The Man Who Knew Too Much
The Man Who Knew Too Much
Režie:
Alfred HitchcockScénář:
Charles BennettKamera:
Curt CourantHudba:
Arthur BenjaminHrají:
Leslie Banks, Edna Best, Peter Lorre, Frank Vosper, Nova Pilbeam, Pierre Fresnay, Frederick Piper, Joan Harrison, Betty Baskcomb, Robert Brooks Turner (více)Obsahy(1)
Dvaja manželia sa na dovolenke omylom dozvedia o chystanom atentáte v Londýne a aby ich vrah donútil mlčať, unesie im dcérku. Oni sa však okamžite vracajú do Londýna a mienia vziať spravodlivosť do vlastných rúk. Napínavý thriller, ktorý si Hitch sám zremakoval farebne v roku 1956. (POMO)
Recenze (38)
Konvenční konspirační thriller, kterému zoufale chybí všechny trademarky pozdější Hitchcockovy tvorby, jako výraznější formální vytříbenost a dějová provázanost. Hitch v jednom ze svých prvních „velkých“ filmů hraje na příliš přímočarou strunu, takže se film po skvělém úvodu ve Svatém Mořici brzy stane pouze nezajímavou hrou na kočku a na myš, jež zoufale postrádá jakýkoliv dějový zvrat a závěr v Albert Hall či konečná přestřelka už působí pouze dojmem nastavované kaše, čemuž nepřidá ani spousta nedořešených témat. Dvacet minut navrch by snímku jedině prospělo! ()
Povedzme to tak, že tento Hitchcockov film možno označiť za priekopníka medzi špionážnými filmami. Deju možno vytknúť hlavne takmer priateľské správanie sa páchateľov k mužovi, otcovi dieťaťa ktoré unesú, aby nevyzradil ich plány potom ako sám objaví ich skrýšu,miestnosť v ktorej nebude počuť streľbu ale policajnú píšťalku áno a hlavne záver. Bohužiaľ, koncom to strašne pokazili. Mamka ostrostrelec ubrala filmu 10%, takže mi to vyšlo na 65%. ()
Neštěstím mého hodnocení samozřejmě je, že jsem snímek viděl až po shlednutí remaku a především všech následných britských filmů AH. Proto nedokážu onen "první vzor" spatřovat jako první či jako "jeden z nejúspěšnějších a kriticky nejuznávanějších filmů Hitchcockova britského období". Vina je tedy na mé straně, ale ještě větší na Alfredově. A přitom jen stačilo, aby nikdy nic nenatočil, což po Muži, který věděl příliš mnoho (1934) bylo nejspíš nemyslitelné (i Truffaut film považuje za takový, který znovunastartoval režisérovu kariéru). Nejsilněji a nejnesmrtelněji (vyjma komorních pasáží u zubaře a při zpívání v kapli) samozřejmě působí scéna v Royal Albert Hall, kde naplno probleskuje Hitchovo mistrovství. Paradoxní přitom je, že jde o jednu z mála věcí, které se objevují v obou filmech (Kantátu bouřkových mraků složil Arthur Benjamin speciálně pro tuto scénu). Další poznámky už jen stručně: Název filmu je převzat z titulu sbírky detektivek od G. K. Chestertona. Přestřelka na konci filmu je založena na skutečném obléhání Sidney Street v Hitchcockově East Endu ze dne 3. ledna 1911. Alfred Hitchcock se ve filmu objevuje v 33. minutě, jde ulicí zprava doleva v černém plášti před vstupem do kaple. Charismatický záporák Peter Lorre bude později obsazen do Čtyř vyzvědačů (1936), unesená dívka Nova Pilbeamová do Mladého a nezkušeného (1937) a její taťka Leslie Banks do Hospody Jamajka (1939). ()
Velice vtipně natočený thriller, kde jsem opravdu nečekala, že se budu smát u tolika scén (zpěv v kostele, bitka v kostele, babka v trenkách). Navíc hlavní představitel byl sympaťák, stejně tak jeho žena, výbornej úvod se skoky na lyžích a poté s tancem, k tomu Lorre s bílou patkou a jizvou přes půl obličeje... Vedle toho mi sice přišlo "podloubí" těch atentátních techtů mechtů trochu mělký a nedormlý, nicméně čistě pro zábavu a napětí jsou to pěkný 4* ()
6/10 Lehci nadprumer, kde se hodne strili a je i dost mrtvych - kratka stopaz zabranuje lepsimu prokresleni postav, ale tez aspon nezacne nudit. Peter Lorre je nadcasovy padouch ;]]] ostatni postavy jsou lehce zapomenutelne, stejne jako vetsina scenek - snad jenom "u zubare", "v kostele". Na poradne Cocky to nema.... ()
Galerie (25)
Photo © Gaumont British Picture Corporation
Zajímavosti (14)
- Peter Lorre se během natáčení filmu oženil. (ČSFD)
- Distribuce do kin byla pozdržena, protože zástupce filmového studia C. M. Woolf nepovažoval film za příliš kvalitní. (ČSFD)
- Dohoda zloduchov pri zabití veľvyslanca v Royal Albert Hall bola, že strelec vystrelí pri kantáte presne v okamihu, kedy jedenkrát zaznejú činely. Nacvičujú si akciu tým, že si napočúvajú niekoľkokrát gramofónový záznam skladby. A keď začne koncert, každý vie, kde má byť a čo robiť. Na tento nápad s činelmi kopla múza Hitchcocka, keď videl komiks, v ktorom bol ukázaný muž, ktorý ráno vstane z postele, ide do kúpeľne, vykloktá, oholí sa, osprchuje, oblečie sa, naraňajkuje sa. Potom si nasadí klobúk, oblečie plášť, vezme si malé kožené puzdro na hudobný nástroj a vyjde na ulicu, nasadne do autobusu, ide do mesta a dorazí do Royal Albert Hall. Zamieri do šatne, zoblečie sa, otvorí kožené puzdro a vytiahne malú flautu, pripojí sa k hudobníkom mieriacim na pódium. Hudobníci ladia svoje nástroje, tento muž sa však len posadí na svoje miesto. Príde dirigent, dá znamenie a začne veľká symfónia. Muž tam sedí, čaká, obracia stránky s notami. Náhle sa vzpriami na stoličke, uchopí flautu, priloží k ústam a na určité gesto dirigenta vyletí z flauty jeden tón. Potom uloží flautu do puzdra, nenápadne odíde z orchestra, vezmi si klobúk a plášť, vyjde na ulicu. Nasadne na autobus, dôjde domov, navečeria sa, ide do svojej izby, potom kúpeľne, vykloktá, oblečie si pyžamo, ľahne si do postele a zhasne svetlo. Príbeh „muža jednej noty“ bol inšpiráciou pre napätie s úderom činelov. (Biopler)
Reklama