Ija monogatari: Okuno hito

Postarší muž žijící a farmařící v horách najde po nehodě automobilu přeživší děťátko a rozhodne se ho vychovat jako svou vnučku. Haruna vyroste do půvabné středoškolačky a žije spokojeně se svým "dědečkem". Do oblasti přijíždí chlápek z Tokya, který se rozhodne zde žít a farmařit, což mu zcela upřímně příliš nejde :-) A tak máme možnost sledovat osudy těchto i jiných jedinců, boj s přemnoženou zvěří (co baští jejich úrodu) či protesty místních proti stavbě tunelu jehož existence bude mít za následek poničení přírody v důsledku nárůstu turismu. Mám-li to shrnout, jde o tichý dramatický snímek o lidech, přírodě a trochu i ekologii - bohužel nemohu konstatovat, že by byl z mého pohledu zajímavý, ač příroda je zde opravdu nádherná. (07.05.2017)

The Tale of Iya je nejlépe nasnímaným filmem japonské kinematografie za posledních... možná až pár desítek let. Už úvodních pár záběrů každého přesvědčí, že tohle nebude jen další tuctové indie drama ale Film s velkým F. Promo stránky filmu se trochu zbytečně chlubí použitím 35mm filmu, poněvadž to že film nebyl natočen na digitál je patrné na první pohled. Celých 169 minut je od začátku dokonce přeplněno překrásnými záběry plných charakteru, který digitál (minimálně ještě zatím) nedokáže. I přes přepálenou délku se v tomto snímku příliš nenamluví a nepřipravený divák kvůli velmi velmi pozvolnému tempu zaručeně usne. Diváci připravení však budou odměněni luxusním dramatem filmově toho nejvyššího kalibru, které se bez nadsázky svou režií spolehlivě vyrovná japonským velikánům poloviny 20. století. O čem The Tale of Iya je? Hlavní roli má sice příroda, venkov a zemědělství, ale v Tale of Iya jde o víc než jen o ilustraci náročnosti života v horách a meditaci o tradicích a pokroku. Smysluplně shrnout náplň tohoto snímku v pár větách je ale nemožné a to ostatně muselo být i cílem filmu. The Tale of Iya je jednoduše potřeba vidět. Lépe natočený film v japonské kinematografii úvodu 21. století zaručeně nenaleznete. (01.09.2015)

Ija je krásné místo. Člověk tam je a chce si ho vážně užít – už jen hloupou cestu autobusem z Awa-Ikedy nadšeně kouká, co se všechno mihotá z oknem řítícího se autobusu. Ija je stále taková, jakou ji film ukázal. Možná až moc dlouho, ale ukázal ji krásně. Navíc promlouval o mnoha tématech, zasadil semínko a nechal to na podmínkách, zda vyklíčí. Děda na nás nepromluví. Dědou se pomalu vždy někdo stane. A čas plynul, roční období se střídala a Ija zůstávala dál krásná a nemilosrdná. Zatím se přikláním ke 3*, ale možná to stoupne na 4. Titulky. (06.11.2018)

Celý čas mi to pripomínalo filmy Naomi Kawase. Potom sa tam zjavila a povedal som si...okej... I know this shit. Každopádne je Tale of Iya vyrozprávaný v dvoch rozdielnych emóciách a rovinách. Tá prvá je civilná. Pôsobí až dokumentárne a hovorí o krásnom kraji Iya. O útrapách, ročných obdobiach a obyvateľoch o ktorých až tak veľa nevieme, hoci ich stretávame na každom kroku. Potom príde snehová víchrica a začne všetko meniť. Deštrukcia a smrt začne umocňovať samotný príbeh a cestu hlavnej hrdinky, ktorá si tento post vymení od polovice s mužom čo prišiel na vidiek nájsť - samého seba. Posledná časť je tak podobenstvom, metaforou a mentálnym putovaním prerodu hlavnej postavy, ktorý je dovŕšení posledným záberom. Nie je to film pre každého. Určite z neho všetci nespadnú na zadok. Ale mne sa takýto typ filmov páči. Nenudí ma aj napriek dlhej stopáži a má pre mňa množstvo pocitových a vizuálnych vnemov, ktoré oceňujem. Tým krajom sa tam prechádzame spolu s kameramanom. Film, ktorý je o neustálych zmenách a o hľadaní niečoho pevného na čom sa dá stáť a vnímať neustále meniace sa okolie. (08.09.2020)

Většina snímku se odehrává v údolí řeky Iya, které je známé svou krásnou přírodou, horami, visutými mosty a jednou z nejvíce scénických silnic v Japonsku. Nic z toho kameraman neopomněl zabrat, takže se jedná o parádní podívanou, která působí jako uklidňující lék na oči. Vůbec mi při tom nevadilo, že snímek pluje velmi poklidným tempem a trvá skoro tři hodiny. Co se týče obsahu, ten, jak už napsal Cedr, se těžko shrnuje, protože se dotýká řady témat souvisejících se životem v odlehlé oblasti - mylných představ měšťáků o idylce venkovského života a naopak touze vesničanů za každou cenu odjet do Tokia, která je prý pro mladé Japonce na venkově typická. Očekávaným tématem je pak rozpor mezi civilizačním pokrokem a zachováním přírody, a překvapivě se režisér dotkl i problému potlačení vynálezů ve jménu zachování pracovních míst. Nedoporučil bych to divákovi, který nemá rád pomalu se táhnoucí filmy, ale já jsem spokojen a těším se na svůj letošní výlet do údolí Iya :) (07.01.2018)