Howards End
Rodinné sídlo
Režie:
James IvoryScénář:
Ruth Prawer JhabvalaKamera:
Tony Pierce-RobertsHudba:
Richard RobbinsHrají:
Anthony Hopkins, Vanessa Redgrave, Helena Bonham Carter, Emma Thompson, James Wilby, Samuel West, Jemma Redgrave, Nicola Duffett, Susie Lindeman (více)Obsahy(1)
Anglie, počátek století. Během odpoledních setkání při šálku čaje poznáváme hlavní postavy: rodinu bohatého podnikatele Wilcoxe, jejich náhodné známé sestry Schlegelovy, intelektuálky německého původu, a také hrdého, ale neúspěšného mladého úředníčka. Vše je pouhé nezávazné přátelství až do okamžiku, kdy umírající paní Wilcoxová nečekaně odkáže romantický venkovský dům Howards End okouzlující Margaretě Schlegelové... Vztahy se mění, propuká podezírání, závist, ale také láska. A uprostřed toho všeho jeden klidný dům, který změní osudy všech lidí kolem něj, který se stane svědkem zabití, konce nadějí, ale i domovem v budoucnu snad moudřejších a šťastnějších dětí... Strhující příběh tří rodin, svázaných k sobě pouty lásky, nenávisti, peněz i závisti. Hluboce lidské osudy lidí, jejichž vztahy určilo srdce a jeden venkovský dům. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
Tříoskarová britská klasika. 1) Klasicky britský ságoidní příběh s dějem vedoucím odnikud nikam má pro mě významnou vlastnost, která značně snižuje jeho kvalitu - je v první polovině neobyčejně pomalý a nudný. Pak se to sice trochu zlepší, ale dějový spád pořád ještě připomíná spěchající želvu po obrně. 2) Volba herců je zvláštní - často mi jejich role připadaly spíše jako protiúkol. Milá (úhořovitá s falešným úsměvem) hlavní hrdinka Margareth (oskarová Emma Thomsonová), zdvořilý (bez špetky charismatu) chuďas Leonard Bast (Samuel West), jeho milující (primitivní protivná stíhačka) žena Jacky Bastová (Nicola Duffettová), nejstarší obchodně zdatný (s tikem v šílených očích) syn Charles Wilcox (James Wilby), ušlechtilá (jakoby právě utekla z ústavu) matka rodu Ruth Wilcoxová (Vanessa Redgravová)...ve výčtu bych mohl ještě pokračovat. We're not odd, we're just over-expressive. 3) Rovněž Forsterovy dialogy jakoby někde z hlubin 19. století (knihu Howard´s End napsal autor v roce 1910) působí maličko...ehm...out-of-date. 4) Nepochopil jsem, v čem spočívá japonský podíl na filmu. 5) Podruhé se na tento snímek už nepodívám. ()
9 nominácií na Oscara? Za toto? Tešil som sa na 143-minútovú dialógovú anglickú tichú melodrámu a dostal som... 143-minútovú dialógovú anglickú tichú melodrámu. Ale čakal som oveľa epickejší a emočne hodnotnejší zážitok. Nebolo to ono. Proste ma to nudilo. Postavy ma nebavili, Hopkins je neviditeľný a navyše hrá povedal by som vcelku vedľajšiu rolu. Hlavnú hrá Emma Thompson a keďže ju nemusím, tak mi jej výkon pokazil celý film. Ona nie je zlá herečka, skôr naopak, ale jednoducho ma nebaví jej štýl a väčšinou ani typ úloh, aký hrá. Hopkins bol stokrát geniálnejší v Súmraku dňa a Krajine tieňov, čo sú žánrovo relatívne podobné filmy, ale stokrát lepšie. Čakal som, že Rodinné sídlo sa suverénne zaradí do tejto „voľnej trilógie“. Nuž... nezaradilo. ()
Přespříliš dlouhý a bezdějový ne právě pochopitelný sled scén ze života tří zvláštních rodin z různých společenských tříd, jejichž osudy se navzájem proplétají způsobem ne právě vhodným k pobavení. Nejde o rodinnou ságu ani o společenskou výpověď, tak co to vlastně je? Sešlost několika výborných herců v rolích divných lidiček, to vše zasazeno do velkolepé výpravy. Plus, ale to jen na několika místech, skutečně monumentální spojení obrazu a hudby. ()
Staroanglický skvost, ktorý je v mojich očiach pričinením povrchnej manieristickej aristokracie o niečo kúzelnejším filmom, než velebený Súmrak dňa. Dôvody sú prosté. Súmrak dňa vsadil na poetickú atmosféru odľahlého pánstva, kde sa do diváka zarývajú bolestivé pohľady zamilovaného Hopkinsa a Thompson, ale v podstate je ten film len zmesou pôvabných obrazov bez hlbšieho príbehu. Rodinné sídlo prezentuje anglickú spoločnosť - v celej svojej neľútostnej naliehavej otvorenosti - plnú pokryteckých snobov, ktorí si o láske čítali vo veľavýznamných knižkách národných mysliteľov, no v skutočnom živote tomuto pojmu vonkoncom nerozumeli. Diváka, vychutnávajúceho si spŕšku fajnovej dobovej arogancie, jednoznačne strhnú podmanivé obrazy anglickej smotánky či citlivé nazeranie do rodinného sídla, kde sa odohráva celá rozvrstvená rodinná dráma s nádychom nevyhnutnej tragédie a krutého cynizmu. Do mysle sa mi navždy vtrela inteligentná Emma Thompson čoby láskavá, no zároveň racionálne zmýšľajúca intelektuálka, ktorá spolu s Hopkinsom opäť predviedla vynikajúci herecký koncert. Pre mňa najlepší film od Ivoryho a prekrásne zachytená striktná dobová záležitosť. ()
Soumrak dne od téhož režiséra vznikl o pouhý rok později a považuji ho za žánrový klenot, za film, o kterém se dá psát jen v superlativech. K Rodinnému sídlu jsem proto přistupoval s pocitem, že mě Ivory nemůže výrazně zklamat, je to prostě sázka na jistotu. Stejný režisér i žánr a vlastně též herecké obsazení. Přesto je výsledek zásadně odlišný. Oba snímky mají podobnou stopáž i pomalé tempo vyprávění, ale zatímco u Soumraku dne jsem přes zdánlivě melancholickou poklidnou atmosféru cítil velké napětí a vnitřní dramata a dilemata jeho hrdinů, u Rodinného sídla jsem s přibývajícími minutami pociťoval spíš nezájem a ataky nudy. Soumrak dne u mě funguje jako umělecká výpověď o měnící se společenské atmosféře Británie 30. a 40. let, Rodinné sídlo, které se o totéž pokouší návratem do doby o pár dekád starší, v tomtéž ztroskotává. Působí roztěkaně, rozředěně a utahaně. Mohl bych psát o kvalitní výpravě a zúčastněných známých hercích, ale to jen proto, že nenalézám žádný důvod psát něco pozitivního o příběhu a postavách. Rodinné sídlo považuju za Ivorovu tvůrčí prohru. Zatímco Soumrak dne bych (opatrně, protože jeho pomalé tempo může představovat pro dnešní teenagery nepřekonatelnou překážku) doporučil širšímu okruhu diváků, Rodinné sídlo má význam jen pro ctitele žánru a Ivoryho tvůrčího stylu. Celkový dojem: 40 %. ()
Reklama