Pražská 5

Kdo to neviděl v kině tenkrát, bude mít k ocenění dál. Tehdy to bylo něco nevídaného: radost, parodie, satira, blbnutí a vtipné písničky, vše, co zapšklá socialistická kultura potlačovala. Viděl jsem to v létě 89 v Doksech, a jediný zážitek, který byl toho roku ještě lepší a mocnější, přišel pak v listopadu. (20.07.2007)

Připomnělo mi to TKM - Televizní klub mladých - který se snažil být každé úterý socialisticky "cool" pro mladé s usměvavou mladou soudružkou Augustovou (co takhle vzpomínkový pořad, milá ČT?). Nezapomeňte, že tento film přesně zapadá do perestrojkového období, kdy hlavním slovem politiků byla "glasnosť" a konstruktivní kritika, což v praxi znamenalo tepat bezzubě do několika tradičních témat. Směr Karlštejn - Pražáci na výletě a příšerné čtyřky s opilými hostinskými, Oldův večírek - nedostatky socialistického plánování a novodobí zbohatlíci, kteří zradili ideje socialismu, a to vše ve stylu hrubé satiry Šimka a Krampola, banální Bersidejsi o hledajícím se mládí a la styl Vítr v kapse, ambiciózní Barvy vyprávějící stylem socialistických protestsongů (A co děti? Mají si kde hrát?) o tom, že šiky úderníku vystřídal konzum a nahý baby, což už tu bylo (antika v kostýmech). Na brigádě je už výtvor generace odchované každodenním koukáním na televizi, na neustále reprízované české filmy (a pár zahraničních), generace kašlající na politiku a tvořící pomocí popkulturních odkazů (Sedm statečných, Florenc 13/30, Starci na chmelu), Když O. Pavelka dal dnešním studentům do ruky kameru, tak ti parodovali stejným způsobem horory a telenovely (nabídka TV se rozšířila). (06.10.2010)

Tohle jsem viděl před revolucí dvakrát v kině. V kinech se to dlouho neohřálo, ale musím říct, že na velkým plátně byla jednoznačně nejlepší Křeč. V televizi už to tak nevynikne, takže sklepáci nemají konkurenci. Tenkrát bych rozhodně neváhal s plným počtem, ale po těch skoro dvaceti letech už to trochu ztrácí dech. (18.12.2008)

Pět příběhů, z čehož tři tragické a dva tak fantastické, že je dozajisté bude doporučovat kinematografickým gurmetům minimálně následující dekádu. První z těchto fantastických počinů je groteska reprezentující výlet na Karlštejn. A nebyl by to Vorel, aby se ve filmu neobjevil skřítek, u nějž si divák nemůže být zcela jist, zdali tento vykutálený pobuda a cestovatel po nocích nevraždí holčičky, kterého pozorovaly z okna jeho pelešení v nedalekém kontejneru. Druhým fantastickým počinem je něco mezi básní a rapem, a to v prostředí nějakého žižkovského Hiltonu. Nový pracovník zde dostává šanci ukázat svůj um a současně své ornitologické hejno kurů. 65% (18.01.2019)

Celovečerní debut režiséra Tomáše Vorla a nejspíš nejsvéráznější český film 80. let. Pět originálních povídek od pěti originálních souborů. Směr Karlštejn. Bezvadná vtipná groteska s jednou nezapomenoutelnou scénkou vedle druhé. Tomáš Vorel později na toto dílo navázal celovečním Skřítkem, který ale nepůsobí tak svěže, jako toto. 100%. Bersidejsi. Svérázné představení výtvarného divadla beze slov a herců. První polovina se siluetami a hudebním doprovodem Už je to uděláno, už je to hotovo se mi líbila, druhá polovina s maskami šla mimo mne. 50%. Oldův večírek. Rýmovaná povídka, která je vtipná, i když krapet rozvláčná. 80%. Barvy. Nepochopil jsem to, ale dobře se na to koukalo (zvláště na ty holky nahoře bez ke konci). 50%. Na brigádě! Naprosto perfektní parodie na budovatelské filmy s vynikajícím Tomášem Hanákem, jeho neodolatelnou manželkou Janou a skvělým blbem Milanem Steindlerem. Roztomile naivní písnička Strom kýve pahýly je také nezapomenutelná. 100%. Shrnutí: Povídkové filmy, které jsou vyrovnané, bych spočetl na prstech jedné ruky. Ani Pražská pětka mezi ně nepatří, ovšem to nemyslím nijak ve zlém. V každém případě je to kultovní film, který, třeba jen kvůli první a poslední povídce, jednoznačně doporučuji. 80%. (18.04.2008)