Kamera:
Júiči TeraoHrají:
Akari Kitó, Nacuki Hanae, Hiro Šimono, Jošicugu Macuoka, Tomokazu Sugita, Ken'iči Suzumura, Kana Hanazawa, Saori Hajami, Júki Kadži, Tomokazu Seki (více)Epizody(8)
-
Kibucudži Muzan o taosu tame ni (S04E01)
-
Mizubašira: Tomioka Gijú no itami (S04E02)
-
Tandžiró zenkai! Hašira geiko daisanka (S04E03)
-
Egao ni Nareru (S04E04)
-
Oni o Kutte made... (S04E05)
-
Kisacutai saikjó (S04E06)
-
Iwabašira: Himedžima Gjómei (S04E07)
-
Hašira: Keššú (S04E08)
Obsahy(1)
Čtvrtá sezóna Kimecu no jaiba adaptuje tréninkový arc „Hashira Training Arc“, kde se postupně naši hrdinové připravují na další boje v intezivním tréninku všech Hashirů, kteří mají na starost určitou disciplínu. (Michal_Velc)
Videa (11)
Recenze (15)
Poslední epizoda, nebo spíš půlka poslední epizody (prostě od chvíle, kdy to bouchne), byla někde úplně jinde, co se animace a atmosféry týká než zbytek série. Asi jediný další takhle silný okamžik byl stylový "příchod Jacksona do vily", což si tvůrci moc dobře uvědomovali, a tak ho dali jak na konec sedmého, tak i na začátek osmého dílu. Na tuhle pasáž bych se mohl dívat pořád a klidně i pozpátku, aspoň by Jackson dělal Moonwalking… A popravdě tohle mi asi stačí, aby byla čtvrtá řada definitivně vytažená z vod průměru, kam by tenhle ve všech ohledech (snad kromě animace a práce s kamerou) obyčejný tréninkový arc jinak spadal. Sedm dílů budování svalů, plných obnažených svalnatých mužných těl, která dostávala zabrat – tohle vskutku potěší každého krále posilovny! K tomu trocha seznámení se všemi Haširy, z nichž mě nakonec se svojí backstory zaujal akorát kamenný mnich s hlasem Tomokazu Sugity. Pár zvláštních tréninkových praktik, klasický Demon Slayer humor, na který si většinou připadám už moc starý, nebo moc cool (prostě mi úplně nesedne) a ve finále parádní nalákání na filmovou trilogii, kterou bude příběh pokračovat. A znova zopakuju, že posledních cca 10 minut posledního dílu je animačně tak nehorázně vysoko, že na to bude mít problém kdokoli v rámci anime nějakou dobu dosáhnout (a překoná to až Ufotable s prvním filmem...). A je to hlavně díky těm deseti minutám (a Muzanovi), ze čtyř hodin, proč dám 7/10 místo šesti, maximálně šesti a půl... ()
Na jednu stranu se nedivím, že tato série schytala pár šrámů od hejtrů, na druhou stranu to vlastně ve finále nechápu, protože se nejedná ani o fillery, ani o nudné epizody, člověk to může přeskočit nebo si to užít, aniž by to ovlivnilo jeho zážitek. 4. série se nese ve více pomalém tempu, Hashira training arc je de facto o tom, že většinu epizod člověk sleduje dialogy, vtipné scénky, flashbacky a obecně představování Hashirů (mělo by se to skloňovat? w/e). Ačkoliv tohle je primární účel této série, představit nějak podrobněji hlavní postavy na které se člověk bude dívat v dalších 3 finálových filmech, v popředí je spíše samotný trénink dorostu v čele s Tanjirem. A to samo o sobě taky není špatné. Vlastně celá série se nese na více odlehčené vlně, kde se příběh snaží do diváka nacpat nějaké emoce a background daných postav a v téhle snaze to splnilo svůj účel podle mě více než dobře. Finální epizoda už stojí za to: nástup Muzana a prakticky počátek nebo spíše takové intro do následujících 3 finálových filmů. Po zhlédnutí je hned na první dobrou vidět, kam