Elvira Madigan
VOD (1)
Obsahy(2)
Bo Widerberg v tomto vznešeném snímku vypráví na základě skutečných událostí příběh romantické tragédie z 19. století a dosahuje v něm naprosto nových kvalit vizuální lyriky. Mladá cirkusová provazochodkyně (Pia Degermark) a ženatý poručík (Thommy Berggren) se dvěma dětmi se rozhodují všeho vzdát a kvůli společnému životu utíkají na venkov – jejich milenecká idyla však postupně ustupuje chudobě a zoufalství. Díky záběrům jako z klasických obrazů zalitých sluncem a nezapomenutelné hudbě Mozartova klavírního koncertu č. 21 je tato umělecká senzace 60. let nejúchvatnějším Widerbergovým příspěvkem k jeho oblíbenému tématu – napětí mezi individuální svobodou a společenskou odpovědností. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Je těžké nafilmovat takový příběh, zvlášť pokud se má reprodukovat co nejvěrněji. Ono se v tom filmu vlastně moc nic nedělo. Dva mladí lidé se milují, a tak se chtějí oprostit od své minulosti. Sixten dezertuje z armády, Elvíra odešla z cirku. A pak se potloukají krásnou švédskou přírodou, plnou podzimních barev, ale tady začíná kámen úrazu. Lyričnost příliš převažuje nad epikou příběhu, vlastně se moc nic neděje, snad jen přátelství staré selky či setkání Sixtena s rodinným přítelem, houslový kvartet (či kvintet?) je tam vtlačen dost násilně... Na Piu se dalo koukat. ()
Láska v podobě těžce návykové a životu nebezpečné drogy. Tento film svou náladou, ústřední zápletkou a i svým obrazem (inspirovaným malířstvím 19. století) předchází v mnohém závěrečnou část Polanského Tess, a to tak výrazně, že jednoho napadne, zda se zde Polanski neinspiroval. Všechny ty idylicky (rajsky) působící scény jsou o to působivější, oč více tušíme, že se odehrávají vlastně na prahu předpeklí. A ta závěrečná scéna, kdy z dlaní Elvířiných odlétá motýl – křehký symbol lidské duše. ()
Nechápu, že se něco takového mohlo vůbec stát a že má vůbec někdo potřebu o tom točit film. Škoda, že Elvíra místo vojenského důstojníka vznešeného původu nepotkala krále Miroslava, možná by jí poradil, že se dá uživit prací... Pro zajímavost: Elvíra ve filmu mluví o invalidním malíři, který ji portrétoval v jedné kavárně v Paříži. Jedná se o francouzského malíře Henry-de-Toulouse Lautreca. Pak ho kvůli nedostatku finančních prostředků je nucena prodat. Dostane za něj 2 DK. ()
Plně doceněno s druhým zhlédnutím. Zatímco jiní točí dobové filmy, aniž by dokázali (nebo vůbec chtěli) proniknout do tehdejší mentality, Widerbergova Elvíra Madiganová ze všeho nejvíc působí jako dílo někoho, kdo prožil kus života mezi impresionisty, tuláky a snílky, co vidí jen stéblo trávy, za nímž vše ostatní už vypadá rozmazaně... Mistrovská elegie za ryzí cit, jenž zemřel s devatenáctým stoletím. Hladem. ()
A to čo bolo? Popravde, som z toho hrozne unavený. Film o dvoch zaľúbencoch, ktorí sa len tak láskyplne na seba pozerajú, cmučkajú, krásne si hrkútajú, sem tam nejaká výčitka, akrobatické vystúpenie na lane, prechádzky s piknikovým košíkom po lese.... no proste hrozne vyprázdnené a absolútne o ničom. Bez nápadu, ktorý by dej niekam posunul, bez gradácie vývinu udalostí a bez dramatizácie. Navyše mi tá romantika prišla ako len taký slon na hlinených nohách s nereálnymi základmi. Vyvstáva len kopec logických otázok typu ako: a prečo niekam neutiekli...? zahraničie?, žiaden boj o lásku?... to vážne stojí za to len tak sa vo dvojici bezprizorne potĺkať po lese a po lúkach a potom si vpáliť guľku do hlavy? Veď vravím... nereálne a totálne hlúpe. Pochybujem, že by sa niekto tak retardovaný našiel (i v tej dobe) a riešil celú situáciu tak ako tí dvaja. No proste nuda ako hrom, navyše hlúpa. Za zmienku stoja len kostýmy, slušná huba a tá pekná herečka, do ktorej by som sa zaľúbil aj ja :). Podpriemer. 40/100 ()
Galerie (10)
Reklama