The Girl on the Bridge
Obsahy(1)
Osamělý hodinář a vdovec David Toman jednoho večera nabídne pomoc mladé ženě, kterou potkal na mostě a která zřejmě přemýšlela o sebevraždě. Žena jménem Clara si díky němu skutečně skok z mostu rozmyslí. O stárnoucího pána nemá zájem, avšak protože je v nouzi, objeví se druhý den v jeho hodinářství i s devítiměsíční dcerkou Judy. Otec dítěte Mario Venti ji opustil a ani si ji nevzal za ženu. David nabídne Claře práci a po čase i manželství. Tak začne nejšťastnější období jeho života. Jenže neraduje se dlouho. Novopečenou rodinku objeví povaleč Harry Olsen, který je Mariovým bratrancem. Ten se pokusí hodináře vydírat. David ho v zoufalství zabije, podezřelým se však stane nevinný Mario. Od té chvíle se v Davidovi sváří láska ke Claře a jejímu dítěti s neúprosnými výčitkami svědomí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Sentimentálna dráma staršieho muža, ktorý sa ujal mladej ženy s dieťaťom. Všetko je ako z červenej knižnice, Hugo Haas ničím neprekvapuje, ani ako režisér ani ako herec. ()
Hugo Haas jako klenotník, co si vezme mladší ženu s dítětem a poté, co se objeví otec dítěte, věci se zkomplikují. ___ Sice místy docela pomalé, ale jinak vcelku dobré drama. ()
Film, který mi připadal čím dál méně zajímavý. Je to natočeno slušně (i když jazykem předválečné kinematografie), ale scénář je příliš schematický. Zejména závěrečný vnitřní boj hlavního hrdiny se svým svědomím mi pak přišel málem k smíchu. ()
Kam ten spěch? Tento film by si rozhodně zasloužil pomalejší tempo a víc práce s postavami (především s Mariem). Ale stejně jsem stihla být místy na trní. A to trní bylo o to ostřejší, že jsem si čirou náhodou před filmem četla o případu bratrů Kolínských z počátku 20. let. Takže prostředí hodinářství a klenotnictví mě od začátku správně tísnilo. ___Asi trošičku nadhodnocuji, ale to je jedno. ()
Čeští umělci ve světě je jedno z mnoha témat, která teprve čekají na své komplexní zhodnocení, přičemž atraktivních příběhů se nabízí víc než dost. Jeden z těch příběhů nese jméno populárního předválečného komika Hugo Haase, jež se od konce války začal také výrazně prosazovat ve svém nuceném exilovém prostředí, ve Spojených státech. Nejprve jako představitel vedlejších a epizodních rolí, vzhledem ke své ještě nedokonalé angličtině odkázaný na poněkud stereotypní role cizinců a podivínů. Šířeji znám je z tohoto období například z u nás vysílaného válečného filmu Zvon pro Adano (A Bell for Adano), ale reflektovat musíme i jeho účast na Machatého noirovce Žárlivost (Jealousy) nebo na Kaneově westernu Dakota. Tato víceméně pasivní činnost získala nový rozměr na počátku padesátých let, kdy se Haas vrací k jedné ze svých původní profesí: na režisérskou stoličku. Už jeho první fim, Pickup podle románu Josefa Kopty, známého v české verzi pod názvem Hlídač č. 47, má úspěch. To mu dodá sebevědomí a pocit, že nic není ztraceno; navzdory mizernému technickému zázemí a v podstatě v provizorních podmínkách natočil během jedenácti let několik filmů, které sice dosáhly relativního diváckého povědomí, ale do opravdu velkolepé slávy měly daleko. Haas, navyklý na zcela jiný a v té době již zastaralý typ natáčení, inscenoval většinu těchto snímků v archaickém syžetu, což by bylo samozřejmě v pořádku, ale zasazení do ryze amerického prostředí cele selhávají. Ze čtveřice filmů, nedávno odvysílaných ve speciálním bloku České televize, dopadl nejlépe asi první, Dívka na mostě (The Girl on the Bridge), vyloženým propadákem naopak bylo zobrazení moravského venkova devatenáctého století v Žena bližního tvého (Thy Neighbor's Wife), téma neodmyslitelně svazáné s českým prostředím; na vlně psychologického drásaní se nese Jiná žena (The Other Woman) o rafinované pomstě zhrzené herečky vlivnému režisérovi a Lizzie, které sice nechybí atmosfericky vzrušivá zápletka dvojí identity skrze hypnotický spánek, nicméně evidentní snaha kopírovat styl filmů Alfreda Hitchcocka je v tomto případě pasé. Haas, který se ve všech jmenovaných filmech objevil také před kamerou, ale dokázal, že má-li někdo talent a odhodlání, může se s úspěchem prosadit i v zámoří. A tak je vlastně vedlejší, že Haasův exilový odkaz patří v rámci jeho kariéry k těm méně zdařilým kapitolám. Důležité je zúčastnit se, nikoli zvítězit. ()
Reklama