Roger Waters: The Wall

Cestou domů jsme v autě poslouchali rádio - po pár minutách jsem ho musel znechuceně vypnout, protože ty sračky, co tam hrají, nemůžou vedle TOHOTO audiovizuálního zážitku nikdy v životě stát. Permanentní husí kůže, neuvěřitelná smršť emocí a jeden z největších zážitků mého života. Byl jsem na živém koncertě 2x a tohle byla taková krásná třešnička na dortu, připomenutí, že už nikdy nic tak úžasného nezažiji. Thank you, Mr. Waters!!! (01.10.2015)

Bez sebemenších pochyb dávám plný počet! Byl jsem v Praze na téhle geniální a monstrózní, divadelně hudební, naprosto precizně připravené a naprosto precizně zvládnuté akci a byl jsem z toho totálně unesen. A šel bych znovu. Jediná škoda je, že u toho nebyl i Gilmour. Skvělé album, nadčasová záležitost, a to jak to Roger touhle koncertní tour dostal ještě do dalších dimenzí chápání a hlavně vnímání, to je prostě dokonalost. Stejně tak jako naživo, jsem byl i při sledování tohoto road-movie-hudebního dokumentu místy vážně dojatý a běhal mi mráz po zádech. Protiválečná "propaganda" nebude nikdy dost silná a dost ovlivňující. Kéž by byla.. Nelze jí nefandit. (15.05.2016)

Zeď je prostě Zeď, moje nejoblíbenější věc na světě. Waters je zase Waters, hudební génius, ale taky trochu egoista... A stejně jako to kvůli jeho egu začalo na začátku osmdesátek ve Floydech drhnout , drhme malinko i tenhle film. Dokud se v doplňkových filmových pasážích nemluví, je to super. Když začne v autě diskutovat, je to hrozně na sílu.Jakmile se ale zase začne hrát, je vše odpuštěno. Titulky povětšinou velmi vkusné a pěkně přeložené, neznámý překladatel se pral statečně. U mě ale stále vede geniální překlad Petra Putny z ČT, jehož přebásnění je skvělé i samo o sobě ("Mám v duši klid, ztratil jsem už cit"). (30.09.2015)

The Wall je kultová záležitosť, či už sa jedná o dvojCD alebo Parkerov film. Obe média zdobia moju zbierku a rád sa k ním vraciam. Po megaúspešnej koncertnej šnúre sa v rokoch 2010-2013 rozhodol Roger Waters ponúknuť nevšedný zážitok aj filmovým fanúšikom. Samotný film má dve roviny, jednou je samotný koncert, ktorý je famóznym audiovizuálnym divadlom. Hudba je taká ako ju poznáme, žiadne úpravy sa nekonali, potešujúci bol aj fakt, že úžasná animácia z filmu je použitá aj tu. Druhým aspektom filmu je Rogerov osobný vklad v podobe spomienok na otca a deda, ktorí padli vo vojnách a návštevy pamatníkov padlých vojakov. Ak by to bolo len o tomto, nič by som nenamietal, problémom sú zbytočné dialógy. Pocity sa mohli radšej vyjadriť vnútorným monológom. Toto je jediný nedostatok tejto show. Roger Waters The Wall je však predovšetkým fantastickou adrenalínovou jazdou plnou úžasnej hudby, protivojnovým posolstiev a likvidovaní múrov okolo seba. (30.09.2015)

Je to samozřejmě skvělé, ale výsledný dojem je rozporuplný. Sledujeme totiž tři linie: 1) záznam koncertu z posledních turné, který je úžasný. Bylo to skvělé naživo a i na plátně z toho naskakuje husí kůže. Jako záznamu jedinečné události a aktualizaci možná nejlepšího koncertního vystoupení všech dob nelze nic vytknout. 2) Watersovo plazení po francouzsko-italských hranicích, aby s duchy minulosti i přítomnosti diskutoval svou životní pouť a smysl všehomíra. A je to přesně tak watersovsky samožerské, jak to zní. Namísto aby překlenul třicetiletou propast od vydání Wall tak, že její témata aktualizuje a ukáže univerzálnost svého nejhlubšího životního sdělení (které je skutečně úžasné a síla budování svých osobních zdí nevyprchává ani po letech), tak příběh vztáhne k sobě, zaměří se ještě víc na svého otce a dědu a prezentuje se tak melancholicky a pateticky, jak to umí jen on sám. No a konečně za 3) tu máme rozhovor Waterse a Masona, který se nese v podobném duchu. Waters má o všem jasno a ničeho nelituje, zatímco ze strany Masona je cítit, že Gilmour zas takový padouch asi nebyl a že s Rogerem to musely být pořádně těžké dekády. Ale smířlivý tón nostalgie a humoru naštěstí hrany obrušuje, a tak si v rozhovoru jen potvrdíte, co stejně už dávno víte. Takže výsledně za 4, ale to je fuk, protože pro fanoušky povinnost a úžasný zážitek a nikoho jiného to zajímat stejně nebude. Původní Wall je stále milníkem hudebních filmů, na čemž tahle snaha o upoutání pozornosti nic nezměnila. (30.09.2015)