Václav Hudeček vystudoval režii na DAMU (1952-1956) a již za studií spolupracoval se souborem DISK, v roce 1954 byl dokonce přizván Alfredem Radokem k režijní spolupráci na Čapkově Loupežníkovi v Národním divadle. Na scéně Národního divadla se v průběhu svých studií objevil v několika hrách také jako herec. Po absolutoriu začínal mimo Prahu a v poměrně rychlém sledu vystřídal několik angažmá. Jeho prvním působištěm bylo Městské oblastní divadlo v Hořovicích (1956-1958), pak pracoval v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech (1958-1959), v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích byl nejen režisérem, ale také šéfem činohry (1959-1960). Pak se již vrátil do Prahy a v letech 1960-1968 režíroval v Městských divadlech pražských (1960-1968), dvě sezóny pak strávil v Divadle na Vinohradech (1968-1970). Z jeho prací pro tuto scénu stojí za zmínku dodnes vysoce ceněná komedie Brouk v hlavě z roku 1969, která byla natočena i pro televizi a v nedávné době vyšla také na DVD. V průběhu šedesátých let ale pohostinsky režíroval i pro další scény, například Divadlo Na zábradlí, kde realizoval legendární představení Čekání na Godota, uvedl také hru Ztížená možnost soustředění od Václava Havla.
Své další aktivity spojil Václav Hudeček s Národním divadlem, kde zůstal angažován až do smrti (1970-1991). Hudečkova práce na naší první scéně směřovala především k aktualizaci klasického repertoáru domácích i světových autorů, značného úspěchu dosáhla například představení Tomáš Becket nebo Faust, nejúspěšnější ale byly Hrátky s čertem, které Národní divadlo uvádělo více než pět let ve stopadesáti reprízách. Václav Hudeček má také značnou zásluhu na propagaci českého klasického divadla v německy mluvících zemích a spolupracoval s různými scénami v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Za inscenaci Král Jan byl v roce 1971 v Rakousku oceněn Cenou Josefa Kainze. Na sklonku své dráhy se Hudeček vrátil ke spolupráci s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích a v roce 1990 zde pohostinsky režíroval představení Fidlovačka.
Od počátku šedesátých let spolupracoval Václav Hudeček také s Československou televizí, kde se režijně podílel na vzniku inscenací i hudebně dramatických pořadů. Z jeho realizací v šedesátých letech stojí za zmínku televizní hry DĚDICTVÍ NA ÚVĚR (1965) nebo DOBRÁ RADA PANA BARTOŠE (1965). Pro televizi pořídil také záznam některých divadelních představení, jako již zmíněnou komedii BROUK V HLAVĚ (1969) nebo JINDŘICHA IV. (1968) v hlavní roli s Jindřichem Kopeckým. V práci za kamerou spolupracoval Hudeček i s regionálními studii a například v Ostravě natočil zdařilou konverzační komedii KOŠILKA (1974). Z dalších komediálních počinů stojí za zmínku televizní filmy nevelkého časového formátu, podpořené ovšem výbornými výkony těch nejlepších herců (BEČIČKA, 1971; RŮŽOVÁ SOBOTA, 1974; HOLKA MODROOKÁ, 1974; CESTA DO ROKYCAN, 1981). