Uneseni
Tvůrci:
Leslie BohemRežie:
Michael KatlemanScénář:
Leslie BohemKamera:
Jonathan FreemanHrají:
Dakota Fanning, Matt Frewer, Emily Bergl, Heather Donahue, Adam Kaufman, Ryan Hurst, Camille Sullivan, Eric Close, James McDaniel, Brian Markinson, Roger Cross, Michael Jeter, Justin Chatwin (více)Obsahy(1)
Lisu stále pronásleduje armáda a Mary Crawford (Heather Donahue) navazuje kontakt se svým strýcem Tomem (Ryan Hurst), který navrhuje, aby šli do domu její matky v Texasu a nakonec do Mexika a Jižní Ameriky. Skutečnost, že je možné sledovat Allie (Dakota Fanning) představuje velký problém. Mary Crawford a Dr. Chet Wakeman (Matt Frewer) mají vážný rozdíl v názorech na to, co dělat s Allie, což Mary vede k drastickému jednání. Jak se vojsko přibližuje, Allie má osudovou volbu. (sator)
(více)Recenze (3)
Finále je, no... divné. Vlastně se zde střetly úplně všechny klady i zápory, které jsem po celý seriál prožíval a výsledek byl vskutku zvláštní. Silné momenty se tu neustále střídají se zajímavými, napínavými, patetickými, vyloženě pitomými (kde postavy mění charakter z vteřiny na vteřinu), pseudofilozofickými a nahodilými. A celé to nakonec dospěje k očekávanému - jen teda takoví Intruders mají poselství celkem podobné a závěr se nejen že obešel bez patosu, ale taky mi sedl značně víc. Ale nechci to moc shazovat - někam to dospělo, smysl to vysvětlení dávalo, uzavřelo se v podstatě všechno... Jen škoda, že je to celé tak strašně proměnlivé. Silné 3* ()
Byli tak dlouho v jednotě, že ztratili schopnost rozlišovat mezi dobrem zlem... Spojením se s pozemšťany chtějí pochopit a podstoupit víš, tedy evoluce smíšením...*** Lidé často mluví tak, jako by nejdůležitější v životě bylo vždycky vidět věci takové jaké doopravdy jsou, jenže všechno co děláme, všechno co plánujeme je vlastně lež. Zavíráme oči a předstíráme že nikdy nepřijde den kdy už nebudeme muset dělat žádné další plány. Naděje je ta největší a taky nejlepší lež. Musíme pořád dělat, jako by na tom všem záleželo, protože jinak bychom nemohli dělat vůbec nic.*** Jak nechat někoho odejít, jak pochopit že na tom není nic špatného, že se všechno mění. Jak dosáhnout aby to posílilo naši radost ze života a nezlomilo srdce. To nejtěžší čemu se kdy musíme naučit je dávat sbohem.*** Nevím co bude dál, nevím co bude se mnou, co se naučím jedno ale vím že život jeho základ je kladení otázek a ne poznávání odpovědí. Touha vědět co je za dalším kopcem je to co nás všechny drží při životě. Musíme se pořád ptát, chtít rozumět i když víme že odpovědi nikdy nenajdeme, přesto se musíme dál ptát. ()
Odpověď na základní otázku jsme se dozvěděli a dokonce to i dává smysl za což jsem rád. Skončilo to asi jak to skončit muselo. ()