Obsahy(1)
Českým lvem oceněný dokument jednoho z nejvýraznějších dokumentaristů Miroslava Janka přináší divákům nejen prostý pohled do fungování organismu včelstva či na práci včelařů, ale nutí je k zamyšlení nad sebou samými. Hlavním hrdinou filmu je včela, tedy dnes velmi ohrožený druh a vedlejším hrdinou nebo spíš antihrdinou je člověk, jenž díky své pýše a chamtivosti se sám sobě stává nepřítelem, tedy dalším ohroženým druhem... „O tom, jak lidstvo směřuje k degeneraci, nechci mluvit filmem přímo a doslovně, ten pocit by tam měl být přítomen podprahově, jako kdyby vzorně upraveným záhonem nenápadně prorůstal plevel a tím kazil celkový dojem,“ říká o své filmové eseji režisér Miroslav Janek. Film nepojednává o včelařství, jakožto odnoži zemědělství, ale o včelstvu jako takovém. Společenství včel a fascinace jejich tajemnou a nezištnou existencí je ve filmu prvotním objektem zájmu. V doposud jen napůl prozkoumaném systému jejich společenství, v tajemném světě včelí kolonie je jedno jisté – každé včelstvo systematicky a neúnavně pracuje na zachování rodu, což se rozhodně nedá říct o lidstvu. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Musím říct, že od držitele Českého lva za nejlepší dokument, který navíc zpracovává téma mému srdci velmi blízké, jsem očekával poněkud víc. Buhužel mi tento artově-poetický způsob vyprávění moc nesedl. Mám pocit, že zde dostal prostor promluvit snad každý, kdo o to požádal. Vyprávění je tedy směsice zajímavých úvah (řezbář) a prachsprostého blábolení. Navíc je to celé prokládané divnými husebními vložkami. Ocenil bych více zajímaovstí a hlubší nahlédnutí do života včel a méně artových vložek, protože ty zde rozhodně nefungují tak, aby mě oslovily. Také mi zde vadil silně náboženský tón. [60 %] ()
Stálice české dokumentární scény Miroslav Janek přišel letos s na první pohled možná zvláštní filmovou esejí na téma včela a člověk. Janek chtěl nejspíše vytvořit komplexní zprávu o tom, co je to včela a jak se k ní chovat. Janek je ale také zkušený filmař a ví, jak zaujmout poroty, které rozdávají filmová ocenění. Místo toho, aby nám včelu představoval klasickým televizním dokumentem, spojuje veškeré vědění o včelách do jedné dlouhé filmové eseje, kde nesejde na tom, kdo nám své myšlenky předává, ale co nám vlastně předává. Nezdržuje se titulováním respondentů, nebojí se s nimi vést dialog i když je schovaný za kamerou a nebojí se střihem propojovat zdánlivě nespojitelné. Nemůžeme se pak divit, že tento na první pohled ryze umělecký film bude mít úspěch u staromódních institucí jako je ČFTA. Co do stylu se tak asi nejedná o nějaký převratný počin. Ovšem může se jednat o nový pohled a nové zpracování toho, co to znamená včela. Rozšířenou verzi najdete na kritiky.cz. ()
Záběry se včelkami byly skvělé, detaily na kresbách též. Hudba dejme tomu, že zajímavé, zpěv té dámy mne tahal za uši. Některé tam vyslovené názory, no proč ne, ale co tam dělali ti dva zarostlí , řekla bych bezďáci, jsem fakt už nepobrala. Já, dcera otce -celoživotního včelaře, jsem se na tenhle film těšila, ale přišlo zklamání. ()
Je dobře, že tento projekt vznikl. Sice celý vyznívá dost pesimisticky, protilidsky, a snaží se být až na sílu umělecký, čímž si škodí, ale jinak jsem rád, že tvůrce přemýšlí, alespoň trochu nad technikou a kompozicí filmu, hlavně myšlenkovou. Umění včelařské spojuje s uměním řezbářským, kreslířským, filozofickým a hlavně hudebním a také s duchovním hledáním. Celek je bohužel tak dobrý, jak dobří jsou jednotliví protagonisté a umělci, takže z toho nejlépe vychází hudba. Lidoví filozofové, kteří zde říkají své myšlenky, si občas protiřečí a režisér se z nich snaží vymačkat co nejvíce medu moudrosti a tu a tam odkápne sladký nektar slov, jindy dostanete opojné žihadlo pesimizmu a českého kritizování neosobního lidstva. Přesto jsem rád za tuto esej nejen o včelařství. Zajímalo by mě, co asi na ni říká nějaký obyčejný včelař, protože ti ve filmu moc nebyli, promlouvali tam spíše alternativní včelaři a filozofičtí mluvkové. Do úlu dokonce vlezl i nějaký Brabenec. Ti myslím ke včelám nepatří. Po skončení jsem si odnesl poznání, že si budu více vážit každé lžičky medu a budu ho konzumovat méně. Doteď jsem se s ním vysloveně nacpával. ()
Bohužel ve filmu jsou naprosté nesmysly a asi bychom mohli i polemizoval, jestli je to vůbec dokument. Citace: "lepší je to dělat jak to dělávali naši předkové, že ten med těm včelám brali až na jaře v době kdy skutečně kvetlo" - proboha nyní se to ale dělá stejně, ono to ani jinak nejde (pouze v době květu a snůšky se berou přebytky). V květnu a červnu kvete a v té době jsou medobraní. Tento pseudo-dokument ale tvrdí citace: "na podzim přijde včelař, všechno jim to vezme" - neuvěřitelné, na podzim se do včel prakticky nechodí, rozhodně se jim nic nebere. Kdybyste věděli, že přibližně ve dvou třetinách ten mistr včelař vyřezává plásty na kterých je (namísto medu) na KAŽDÉM odhadem 1000 až 1500 nevylíhnutých včel dělnic a všechny je zabíjí, tak byste možná plakali tak jako já. To žádný ten podle nich "špatný a zlý včelař" nikdy neudělá. Některé záběry jsou "na efekt" stylem "lidé to stejně nepoznají"... Co mě ale vadí nejvíc je, že je to depresivní, nechápu proč se v těch negativitách lidé tak vyžívají a už vůbec nechápu za co to má cenu. Prosím, nedělejte si podle toho obrázek, co je včelaření, spoustu včelařů nechává zimovat včely na jejich medu a cukr dávají pro jistotu navíc. Cukr není jedovatý atd.. Toto je, zcela výjimečně, odpad... (Jinak souhlas s názorem co píše pp) ()
Galerie (3)
Photo © Mimesis Film
Zajímavosti (3)
- Dokument podpořil Státní fond kinematografie částkou 1,7 milionů korun. (SONY_)
- Název snímku odkazuje na známou sentenci: „Všechno bude nakonec v pořádku. Pokud to není v pořádku, není to konec.“ Autorství je přikládáno více autorům, ale nejčastěji je spojováno s Johnem Lennonem. (sator)
- Voiceovery četby z knihy Radomila Hradila „Včely a jejich svět“ předčítá ve filmu s naléhavostí sobě vlastní autistický klavírista Denis z Jankova Normálního autistického filmu (2016). (thoreau)
Reklama