Střihač

Sice lepší, než Father's Day, ale pocitu zklamání jsem se stejně neubránil. Střihač je totiž až nečekaně bizarní úlet, navíc silně podpořen podivnou gay atmosférou - a to i přes vydatnou porci koz a bobrů. Absenci štědřejšího rozpočtu nezapře, snímek však tvořili fandové pro fandy, a je to na něm sakra znát. Nechybí téměř nic z propriet "žlutých" detektivek (barvičkama to jen svítí, hudba je v několika případech vyloženě lahůdková, gore zas purpurově šťavnaté), ale divák tu občas (schválně?) tápe, co je ještě film a co už realita, a to mně moc nevonělo. Z čeho jsem ale měl vyloženě radost, tak z doslovných citací některých giallo klasik. Třeba úvodní ochrnutí pomocí pavoučího jedu evokuje snímek Black Belly of the Tarantula, kniha Three Mothers jasně cituje Argentovu Suspiriu, pes nalézající lidskou ruku zase Fulciho Rozparovače z New Yorku, a třeba ostří sekery vs. hlava za dveřmi dává vzpomenout i na jeho Dům u hřbitova. Takže jak vidno, Střihač je hlavně pro milovníky téhle staré Itálie, ti ostatní to zřejmě nepoberou. A v podstatě se jim nelze ani divit. (09.09.2015)

Hodnotím sice nízko, ale přesto doporučuju tento snímek ke zhlédnutí, protože v tomto případě je výsledný hvězdičkový příděl úplně jedno. Střídají se v něm scény pětihvězdičkové s takřka odpadovými, sekvence stylově nápodobující staré giallo filmy se sekvencemi takřka parodicky výsměšnými. Kdyby se jednalo o vážnou poctu, byl bych patrně nadšený (jako jsem skutečně byl v prvních minutách, dokud se nepřeplo z filmu uvnitř filmu do filmu), ale s tou esenciální komediální meta nadsázkou, na které celý film stojí, v tomto konkrétním případě nesouzním a nepřijde mi vtipná. (19.09.2015)

Máte-li rádi úmyslně béčkově hozené ptákoviny, které mají obrovský nadhled, neberou se vůbec vážně a čerpají z let 70. až 80. a k tomu si ještě přičtete několik giallo prvků, tak by mohl být Střihač něco pro vás. Sám si ale říkám, že vlastně přesně tenhle typ filmu by se mi měl taky líbit, ale ouha. Střihač je sice hodně odlehčená zábavovka, ale ten humor byl pro mě takový makový a rádoby vtipný a ač jsem se smál, tak to pobavení nebylo tolik od srdce a "naprdelposedávající". Asi mi vyhovuje trochu jiné pojetí "záměrných brakovek". (01.11.2014)

Rouhačská parodie na italské filmové klenoty sedmdesátých let, zejména hororů, gialla, ale i třeba takového poliziotteschi. Možná i díky tomu se zde dnešní klasický hororový divák zcela ztrácí, na docenění všech odkazů musíte mít nakoukáno a v dnešní době, kdy letí zejména koupání ve Waně nebo třeba přežvykování halloweenských dýní i pro dnešní i-mladez.com, bych se širšímu zájmu či úspěchu tohohle filmového zjevení opravdu divil. Mě například hodně rozesmál hned dvojí a dokonale zparodovaný odkaz na Lo strano vizio della Signora Wardh (1971), ale kolik ze zdejších hodnotitelů to asi tak vidělo? A mohl bych pokračovat a pokračovat. Těch odkazů, podařených i méně podařených tu byla tuna a vlastně o nic jiného tu ani nejde. U mě povedený Scary movie po italsku pro fajnšmekry. Střihám čtyři prsty. (23.03.2021)

Starnúci, zmätený strihač sa pri práci na novom filme ocitne v spleti podivných vrážd... Už dlhšie som z nejakého hororu nemal tak rozporuplný dojem; normálne som si spomenul na nedávny "Hellmouth", ktorý mal byť poctou 50´s hororom, no neudržal na uzde svoje „umelecké ambície“ a bol z toho (našťastie iba) mierny bordel. A podobne vyznieva aj "The Editor"; začína sa dobre, lákavo, štýlovo, ale čím ďalej sa dostáva, tým viac lezie na nervy (hlavne postavami) a prestáva baviť. Niektoré oldies pocty doplatia na to, že si nevedia ustrážiť hranicu medzi stráviteľnosťou a na oko uvedomelým – no v skutočnosti už prílišným preháňaním. Tak to bolo aj tu, hoci lepšie momenty prevažovali a hlavne: má to štýl, detaily a vyznenie, ktoré by minimálne nadšencom gialla, Argenta & spol. mohlo s trochou nostalgie stačiť. Takže keď zohľadním svoju slabosť pre vyššie uvedené, pod 3* ma to nepustí. (08.09.2015)