj dnešnemu divakovi. (14.03.2017)

Silné momenty (debaty o Židech, pomáhání nebo nenávidění; kolotoč s dětmi na "árijské straně", točící se těsně u zdi ghetta, takže mladí odbojáři nakukují za zeď; scény s maloměstskou, ustrašenou a žárlivou sousedkou Piotrowskou). Wajda zaplnil symbolicky scénu postavami nejrůznějších postojů k Židům, od zjevných antisemitů (Janův šéf), přes váhající a opatrné (Jan, který také symbolicky skončí nejhůř) až po ochotné pomáhat, ať už svou podporu vyjadřují ideově (Janova těhotná manželka) nebo činem (Janův bratr se svým kamarádem). Přesto na mě film působil trochu jako televizní inscenace až divadelní hra - už samotný úvod filmu, situace a scény kolem příchodu Ireny do Janova bytu: vše je jaksi "divadelně" otevřené, prosvětelné, ale taky trochu nepřirozeně působící. Navíc jako by se Irena ani tolik nepotřebovala skrývat a nehrozilo takové nebezpečí. Občas probleskuje také tezovitost v promluvách postav. (15.03.2017)