Zvířata ve městě

Křístkův debut je mix perestrojkových depresivních dramat, typických českých "nicot o ničem" a chcípáckého filmu. Nic z toho nepřevažuje, spíš se prvky ze všech tří kategorií různě objevují a prostě existují. Jednak se z toho dá vyzkoumat, že možná to, čemu se říká chcípácký film, vzešlo z negenerace a depky z komunistické reality perestrojkových filmů, ale také smutný fakt, že filmový styl, který na přelomu změny režimů působil nápaditě a potřebně, postupně zmutoval právě do českých nicot typu Dětí noci, která pak v novém miléniu zaplavily vody českého uměleckého filmu. Já mám ale tolik předchozích zkušeností s českými nicotami, že mě Zvířata ve městě nedokázala zaujmout ani přes určitý historický kontext a fakt, že to až taková nicota není. Nejvíc mě zaujal neotřelý začátek, prostředí zoo, představení trochu zvláštní hlavní postavy Karla a skvělá hudba, ale zbytek na mě byl moc vztahový, málo psychologický a celkově poněkud plochý, tudíž mě ta výpověď nechala chladným, ačkoli se nedá říct, že by byla špatná. Jen to teda má divně mizerný střih, kdy scéna skončí třeba v půlce věty (!) a ty paralely za klecí/v kleci a člověk/zvíře jsou časem příliš jasné. Celkově ale svérázný a rozhodně svým způsobem podnětný film, ale viděl jsem až moc podobných na to, abych právě z Křístkova měl něco výraznějšího. Slabé 3* (07.07.2024)

Vnímání světa očima třicátníků na konci 80. let. Ale pozor, jedná se o postoj společenský přiklánějící se k přírodě a jejím obyvatelům. Kdo je více vězněm svého osudu? Zvířata v ZOO a nebo lidé vinou své neukotvenosti a nespolehlivosti? Ekologická moralizace o životě jako takovém. Každý ji má nějak nalinkovanou a je otázka je-li tomu tak dobře či nikoliv. Filozofie námětu se tak stává pro mnohé diváky spíše těžkopádným, neboť je přirozeně očekáváno se při filmu bavit. Svěží atmosféru má, avšak k lepšímu uchopení je potřeba u toho i krapet zapřemýšlet. Výborná Ivana Chýlková a Václav Koubek v hlavních rolích snímku neztrácející ani dnes na své působivosti. Jenomže si na něj už bohužel nikdo nějak nevzpomene, což je ponurý úděl většiny českých filmů. (20.10.2017)

Film jsem znovu viděl nedávno a s dvacetiletým odstupem se mi líbil ještě víc než tehdy těsně před listopadovou revolucí, kdy měl premiéru. Celkově až depresivně působící nejen pohledy na zvířata kolem nás a hlavně v nás, ale zejména sociologicko - psychologická sonda do existenciálních pocitů třicátníků, kterým začíná život utíkat mezi prsty. Ze dvou hlavních protagonistů nakonec dopadá líp Inge - Žirafka, zpočátku afektovaná a neurotická vědecká pracovnice, paleontoložka, žijící jen svou profesí, která díky navázání krátkého vztahu s Karlem - Medvědem přehodnocuje hierarchii svých životních hodnot a cílů, zatímco on před realitou uniká k pití a sexu a ve finále končí ve svazku s dívkou, se kterou sice čeká dítě, ale nic k ní necítí. Zajímavé prvotině režiséra Václava Křístka dominuje výborná kamera a herecky Ivana Chýlková (podle mého gusta její nejlepší role). (06.11.2009)

Strašně příjemné překvapení, viděno v nočním filmovém klubu na ČT2. Film, který jsem vůbec neznal a který pro mě v první řadě znamená objev Vaška Koubka coby výtečného herce. Jeho herecké pojetí pijáka a kurevníka Medvěda na mě zapůsobilo stejně silně jako jeho muzika, která mě baví už od střední školy. Ostatně obsazení tohoto pochmurně laděného snímku potěší samo o sobě - famózní Chýlková a jedinečný Goldflam budiž zde zmíněny alespoň jako dvě jména, která se na tomto filmu podílela a jejichž výkony utkví v paměti. "Zvířata ve městě" rovněž zaujmou jako dobová sonda z časů končícího totáče, který se položil pár měsíců po premiéře filmu - celková atmosféra snímku, s jeho defétistickou bezútěšností, nalézáním paralel mezi lidmi a zvířaty či ekologickými motivy vyznívá jako symbolická esence tehdejší končící éry pozdních 80. let, s jejími charakteristickými atributy. Nemírně zajímavé jsou i záběry z pražské zoo, jejíž tehdejší pojetí bylo diametrálně odlišné od toho dnešního. Při sledování tohoto Křístkova snímku se mi neustále dralo na mysl srovnání s o 4 roky mladším dramatem P. Greenawaye "Zet a dvě nuly", které se mj. rovněž odehrává z velké části v prostředí zoologické zahrady, a které má i podobnou atmosféru. Ostatně podobnost obou snímků mě natolik zaráží, až jsem byl v pokušení uvažovat o domněnce, že tvůrci Greenawayův film znali a výrazně se jím inspirovali - a to včetně hudby, protože Soukupův hudební doprovod nápadně připomíná hudbu Michaela Nymana ze zmíněného Greenawayova filmu. Náhoda, nebo skutečně více či méně přiznaná inspirace? Ve vší opatrnosti bych se skoro klonil k té druhé domněnce... (18.12.2011)

Film až přespříliš zatížený dobou svého vzniku. Konec 80. let si v sobě nesl tuhle latentní únavu z dvou desítek let prožitých v normalizaci, kdy režim coby podstata problému nesměl být ve veřejných projevech explicitně kritizován, proto bylo nutno jít na to oklikou a kritizovat lidskou civilizaci (která ale opravdu byla v té době se soužitím s přírodou na huntě). Ekologie byla navíc jednou z častých forem duševního útěku a vnitřní emigrace, stejně jako třeba tramping či chalupaření. Václav Křístek tak ve svém filmu reflektoval hlubší problém ekologického myšlení a stylu života (který se tehdy prakticky realizoval třeba v hnutí Brontosaurus a objevoval se i v mnohých filmech, za všechny nejspíš oskaroví Ropáci Jana Svěráka) a jeho zasazením do prostor zoologické zahrady vytvořil zajímavě vyznívající metafory (kdo všechno vlastně žije v kleci) a paralely s životem lidí uvězněných ve městech (ale i občanů uvězněných za železnou oponou - latentní vymezení proti režimu). Celkem solidní dějová linka, okořeněná trochou existenciálních pocitů a hrstkou bezútěšnosti (jen Václav Koubek v něm hraje v podstatě sám sebe :-) ), co však dnes neobstojí, jsou podivné experimenty s postavou ,,autora příběhu", až příliš uměle totiž vyznívá ovlivnění v té době i u nás v ČSSR vydávaným a populárním Kurtem Vonnegutem, který v intencích postmoderně laděných próz nechával ,,autora příběhu" vstupovat do děje rovněž. Zvířata ve městě nejsou špatným filmem, možná že právě naopak, jen z dnešního pohledu je ten svět zalidněný tolika podivně unifikovanými vousatými muži cosi jako reportáž ze života dnešních amerických Amišů, tak anachronicky vypadá... (18.12.2011)