Dode's-Ka Den

Zdá se, jakoby se v tomto případě Kurosawa inspiroval ve svém díle u umělců jako byli El Greco nebo někteří rensanční malíři s jejich chmurnými vizemi. Slamy - bidonvilly - jsou vždy rubem nejrůznějších hospodářských zázraků. Ale i v nich žijí lidé se svými touhami, ideály, přáními, lidé zlí i zranitelní a kupodivu také dobří. Mozaika jejich prostých příběhů zalidňuje tu hrůzu nepředstavitelného odpadu a smetí, vniká do prostředí, která sice nejsou atraktivní, ale možná právě proto o to více lidská. Snad bychom mohli mluvit o japonském uchopení hrabalovské "perličky na dně". Symbol toho všeho, nadhled vůči tomuto karikaturnímu rozměru průlomového japonského vzmachu poslední třetiny minulého století, expres, po němž je film pojmenován, symbolizovaný "pracovitostí" polosvéprávného prosťáčka, který tu nachází své uplatnění, by tomu alespoň nasvědčoval. Nemyslím, že v době akčnosti pro akčnost akčních filmů nejrůznějšího druhu toto přemýšlivé dílo ztratilo svou hloubku a burcující účinek. A nemyslím, že by byl býval měl Kurosawa rezignovat poté, co při realizaci tohoto nesnadno uchopitelného projektu narazil na nepřízeň doby. Je dobře, že nevšední, svébytná krása tohoto díla je všeobecně dostupná na DVD nosičích. (27.08.2007)

Tento film by se mohl klidně jmenovat Příběhy z bídy. Určitě je to nejdepresivnější z Kurosawových filmů. Vypráví příběhy lidí, žijících v jakýchsi slumech. Každou z postav postihla nějaká zdrcující událost, někdy není ani vysvětleno co, a film zachycuje jak tito lidé žijí s následky jejich traumat v bídě na dně společnosti. Nic jako naděje, světélko uprostřed temnoty se nekoná. Jen bída a ještě větší bída. Dodesukaden je prvním Kurosawovým barevným filmem a nutno říci, že se s barvami vypořádal skvěle. Všudypřítomnou šedou a černou, barvu slumu, občas proložil nějakou ostře kontrastující barvou, takže po výtvarné stránce se jedná o lahůdku. Vytknul bych jen, že film ze začátku trochu nudí, ale jakmile divák přistoupí na pravidla tohoto snímku, nechá se pohltit. (22.05.2007)

Několik povídkových příběhů, jejichž zpracování by vydalo spíše na několikadílný epický seriál,ale budiž, film také funguje, především obrazová stránka je přinejmenším zajímavá a i průřez osudy několika lidí na "sociálním okraji" nabízí variace na "věčné příběhy"... Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, filmu se dá málo co vytknout, ale přibrzdil bych u emocí, které jsem kupodivu slýchával ve spojitosti s tímto filmem poměrně často... Musím bohužel přiznat, že já jsem tolik zasažen nebyl a ačkoli film na první pohled hýří barvami, uvnitř tolik barvitý není... alespoň pro mě ne... škoda - jinak ovšem patří k tomu lepšímu, co Kurosawa natočil (ale Rudovous to prostě není:) )... slabší 4 hvězdy (18.10.2006)

Tak som si myslel, že po 8 či 9 filmoch, ktoré som v poslednom čase od Kurosawu videl, ma už nič neprekvapí. Prekvapilo a pátram po príčinách. Ponúka sa mi vzdialená paralela s Formanovým Taking Off, ktoré som videl pred pár dňami. Tak ako Kurosawa bez Mifuneho, Shimuru a Satóa už nie je Kurosawom, na ktorého sme boli zvyknutí, tak ani Forman v Amerike už nie je Formanom doma. To však nezabránilo jednému, ani druhému po adaptačnom poklese (u Formana) a zlyhaní (u Kurosawu) pokračovať vo svojej úspešnej tvorbe. Forman sa vďaka odlišnej kultúre, z ktorej vyšiel a tiež z dôvodu znesiteľného neúspechu prvého filmu v nových podmienkach, nemusel o samovraždu ani pokúsiť. (05.02.2010)

Ten film není špatnej, to ani náhodou, navíc je pro Kurosawu poměrně dost zásadní. Jenže pro běžného diváka, domnívám se, nestravitelný. Strašně pomalé tempo a neutuchající bída všech účastníků. Atmosféru to má, navíc si Kurosawa pohrál i s vizuální stránkou, když už to měl barevné. Přesto ale tam něco chybí, nejde o to, že to nemá děj, ale je to hrozně nevyrovnaný, některý příběhy jsou dost zajímavý, jiný jsou takový hodně zvláštní, ostatně jako celý film.Snímek skutečně ocení a docení asi jen skuteční znalci díla japonského mistra, mezi které se já rozhodně nepočítám. Ale jsem rád, že jsem ho viděl, ale nemyslim, že bych se na ten film ještě někdy kouknul. (27.04.2009)