Noc oživlých mrtvol

Romero nekompromisně odříznul hororový žánr od jeho goticko-nadpřirozených kořenů a pod vlivem Mathesonovy novely Já, legenda šokoval diváky zřejmě prvním příkladem tzv. sociologického hororu (za jehož otce bývá někdy neprávem označován Craven). Dokázal zachytit soudobý strach z represivního aparátu, znepokojení ze stoupající kvantity a brutality násilí v ulicích. Možná nejvýmluvnějším komentářem k době je závěr, kdy se jako největší zrůdy neprojeví zombies, ale (bílí) venkovští balíci, zastupující nedůvěryhodné autority. Laciná vizuální stránka byla zčásti nutností, zčásti snahou přiblížit se dobovému televiznímu zpravodajství (rovněž černobílému). Výsledkem je nejen přelomový horor, stojící na počátku vlny neučesaných „feel-bad“ filmů (Poslední dům nalevo, Texaský masakr motorovou pilou...), ale také kruté a pravdivé zachycení nálady pro (nejen) americkou společnost zlomových let. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Kusko.t2, MIMIC (25.10.2011)

Je znát, že se Romero na filmovém poli pouze rozkoukával, Noc oživlých mrtvol totiž místy vypadává z tempa, což je citelné hlavně v prostřední třetině, kdy jsem se začal malinko nudit i přes pokusy nastolit uvnitř skupinky přeživších pořádné dusno. Závěrečná dvacetiminutovka ale všechno vynahrazuje, to když si Romero konečně vychutná zombie žranici, z níž si slabší žaludky možná malinko ublinknou a fanoušci žánru zažijí nefalšovanou extázi. A ten závěr... nice. (22.09.2008)

Presvedčivosť príbehu vyplýva z absencie humoru. Ak sa Peter Jackson diví, prečo sa toľko hororov berie vážne ("robiť tak Hellraisera, Pinheada by som otrepal o múr, až by sa mu tie ihly zapichli do hlavy celé"), odpoveď je prostá - najúčinnejšie je sebarešpektovanie. Čierny humor je síce fajn, no len čo vstúpi na scénu, podráža nohy tomu, čomu má slúžiť. A "Noc živých mŕtvol" je legendou práve preto, lebo sa rozumne vyhýba jacksonovským "zapichovačkám". Ja netúžim vidieť zombi, ktorá obeti najprv predloží menu vo francúzštine a zacituje z neho. Chcem vidieť to, čo Romero ponúka v prvých cca 13-tich minútach (mimochodom, geniálny tieň, ktorý sa objaví na skle predtým, než Barbara vystúpi z auta akoby dával na známosť, že tu nebudeme mať do činenia len s hrôzou, ale i ozajstnou filmárčinou). Film má kultové parametre i z iného dôvodu. Povedal by som, že medzi "Nosferatu" a "Night" nebol žiadny skutočný horor. Najprv Nosferatu, potom dlho nič, resp. roztomilé opusy štúdií Universal a Hammer a odrazu... Ak si po spomínanej úvodnej 13-minútovke neučešete vlasy, zostanú vám stáť na hlave až dovtedy, kým vás na to neupozorní kolega v práci alebo sluha menom Igor. Hudba, anticipujúca Carpenterove tóny Halloweenu a Hmly (videl som verziu na DVD od firmy Oracle z roku 2002) je príliš skľučujúca než aby sa dalo na film pozerať častejšie, ale to je v podstate kompliment, však. Niektoré zábery evokujúce fašistický alebo vietnamský (b je správne) holocaust by pre určitých ľudí mali byť znamením toho, že horor zrejme nebude tak obsahovo vyprázdnená záležitosť. Vďaka Romerovi tu teda máme tzv. absolútny horor, ktorý odnaučí slušnému zvyku chodiť na pohreby. Éra kvetinových detí tu končí a začína éra detí voňajúcich fialky odspodu. Ak po zhliadnutí tohto filmu nebudete mať nočnú moru, potom ste Jack Rozparovač, George A. Romero alebo zombi. PS: Predtým, než sa rozhodnete pozrieť si farebnú verziu, uvážte, že čiernobiely look sa na konečnom sugestívnom pôsobení diela podieľa cca 40 percentami. Film je totiž aj nezastieranou poctou nemému filmu. (01.04.2005)

Night of the Living Dead jsem paradoxně viděl z Romerova zombie seriálu jako poslední, a musím teda říci, že svůj debut se mu zatím překonat nepodařilo. Je pravda, že některé momenty už dnes působí trochu směšně, stejně tak jako chování postav, ale svou atmosféru film stále má (půlnoční projekce mu jistě pomohla). Moc se mi líbilo, že hrdinové získávali informace z televizního a rádiového vysílání - připadalo mi to dost reálné a vzpomněl jsem si při tom na povodně z roku 2002, kdy jsme čekali na nejnovější zprávy stejně nedočkavě jako oni. Vyzdvihnout se musí závěr, ten se totiž opravdu povedl (ačkoli má své logické mezery). Horror movie of the Year (30.11.2008)

V mnohých veciach neobyčajný film. Nielen tým, že bol vlastne prvým hororom, ktorý predstavil filmových zombies tak, ako ich dnes poznáme - teda pomalé, kráčajúce mŕtvoly s neoblomnou chuťou na ľudské mäso, ktoré sa boja ohňa a dajú sa zabiť len ranou do hlavy. Výborná, dôkladne budovaná komorná atmosféra aj za pomoci skvelej minimalistickej hudobnej zložky a rovnako minimalistická, špičková čiernobiela kamera (tak krásne čistý obraz sa u čiernobieleho filmu často nevidí) s početnými diagonálnymi zábermi sú veľmi pôsobivé; preto je škoda, že sa neskôr čiastočne vytráca. A pritom je od pohľadu jasné, že je Night of the Living Dead veľmi lacnou záležitosťou, občas až s nádychom amatérskeho filmu a s absolútnymi nehercami (toľko k "výkonom", i keď neboli úplne najhoršie). Viac prekvapí na 60. roky nezvyklo otvorený prístup k explicitnému zobrazovaniu brutality, surovosti a krvavého násilia všeobecne (je trochu škoda, že sa prvé vraždy kladivom odohrávajú mimo záber, ale aj to má svoj účinok), a zároveň napätých vzťahov medzi skupinou ľudí, ktorí musia nečakane držať pohromade. A práve ukážkovo ideálne sa to nevyvíja. SPOILER ALERT. A ak by to na príkladné šokovanie nepripraveného diváka nestačilo, Romero má v rukáve mierne politicky kontroverzný motív černocha, ktorý ako jediný prežil "epidémiu", aby ho nakoniec zabili "záchrancovia". Všetci dobre vieme, že aj v tej dobe ešte nebol postoj všetkých Američanov k obyvateľom tmavšej pleti práve príkladným. KONIEC SPOILERA. Možno je film v mnohých veciach naivný a neprofesionálna produkcia sa na ňom zjavne podpísala, i tak je aj po rokoch nečakane funkčný a zaujímavý. Hlavne ale nie je priemerný a prefláknutý. Čakal som však ešte o trochu viac, takže "len" 75% (26.05.2014)