Kolik slov stačí lásce?

První povídka o taxikáři (Menšík) neni špatná a celkem svižně to uběhne a i když je to celkem o ničem, tak se rád koukám na Tatru 603. Druhá povídka je o jednom ožralovi (Brodský), kterej si přes noc vezme k sobě domu 5-ti letou holku z Afriky a postará se o ní. Takový téma mě zkrátka moc nebere, takže jsem se akorát nudil. A poslední povídka je o nějakym divnym mimovi, kterej pořád jezdí na kole a čumí jako debil. Částečně to zachraňuje Kopecký a jeho hláška "Život je krátký, alkoholu je mnoho.". Jinak jednotlivý povídky jsou spolu sice částečně propojený, ale jenom minimálně, takže se dá ohodnotit každá zvlášť... první - ***, druhá - *, třetí - ** Celkově dávám 2 hvězdičky. 40% (17.10.2008)

Všechny tři povídky jsou povedené a ukazují, že láska si vystačí s minimem slov - viz chaplinovský vztah Bróďy a africké holčičky, kteří si vzájemně nerozumějí ani slovo, a také Hlaváčová a její nápadník mim. Velmi dobrý hudební doprovod a plejáda výborných herců = další nedoceněný snímek naší kinematografie. (04.02.2022)

Odpočinkový povídkový snímek o běžných starostech a strastech obyčejných lidí. Příběhy, které by se i mohly klidně stát. A tak nějak ukazuje neuspěchanou dobu, která by se dnes naopak už stát nemohla. Povídky doprovází příjemná hudba své doby, která umocňuje atmosféru. Každá povídka je jiná a přesto mají něco společného. Pohled na život takový, jaký je. Dokonce jsou si v určitých detailech navzájem propojené, ale ty tu prozrazovat nebudu. Z historického hlediska jsou tu vynikající záběry Prahy. Vznikla tak zároveň ukázka, jak naše hlavní město vypadalo v 60. letech 20. století. A to rozhodně stojí za zhlédnutí. (21.11.2013)

Pokud budeme hledat oddechový film, v němž je dějová linka víceméně postavena na jedné situaci, kterou následně rozvíjí, pak vás Kolik slov stačí k lásce může uspokojit. Osobně bych se klonil k termínu vzdáleně propojených miniatur, kterým dnešní digitálně akční publikum těžko porozumí. Je možná diskutabilní zařazení L. Fialky do příběhu Zaza, ale hodnotím to jako rozhodně neotřelý pokus. A navíc, pro obyvatele Prahy jedinečná možnost se podívat, jak naše velkoměsto vypadalo na začátku 60. let. (31.03.2011)

Tak nám do ČSSR (pre mladých: Československej socialistickej republiky) dorazil civilizmus. Akoby scenáristom bol  skutočný Walt Whitman „šlehnutý“ Stanislavom Kostkom Neumannom.  Len s maličkým meškaním. Ten film som videl za „socíku“ viackrát, vždy v nedeľu vo Filme pre pamätníkov (názov relácie). Na mňa, ako na chalana zo stredne veľkého okresného mesta prirodzene urobila dojem jazda taxikára po Václavskom námestí, kde svietia neóny ako niekde v LA. Veľmi sa mi to páčilo. Prostredie letištnej lobby  s nablýskaným kávovarom, z ktorého majster Menšík  dostáva kávu, pôsobilo ako z iného sveta.    Najväčší dojem na mňa učinila poviedka s majstrom Brodským  a malým čiernym dievčatkom, ktoré mu prirastie k srdcu (pani Karla Chadimová v úlohe letušky bol príjemný bonus, presne tak som si vysnené letušky predstavoval). Celé prostredie pôsobilo skutočne exoticky, najmä na chlapca, ktorý túžil cestovať po svete (trebárs „len“ ako montér fabriky v našom meste). Na konci poviedky som bol ako mladý dosť smutný, hoci teraz  si myslím,  že záverečná rozluka  bolo to najlepšie, čo mohlo oboch postretnúť. Už len vzhľadom na temperamentnosť a hyperaktivitu černošských detí, pochybujem, že by také dieťa osoba hraná majstrom Brodským zvládala.  Jemný rasizmus poviedky (dnes by ju woke aktivisti zarazili) mi v tej dobe unikala. Poslednú poviedku som príliš nepobral. Pokladal som ju skôr za pantomímu ako činohru. Odporúčam  nostalgikom  alebo mladým, ktorý  by chceli vidieť, ako sa v Prahe kedysi žilo (i keď sa to týkalo len pomerne  úzkeho okruhu ľudí exkluzívnych povolaní). (09.01.2024)