Ve jménu smrti

Podľa skutočných udalostí. Chlapík menom Julio Santana, ktorý má obe ruky ľavé a nedokáže napumpovať ani prázdnu pneumatiku,popraví za prachy 492 (celkovo!!!) ľudí a za celý ten čas sedel v base iba raz. Hádajte, ako dlho? Jedeň deň! Dosť brutálny film. (31.12.2020)

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2017. (10.12.2019)

Nikdy som nemala diár s medvedíkom na obale, ale keby som mala, tak si tam možno tiež zapisujem koho, kedy a kde zabiť. Pre mňa trochu rozporuplná osobnosť hlavnej postavy, a priveľmi jednoduché vykreslenie, ako niekoho zabiť. Neviem. Možno v Brazílii to ide lepšie... (16.06.2020)

Asi ze všeho nejsilnější je ten titulkový dodatek, to se fakt jednomu z tohoto světa dělá někdy hodně zle. Film je hrozně jedinečný ve svém podání, některé záběry v kontextu s hudbou jsou až hypnotické a je z toho dost cítit umělecká ambice, bohudík ne na úkor vyprávění příběhu, jehož síla spočívá v absolutní nenápadnosti i když luxusní žlutý auto z pozadím polorozbořeného šedivého obydleného domu dává dost silně najevo sociální tématiku filmu, která je v Brazilii zejvně v neutěšeném stavu, nějaký právo, spravedlnost nebo zákony to jsou tam pojmy z internetu. (03.07.2019)

Že by děj filmu nebyl dostatečně silný, se už kvůli scéně první Juliovi práce opravdu říci nedá, přesto závěrečný titulek dokonale uzemní! Opravdu stačí i na něco takového pouhých několik zdrávasů a je klid? Nesmyslnost náboženství je v některých případech "do nebe volající". Pojetí Juliovi cesty životem, nebo snad v tomto případě cesty smrtí, mi opravdu sedlo. Povětšinou velmi syrové scény vražd jsou vyváženy až meditativními statickými záběry na krajinu, doprovázené výbornou hudbou... takže že by zase to náboženství? Možná, nakonec je tu opravdu všudypřítomné a jistě má zásadní vliv i na Juliovu (ne)nápravu. Marco Pigossi ho hraje výborně, od první vraždy naprosto chladnokrevně. Přesto jsem řádný trest zdaleka nepřál pouze jemu, jednoduše, kde není nabídka... 80% (02.01.2021)