Toulavý pes

Je to už déle, co jsem viděl Rašómona z roku 1950, a pamatuju si z něj jenom útržky, ale Toulavý pes mi ho navzdory odlišnému zasazení příběhu v čase i prostoru dost připomněl. Hlavně skrze ty aranže scén s Japonci sedícími na zemi (ať už na podlaze nebo v lese) a některé až afektovaně podané emoce. Atmosféru měl film dobře vycizelovanou, působivé bylo vykřeslené dusné horko s vějícími ventilátory, později hustý déšť nebo hraní na klavír za oknem během závěrečného střetu. Vyvrcholení výborné, závěr až trochu dojímavý... i Toširó Mifune patří určitě k zajímavým hereckým zjevům (i když jsem ho paradoxně začal vnímat až díky Johnu Frankenheimerovi a jeho snímku Grand Prix) a v civilních rolích je pro mne naštěstí daleko snesitelnější než jako nějaký samuraj s mečem. Problém u mne nastal se zpracováním příběhu o pátrání po jedném chlápkovi s ukradenou zbraní, celkově to bylo v těch dvou hodinách příliš rozvláčné a některé dlouhé pasáže s touláním po městě mi připadaly v tom minimalistickém pojetí až nekonečné. Staré černobílé filmy mívám rád, ale asi se pohybuju na zcela odlišné vlně než Akira Kurosawa. 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (11.11.2019)

Po většinu času zajímavý noir film s hezky pochmurnou atmosférou poválečného Japonska, který ovšem kazí okamžiky naivních rozhovorů mezi starým Satóem a mladým Murakamim o sociálních otázkách a jak člověk je/není determinován jednou životní událostí. Škoda, Kurosawa má navíc, takhle pouze za silné 3*. (29.10.2009)

Snímek, tvářící se zpočátku jako čistokrevná krimi, postupně akceleruje v zajímavou sociální a psychologickou sondu. Hodně mě bavila kamera, hodně mě bavilo "nakukování" do tehdejších reálií (jazzík v baru je fakt nářez:), hodně mě bavila dvojice Shimura/Mifune, která zde předvedla svou dost možná nejlepší souhru vůbec. (23.01.2008)

Horúčosťou sálajúca a zároveň skvelá sociálna kriminálka o precitlivenom, nepríliš schopnom mladom policajtovi, ktorý sa nevie spamätať z toho, že mu niekto šlohol pištoľu a zároveň mizerný, neveľa vypovedajúci dokument. Preafektované city v podaní skvelého Toširu Mifuneho. Zopár filozofických múdier v dialógoch so skúsenejším policajtom. Povojnové Japonsko. To všetko je fajn. Lenže prebytočných, ničnehovoriacich záberov, ktoré nie sú zachytením povojnového mesta plného biedy a sociálneho napätia, ale skôr nedotiahnutými polodokumentárnymi zábermi, chaoticky zachytávajúcimi akési trhovisko a následne preplnený mestský štadión je vyše 20 minút. Vo výsledku sú čímsi navyše voči zvyšnému deju, ktorý strádanie a biedu ukazuje skôr v dialógoch aktérov deja, miestami dotvorenými vhodným záberom. 50%. (29.10.2012)

Klasicky Kurosawův pomalý film - tentokrát černobílá klasická poctivá temná krimi z poválečného Japonska. Mladý vyšetřovatel nejprve hledá jemu ukradený kolt, aby později ve spolupráci se zkušeným kolegou pátral po vrahovi, který tuto zbraň používá, vše za víceméně mlčenlivé spoluúčasti zbytku policejního sboru. Pistole je ukradena za parného dne, atmosféra příšerného vedra se pak táhne celým filmem a přidává mu stresující napětí navíc. Je-li vedro někdy uvolněno lijákem, stane se brzy něco zlého. V předzávěrečné scéně dopadení zločince se zbraní je nejvíce cítit pozdější Kurosawův rukopis - policista a zločinec se dívají do očí, pistole je namířena, žena z blízkého domu hraje na klavír a rozuzlení se blíží. Scéna těžce oddychujících soupeřů pod květy slunečnic topinambur za zpěvu v blízkosti procházejících dětí taky nemá chybu. Trochu mi Mifuneho zodpovědná posedlost nalezením pistole a vraha a všudypřítomné vedro připomněla pozdější Nolanovu Insomnii s Al Pacinem sužovaným bílými nocemi, nespavostí a zodpovědností za své činy. Že by byl Kurosawa i tentokrát inspirací pro pozdější filmaře? Trailer: http://www.sms.cz/film/toulavy_pes/ukazka (06.04.2009)