Z hříček o královnách
Obsahy(1)
Tento poslední příběh se možná ani nikdy nestal, a přece ho znáte v mnoha podobách... Dramatik O. Daněk přetvořil příběh prince Hamleta, který byl původně starodánský mýtus a později se stal nejslavnějším dramatem W. Shakespeara, v apokryf na druhou: vrah a krvavý král Klaudius (J. Vinklář) byl nevinen, a není ani mrtev. Je uvězněn na norském hradě, kam Horatio (V. Preiss) dvanáct let po smrti Hamleta přivede mladou královnu, manželku norského panovníka Fortinbrase (K. Brožová). Z dialogu královny a vězně Klaudia vyrůstá nový, nečekaný obraz dánské tragédie jako brilantní metafora o lásce a moci, ovládání a vládnutí. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Jeden z posledních excelentních majstrštyků Oldřicha Daňka aneb Shakespeare se obrací v hrobě? Možná by se z toho tak trochu posadil na pozadí. Něco podobného by mohli udělat i ztracení mnichovští tvůrci. Tohle je pro mě konspirace par excellence, navíc korunována vyzrálým tvůrčím projevem, jak na straně herecké, tak režijně scenáristické. Opět zcela neznámá inscenace, nyní z poloviny devadesátých let, strká do kapsy nejen filmy své doby, ale i ty dnešní. Představa potemnělého promrzlého hradu kdesi v Norsku a této trojice je námět na nezapomenutelný velkofilm, nicméně, další představa, tedy dnešní ztvárnění, je pro mě chvílemi až děsivá, i když je velmi sympatické, že jakási reprezentantka dnešní filmografie zde nezůstala v základním táboře, když už režisér mladou Kateřinu Brožovou pozval na hereckou osmitisícovku, bez diskuze je toto její herecké maximum. Buďme nakonec rádi, že to Oldřich Daněk celé stihl, protože pro milovníka československé kinematografie je toto rozhodně velmi příjemný zážitek a pro milovníky Hamleta už lze nepochybně hovořit o rozkoši. ()
Vzpomínka na Hamleta patří do rodiny Haprdánsů a jiných, kteří rozvíjejí myšlenky z patrně nejoblíbenějšího Shakespearova dramatu. A ačkoli nejsem nijak zvláštní přítelkyní fenoménu shakesperiany a alžbětinské kultury vůbec, shledávám útržek norský nadmíru zajímavým. Drama graduje jako nejlepší detektivka, trojice herců si dává vzájemné příležitosti růst na ukrajování dialogů a atmosféra je také velice příjemná. Ano, nakonec i ta Brožová je hodna Vinkláře a Preisse a tu a tam má příležitost dokázat, že své profesi se nevěnuje jenom na základě okázalého zevnějšku. Je skutečně škoda, že některé jistoty, které se i několik let po revoluci zdály být neotřesitelné, jsou dnes zcela pasé. Nicméně, pakliže bych se měla vyslovit k tomu, který útržek je mi nejmilejší, zůstávám si i po seznámí s celým cyklem na své původní touze a Záskok pro Sissi považuji ve své rozkoši za nepřekonatelný. ()
Slabší hříčka s velmi dobrým, alternativním, dějem Hamleta, ale se slabším rámcem rozhovoru vězně, královny a rádce. Tady se trojice herců uchyluje k trochu přepjatému, spíše divadelnímu herectví a i dialogy jsou divadelně nadnesené. Zbytečně byly do filmu zakomponovány scény vystřižené z představení Hamleta v Národním divadle. /21. 8. 17./ ()
budu sice převážně opakovat, co už tu napsali mnozí, ale zkrátka to nejde přejít bez komentáře. Rozhodně nejsilnější z útržků. Překvapivý update s bránícím se národem a armádou, stojící na hranicích. Když se pak děj posune k lásce, která je vidět, jakkoli je to silné, je to skoro krok stranou. Rovněž jsem zírala na Brožovou, kterou jsem tu poprvé viděla jakžtakž dobře hrát. ()
Pan Oldřich Daněk si vypůjčil dánského kralevice Hamleta a podíval se na jeho tragický osud očima Klaudiovýma, no páni, to byl brilantní útržek norský na závěr hříček, velmi zajímavý, překvapivý, poutavý.. Josef Vinklář jako nepoddajný vězeň, bývalý král a provinilec byl dech beroucí, moc krásná role.. U mě spokojenost nejvyšší.. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu jsou použity záběry z inscenace Národního divadla „Hamlet“ (1982) režiséra Miroslava Macháčka. (makimarketa)
Reklama