Horká kaše

Jsem metalista tělem i duší. 80. léta si velmi dobře pamatuji - bylo nám 13, když jsme v roce 1986 založili svou kapelu. Nicméně tento film mne nenadchnul už ve své době, stejně jako česká metalová scéna, která tehdy za nic nestála. Mnohem zajímavější byl punkový předfilm, běžící v kinech před Horkou kaší. (02.03.2011)

Filmy silně čerpající ze své tehdejší aktuálnosti časem nevyhnutelně (leč přirozeně) narazí na svoji zastaralost. O to horší je případ Horké kaše - nejenže černobíle útočí na dobovou omladinu (a jelikož se některé věci příliš nezměnily, tak paradoxně i na tu dnešní), on se to film snaží neúspěšně zjemnit vzbuzováním sympatií např. skrze tehdejší zálibu v heavy metal. Bohužel, jakožto o 15 let mladší divák nemám k atmosféře té doby takřka žádný vztah. Jediná výhoda filmu je ta, že i s takovýmto časovým odstupem zůstává relativně srozumitelným - což se nedá říct třeba o zoomerském humoru, který se pro mnohé stává nepochopitelným už teď. (09.03.2024)

Jižní město prostě bylo a je něco šíleného. Až by se člověk vůbec ničemu nedivil. Film, navzdory všem nekvalitám či zubu času, který se na něm podepsal, ukazuje jedno. Obecně vzato mládež není horší než bývali jejich rodiče a nejde to s ní z kopce. Určité procento jedinců se takhle chová vždycky a najdete je v každé generaci. Někdy to prostě jde jen více vidět a věnuje se tomu více prostoru. Na filmu se mi líbily hrozně dvě věci - hláška z televize "Co se divíte, vždyť jsme si je sami vychovali" a úplně poslední záběr. Jinak je to taková klasická tématicky sebespásná klasika. Tehdy možná v tom někdo spojení metal=zlo (respektive metal-to co se ve filmu děje) vidět mohl, dneska se tomu člověk už jen zasměje. Metaloval jsem podobně jen o dva roky později a měl bych k tomu filmu v podstatě protiváhu. Bílá je hrozná rockerka. (24.10.2017)

Vitacit - "Horká kaše" - "Panelák snů rušil beat a starší hlas začal klít. Klid musí být! Křik na mně stůj, čeká tě pád, metal je hnůj, nesnaž se hrát. Co na to říct? To jejich stáří na tebe míří. Nechte nás být, chceme dál jít, i když vám je to fuk. Manévry dnů, hraje se blues, polykač snů koutkem ústa není jich víc! Je plno frází, co z tebou hází. Kdekdo ti poví, že tomu hoví, jen nesmí se to hrát. To jejich stáří na tebe míří. Nechte nás být, chceme dál jít, i když vám je to fuk. Rock není plísní, stává se básní, když přítomností v uších zní. Metal je naše horká teď kaše a vy teď nevíte, co s ním..." ** (03.01.2018)

"Když jdou strejdové na dechovku a poperou se teda až půllitry lítaj, tak se normálně zahraje Padla facka na sále, všechno je v pořádku."  Nikdy jsem nepatřil mezi skalní metalový hroziče, ale ve druhý polovině osmdesátých let jsem k metalu na chvilku konvertoval, takže by pro mne Horká kaše měla být srdeční záležitostí. Jenže není. Je to totiž hovadina plná nepříjemný mládeže a na tu já nerad vzpomínám. Tyto spolky znuděnejch kreténů bývaly totiž ozdobou každýho pořádnýho sídliště a nebyli to metalisti, pankáči ani depešáci. Byli to prostě jenom kreténi. Jinak ty hvězdy jsou výhradně za Vitacit s Luckou i bez ní a za připomínku několika legendárních vypalovaček typu Paralet či Haťapaťa. (19.04.2022)