Odnikud

Kontemplativní drama o ztrátě blízkých a touze po odplatě v nefungujícím systému. Nečekat velkou akci, ani dravou režii, v tomto ohledu trailery dosti matou, ale čisté soustředění na výbornou Diane Kruger jako ženu na pokraji zhroucení. Krom ní ovšem žádné překvapení, v ničem, příběh se odvíjí přesně tak jak se dá odhadnout během chvilky, a to je u filmu který má být dramatický docela problém. 7/10 (04.10.2019)

Silný zážitek, který netáhne ani tak precizně vyrešeršovaný, ale stejně trochu manipulativní scénář, ale především pokorná režie a fantastický výkon Diane Kruger. Díky ní se "tichá mstitelka" stává bytostí z masa a kostí, se kterou dokážeme soucítit až do krajně šokujícího rozhodnutí v závěru. Téma pravicového terorismu může působit v čase islamistických atentátníků jako dráždidlo, ale Akin zpracoval zcela relevantní téma - a zpracoval ho velmi dobře. (27.05.2017)

Netuším z akého dôvodu som si pozrel ďalší film Fatiha Akina. Veď som nemohol dúfať, že nakrúti niečo iné ako film vhodný na premietanie iba v Turecku. Chce to hodne arogancie a neznášanlivosti, aby niekto nakrútil film o tom ako neonacisti ubližujú vzornému nemeckému občanovi, polepšenému drogovému dealerovi a moslimskému agnostikovi. A ešte aj nespravodlivý súd im pomáha. Ale keď už chcel byť v tom prekrúcaní reality úspešný, mal si podľa vzoru Američanov najať niekoho ako Sidney Poitier alebo Denzel Washington a nie Acara, použiteľného nanajvýš v béčkových hororoch. Neuchvátilo ma ani herectvo Diany Kruger, pretože vo filme, kde hrala prakticky iba ona, nebolo s kým jej výkon porovnávať. (21.11.2018)

Režijně a herecky zcela precizní dílo, odsuzující rasovou nenávist tentokrát prostřednictvím motivu pravicového terorismu. Příběh je mírně manipulativní a v závěru trochu uspěchaný a tím pádem ne úplně uspokojující, leč všechno do té doby je promyšlené a napsané skvěle. Silné téma je zužitkováno v napínavém, emotivním a bravurně gradovaném ději, přičemž Diane Kruger to táhne vážně skvěle. Ne že by na tohle téma nevzniklo už mnoho jiných filmů, ale ono je to jedno, důležitá je kvalita. (03.07.2017)

Spolková republika Syrsko – Turecká aka Bundeschalifát nám všem nejenže jde skvělým příkladem národního altruismu a roztomile otevírá Evropu všem těm milým a tolerantním islamistickým mazlíčkům, kteří, ubozí!!!“ doma strádají pod jhem 15. století, jež si díky progresivnímu myšlen�� a pokrokové víře dodnes cílevědomě budují, ale také spolu s žabožrouty jednoznačně kraluje v audiovizuální mediální propagaci a vyučování Evropy k dobrovolné asimilaci s parazity v duchu těch nejlepších goeblsovských tradic. A tak nejprve nechají Turka natočit film o arménském holocaustu, což je asi tak stejná furiantská taškařice, jako by si neonacisté střihli veselohru z Osvětimi, no a teď ten samý Osman přichází v integrovaných německých barvách s jakože angažovaným a rádoby rozporuplným dramatem z moderního Koránlandu, Mekkce a oáze pravověrných, kde již zcela přirozeně stánky s kebabem vytlačily vepřová kolena a kde je zcela běžné, když vyfetlá blond štětka, Němka jako poleno, vzplane láskou ke zkurvenému kriminálnickému tureckému dýlerovi a plodí s ním Euroosmany, základ budoucí ISIS únie. No, a když se do toho bombovně vloží fuj fuj rasistická ultrapravice, kdovíproč jako vystřižená z Frakce rudé armády, nemá chudák asimilační sluníčkářská smažka nikde zastání, protože šaría se do ústavy teprve zakotvuje a německá justice ještě stále ostudně nefunguje tak, jak by si Angela a Imamstag přáli, tudíž je její svatou povinností vzít rozum do burky a spravedlnost do vlastního pásu s výbušninou. Kromě toho, že je to pátá kolona tendenčního mešitového svinstva a korektní Sorošovy politiky multikulti únie, je to také nuda k posrání, a snad historicky první film, u něhož jsem si nepředstavoval Dianku, jak dělá nahá na čtyřech kliky, a jediné honění bylo hlavou, kterou se mi neustále honilo „Dobře ti tak, pičo!“. (02.06.2018)