Scénář:
Jaroslav BeránekKamera:
Julius VegrichtHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Terezie Brzková, Eduard Kohout, Karel Černý, Zdeňka Baldová, Zorka Janů, Svatopluk Beneš, Jindřich Plachta, Marie Blažková, Libuše Stehlíková, Karel Richter (více)Obsahy(1)
Na břehu klidné řeky, protékající venkovským městem, stojí starý panský dům opředený mnoha tajemstvími a záhadami. Právě kvůli tomu je terčem zájmu party mladých kluků, kteří se rozhodli, že se do něho podívají. Jejich plán však byl předem vyzrazen, a proto na ně čekalo velké překvapení. Návštěva tohoto domu způsobila hodně změn v poklidném životě kluků od řeky. Zjistili totiž, že se v domě neskrývá žádné tajemství, ale že zde žije nešťastná stará paní, které velmi chybí její syn. Jedinou její radostí je vnučka majitelky domu, mladá krásná Helenka. Ta neúmyslně zapříčinila rozdělení chlapců na dva nepřátelské tábory - Portyčáky a Bukouny. Důvodem bylo, že se Tomík, 15 ti letý vůdce jedné z part, do Helenky zamiloval. Nepřátelství mezi dětmi od řeky nemělo dlouhého trvání, všechny problémy se nakonec vyřešily a u vody nastal znovu příjemný klid. (Filmexport Home Video)
(více)Recenze (39)
Další z oblíbených pamětnických filmů celé naší rodiny, který je jedním z těch, jejichž opakování v televizi mi vůbec nevadí, naopak, s potěšením se znovu podívám. Obě dějové linie, jak ta klukovská, tak ta romanticko - dramatická jsou dobře obsazené, zahrané i vypointované. Nadšené herecké výkony Jindřicha Plachty a celé dětské party dokreslují fantastickou atmosféru tohoto snímku. Je to velmi laskavý a milý film s troškou toho smutku nakonec. ()
Knoflíková válka na československý způsob. Na místy velmi kouzelný film se dobře dívá už od samého začátku, nicméně největší spád dostane v momentě, kdy se na scéně objeví vynikající Jindřich Plachta. Dějová linka se ztraceným světoběžníkem mě vůbec nebavila, ale závěrečná superbitva vše vynahradila. Vyzdvihl bych i krásnou Srnkovu hudbu. ()
Srovnání s Knoflíkovou válkou se nabízí. V tomto srovnání dopadají Kluci jako film idyličtější a sentimentálnější, více literárnější. Postava nepoznaného navrátilce Jiřího je hodně romanticky stylizovaná. Na druhou stranu mají Kluci místy tajemnější, magičtější, kouzelnější atmosféru. Klukovský svět je zde více viděn skrze nostalgický opar, z hlediska dospělého vypravěče. ()
Ohnivé léto (odehrávající se na řece), Kluci na řece, Řeka čaruje, Měsíc nad řekou, Kde řeky mají slunce... režisér Václav Krška byl do té řeky ve filmu snad zamilován. Ještěže pokaždé do onoho prostředí situoval lidi různých věkových kategorií a odlišné vztahové situace. Zde především děti. Neřeším, zda je to film pro děti nebo spíše film "jen" o dětech a pro dospělé (navíc se obávám, že navzdory jakýmkoliv tvůrčím záměrům z toho po letech zbylo jen to druhé), řeším jen svůj osobní dojem z filmu. Ten je více méně pozitivní, mám Krškovy poetické rád (hlavně Stříbrný vítr), v některých scénách dal vyniknout pěkným motivům (třeba vzpomínání staré paní v podání Terezy Brzkové na jejího dlouho neviděného syna), závěr s dětským orchestrem dojímavý... ale jinak tady to bylo na mne až příliš přeplněné groteskními rošťárnami s afektovanou hudbou a neutíchající dětstkou vřavou. Rád bych dal vyšší hodnocení, ale celkově to tolik na mne nezapůsobilo, a v mých očích až příliš zestárlo. Zorka Janů ve své poslední roli byla ale vážně kouzelná... 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Spojení Otava, Krška, Písek a Šrámek bylo pevné, podnětné a plodné. I zde, ve filmu Kluci na řece, je výrazná poetická stopa Krškova romantismu dobrodružství, tajemna a podmanivého volání divoké panenskosti dálek. Lyrická metafora se zhmotnila a přemýšlí o strachu v odcizení, samotě, pocitu selhání a nenaplněnosti. V té jedné chvíli je poetický lyrismus nejskutečnějším symbolem a metaforou. Filmová spolupráce Slavíčka s Krškou funguje také v žánru rodinného filmu, i s tolik potřebným napětím, odvahou, prozřením, nadhledem a klukovskou touhou po dobrodružství a radosti ze života. Příběh má i své tragické okamžiky, a přesto je to především laskavé pohlazení a nezničitelná romantika fantazie a uměleckého nadání. Hlavní postavou je větší z dětí Tomik (zajímavý Karel Richter) se svojí vedoucí úlohou v klukovské místní řevnivosti, s postupným pronikáním do světa dospělých a se zapáleným a odhodlaným srdcem. Hlavní ženskou postavou je atraktivní a mladá Helenka (příjemná Zorka Janů), která bedlivě dohlíží na dění kolem své opuštěné staré babičky. Roztomilou postavou je dobrosrdečný hokynář Andělín Timtělo (dobrý Jindřich Plachta) v bezelstném podléhání klukovského vnitřního hlasu po rošťárnách a vizích spravedlnosti. Nejsymboličtější postavou je Helenčin strýc Jiří (pozoruhodný Eduard Kohout) v hlase smíření, zklamání, strachu a naděje. Výraznou postavou je Tomíkova vrstevnice Zuzka (zajímavá Libuše Stehlíková), je hnána láskou a mírnou žárlivostí a strachem z nebezpečí. Z dalších rolí: překvapená hokynářova žena (Marie Blažková), ve smutku opuštěná Jiřího stará matka Magdaléna (dobrá Terezie Brzková), opatrovnická moudrá ruka nad paní Magdalénou Dr. Albín (příjemný Karel Černý), rázná Magdalénina hospodyně (zajímavá Zdeňka Baldová), závan vznešenosti dálek Ing. Palivec (sympatický Svatopluk Beneš), hlava rivalské klukovské party Bukoun (zajímavý Josef Šaloun), či platonicky zamilovaný Sláveček fajnovka (zajímavý Miloš Opatrný). Herectví představitelů dětských rolí je přirozené a nenucené a film má díky tomu svůj výrazný styl a noblesní kouzlo. Romantická duše zde roztahuje svá křídla k majestátnímu letu nad územím s vynalézavou uměleckou vyjadřovací snahou. ()
Galerie (19)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (7)
- Jedná se o poslední film Zorky Janů, která dva roky po uvedení filmu v nedožitých 25 letech spáchala sebevraždu. (Nach)
- Zorku Janů (Helenka) mali chlapci z komparzu veľmi radi, lebo im na natáčanie nosila bonbóny z Prahy, ktoré boli v čase vojny vzácnosť. (Raccoon.city)
- Ostrov na rieke Otave, kde sa natáčal hlavný dej filmu, zanikol pri neskoršej regulácii rieky. (Raccoon.city)
Reklama