padla většina rozpočtu, času a práce - na poslední epizodu. Ono nechat si kráčet hlavního záporáka na snímcích 3 minuty si prostě jen tak nějaké anime dovolit nemůže a v případě DS je po celé sérii a vlastně i těch předchozích dost jasné, že DS si to ospravedlní. A taky že ano. Je tu nějaký více rozvleklý dialog s Muzanem, intenzivnější atmosféra a poslední epizoda se snaží ze všech sil diváka pomalu přesunout z té pohodové atmosféry do permanentního tranzu, co bude dál. Napětí tomu od přibližně poloviny epizody nechybí a těžko si přát lepší začátek finále. Pokud má člověk rád DS, užije si i tohle. Jediná potíž tu je v tom, že ne každému musí sednout ten pomalejší postup touto sérií a takový člověk by měl asi spíše dát šanci pouze 1. epizodě a pokud ho nějak víc nechytne, může prakticky přeskočit zbytek a jít rovnou na tu poslední. Epizody nejsou fillery, jen je tam určitá nadstavba emocí a character developmentu, který se určitě projeví v budoucích 3 filmech, takže je na divákovi, jestli se chce ochudit o lepší budoucí zážitek nebo ne tím, že přeskočí kus příběhu. 9/10 ()
Kde je Quicksilver, když ho člověk potřebuje? __ Mnozí tuto sérii označují za klid před bouří. To je sice pravda příběhově, ale málokdo si uvědomuje, že nejspíš i produkčně. Tvůrci zdá se šetří síly a kupují čas, kde se dá - však samotný tréninkový ark oproti manga předloze místy kostrbatě prodlužují - a zároveň se snaží nasytit poptávku po značce, kterou by menším počtem epizod či jedním filmem neukojili. Proč? Inu, doufám, že vaří něco jako další Heaven’s Feel… Takže prozatím přivřu oči nad nulovým vývojem postav a prapodivně nízkým počtem dosud typických flashbacků, jež měly být v této sérii místo té předchozí, a užiju si skvělý sound design a budování atmosféry v posledních dvou epizodách. Cítím zde obrovský potenciál pro epickou bitvu avengerovských proporcí. A byť tento závěr zůstává za horizontem, už teď ho napjatě vyhlížím jako úsvit. ()
Nevím kde se to vzalo, ale nakonec mě v průměru vyšla řada na 4/5. Přitom zde není nejlepší postava seriálu Nezuko. Tréning je v podstatě nic moc, ale asi někde museli dát hrdinovi zabrat, neboť nikdo nepochybuje, že naplní svůj osud. Také je to takové rychlé seznámení s Hashirama, neboť o spoustu určitě přijdeme. A pak samozřejmě poslední epizoda se snad nejlépe zobrazeným výbuchem co jsem kdy viděl. Minimálně v anime žánru. Pokud následující filmy nebudou jen kopie seriálu jako doposud, určitě musím navštívit v kině. ()
Celá táto séria sa nesie v príprave na záverečné dianie a finálny súboj medzi démonmi a zabijakmi démonov. Nesie sa to viac-menej v uvoľnenom duchu a v akomsi tréningovom tempe, až kým sa nedostaneme k záverečnej časti, ktorá je absolútne famóznym mostíkom na to, čo nás ešte čaká a na verím, že grandiózne finále. 75 % ()
Galerie (329)
Photo © Fuji Television
Zajímavosti (1)
- Stání pod ledovým vodopádem jako druh asketického cvičení je zmiňováno už klasickém díle „Heike monogatari“ (česky vyšlo jako „Příběhy rodu Taira“). Podle této kroniky se mnich jménem Mongaku rozhodl stát pod vodopádem a recitovat modlitbu po dobu 21 dní. Čtvrtého dne prý omdlel a plul po proudu asi šest mil, než ho lidé vytáhli, pak se probral, vrátil se do tůně pod vodopádem a dokončil svoje cvičení. (Elerrina)
Reklama