Chvilky

Nečekal bych, že od scenáristky děsivého Andílka na nervy se dočkáme něčeho takového. Jenže Parkanová ve své režijní prvotině předkládá velmi civilní a přitom psychologicky smysluplný portrét mladé dívky. Obsazení Bokové se vzhledem k její společenské angažovanosti a roli jedné ze zástupkyň generace mileniálů jeví jako výborný tah. Vizuálně jsou Chvilky dost obyčejné, na tom by chtělo v další tvorbě zapracovat, ale výpověď o vnitřním rozpoložení jedné dívky, jež je odmala udusávána svým okolím, je velmi věrohodná a leckdo se v ní pozná. Až vám budou rodiče zase říkat, že vědí, co je pro vás nejlepší, vzpomenete si. Velmi sypatický debut. (01.07.2018)

Naprosto skvělá Jenovéfa Boková, dobře odpozorované dialogy a situace, adekvátní název, náběh na Formanovo vidění světa... a přesto tomu něco chybělo. Rozjezd byl sice parádní, ale s blížícím se koncem ta sonda do života mladé, ještě nevybouřené a svým okolím neustále shazované ženy už pomalu ztrácela dech. +++ Při druhém zhlédnutí jsem si všimla jistých podobností s filmem Indiánské léto, který mám moc ráda. Chvilky však v mých očích jeho kvalit úplně nedosahují. (65%) (05.12.2020)

Film byl pro mne docela velkým zklamáním. Tři hvězdičky jen za pěknou Anežku (Jenoféfu Bokovou) a její herecký výkon. Ostatně i další představitelé podali dobré herecké výkony. Horší to v mých očích bylo s filmem samotným. V podstatě by se dalo říct, že se jedná o snůšku na sebe nenavazujících příběhů, které spojuje postava Anežky. Nejsmutnější na filmu je to, že k ničemu nesměřuje, není v něm žádné vyústění děje. Vůbec nesouhlasím s tvrzením ve zde uvedeném obsahu „Anežka je mladá žena, která si přeje, aby vztah s její rodinou i partnery byl dobrý a klidný, a to i za tu cenu, že ona sama ustoupí a bude se vyhýbat případným nedorozuměním, sporům.“ Já bych naopak řekl, že Anežka je silná osobnost, která si stojí za svými názory a rozhodnutími. Proto mě velice udivilo, když vyhledala pomoc psycholožky. Tato scéna mi nezapadala do děje filmu. Největším rozčarováním pro mě bylo, že děj nedošel k žádnému závěru. A dokonce to nevypadalo tak, že by konec byl „otevřený“; prostě film skončil, jako kdyby se přetrhl uprostřed děje. (09.11.2020)

Děkuji za tento film. Trochu mi připomíná Chatu na prodej, kde se také pravdivě vykreslují rodinné vztahy. Oceňuji především pravdivost, autenticitu a reálný příběh. Nutně potřebujeme takové filmy a také nutně potřebujeme ženské hlavní postavy. Takovýto film tady zcela chyběl. Hlavní hrdinka nežije svůj život, je skoro otrokem okolí, které ji využívá, ponižuje a citově vydírá. Z toho pak vyplývá nízké sebevědomí, sebehodnota a téměř nulová sebeláska. Nakonec si uvědomuje, že ani neví o nějakých vlastních potřebách. Čeká ji velmi dlouhá, bolestná a strastiplná cesta k nalezení sebe sama a nastavení hranic svému okolí..... A potřebuje se naučit vytvářet plnohodnotné partnerské a ostatní mezilidské vztahy. Za mě Objev roku 2018 - 2. místo. (27.12.2018)

Takových zpestření bych si v české kinematografii přála víc. Civilní, smutně vtipný film, který stojí na dialozích a osobnosti hlavní hrdinky. Jenovéfa mi byla sympatická vždycky. Baví mě, jak je svá, jak skvěle z jejích úst zní ironie a taky jak je "normální". Jo, malinko mi chybí zakončení, ale na druhou stranu si cením toho, že nám jednou někdo neradí, jak máme žít. 3,5* (01.09.2021)