Poslední dny Pompejí

Tento film vôbec nie je o Pompejach. Je to obyčajný romantický film z prostredia Rímskej ríše a tá samotná skaza je len posledných 10 minút. Takže to vychádza ako priemerný film zo štýlu, ktorý sa v tom čase točil ako na páse. Historické romanťárny, zlo versus dobro, niekedy vojna, niekedy katastrofa, dejiny sú v podstate len pozlátkom. Treba ale uznať, že na rok 1959 veľmi slušné farby a vďaka nim sme mohli vidieť, že Christine Kaufmann bola skutočná krásavica, čo u nej platilo až do neskorého veku. (19.12.2021)

Klasický "Sword and sandal" film, tentokrát nehollywoodské produkce, s populárním kulturistou Steve "Herkulesem" Reevesem. V Itálii 60. let byl prý tento žánr velmi populární, než ho vystřídal spaghetti western. Filmů s podobnou tematikou vzniklo obrovské množství, většinou nevalné a nízkorozpočtové úrovně a samo označení žánru s sebou nese poměrně pejorativní nádech. Tenhle film myslím celkem ujde. Máme tu všechny potřebné ingredience - gladiátory, rané křesťany požírané lvy, chápavého a čestného centuriona, fajn kulisy a příběh je navíc tak trochu i detektivkou, do které se přimotá tajemný kult egyptské bohyně Isis. Až jsem skoro zapomněl, k čemu že to má vlastně dojít. Ale kulisy se na konci, za doprovodu jakéhosi ohňostroje a mýtu o Božím hněvu seslaném na zkažené město, přeci jen pěkně zbortí. A hádejte, kdo přežil. (10.10.2007)

Drží se to někde mezi dvěma dalšími zpracováními událostí kolem 24. srpna 79, které jsem viděla. Je to lepší než to italské novější , v němž se, podle mě dost neúspěšně, pokusili o linii v Pompejích tehdy a dnes (to už by ale na tom bylo hodně zle, kdyby to lepší nebylo) ale zdálo se mi to horší než jiné (seriálové) zpracování románu Edwarda G. Bulwer-Lyttona z roku 1984, které mi bylo jaksi bližší, přičemž ale uznávám, že mělo více prostoru než toto. Dívky byly obsazené dobře (srovnatelně se zpracováním z roku 1984), s mužskými rolemi to sice bylo horší, ale celkově to byl takový lepší průměr... (26.08.2013)

,,VŽDY KEĎ TI PRINESIEM DARČEK, CHCEŠ VEDIEŤ ČI SOM HO UKRADOL." -,,ASI PRETO, ŽE VŽDY SÚ KRADNUTÉ." __ Jeden zo skôr výpravnejších peplumov, kvalitou sa aj tak radiaci skôr do priemeru (vlastne nadpriemerných je ich pomerne málo). Dej môže miestami kdekomu pripomínať Sienkiewiczov Quo Vadis?. A síce je takáto línia už mierne ošúchaná (kresťanstvo je napchaté do všetkého čo sa odohráva v 1. storočí), príbeh je to pozerateľný natoľko, že aj zabudnete čo by malo v závere prísť. Dokonca žiaden odkaz o blížiacej sa katastrofe sa predtým behom deja neobjaví a ak by nebolo vo filme spomínané, že sa odohráva v Pompejách, kde už sa predsa len dá čo-to tušiť, len málokto by vedel túto skutočnosť odhadnúť. Výbuch Vezuvu (síce behom dňa) prichádza v tej najpríhodnejšej chvíli, no jeho spracovanie dnes už skôr pobaví, než by malo ponúknuť pôsobivý zážitok, dokonca po chvíli začína byť už otravné. 15 minút sledujeme pobehovať splašených ľudí ulicami mesta, pričom im pod nohami vybuchujú petardy a sem-tam niekoho zavalí padajúci stĺp či múr. Ostatne aj scéna s kresťanmi v aréne kde sú predhodení až jednému znudenému levovi vyznieva skôr ako nepodarené divadielko. Nasledujúci Leoneho film (tu je uvádzaný ako pomocný režisér) ,,Rhodský kolos" končiaci tiež tragicky je spracovaný podstatne lepšie, resp. kolosálnejšie. (68. hodnotenie, 4. komentár k filmu) (11.12.2011)

Vyborne peplum, teda odborne mec a sandaly, natocil to z casti Sergio leone /Tenkrat na Zapade, Tenkrat v Americe/ a mne neznamy Mario Bonnard - a to mam v reziseroch slusny prehlad. Pompeje bolo mesto v Imperiu Romanu, ktore roku 79 po Kristovi pochoval vulkan menom Vezuv, a to tak, ze komplet. Rimsky cisar Vespasianus potom zorganizoval po celom Imperiu pomoc pre postihnutych - aj financnu. No a nieco k filmu - zistil som si, ze na tomto filme a na Rhodskom Kolose sa podielal ten isty filmovy stab, Steve Reeves tymto filmom vlastne prerazil, predtym mal len nevyrazne Pani Maji radi bloninky a Jail Bait. Toto je jeho prvy kvalitnejsi filmovy pocin, jak tak pozeram. Okrem Ryvsa som tu videl vtedy este krasnu Christine Kaufman /MU jmenem La Rocca, Konstatnin Velky 1962/ a Fernanda Rey /Eliso, muj Zivote, 1492 dobyti Raje a Francouzska spojka 1 a 2/. Toto uz nebol cierno biely film, kulisy boli praveze nadherne, dialogy vyborne, tempo masakrozne dobre - ani chvilu nehrozila nuda, nehrozilo zeby som sa odlepil od filmu. Mno jo, tak trochu plavam proti prudu, jo a z 5 % je mi to jedno, hoci na 95 % sa prudom rad necham unasat : 70 % (07.07.2019)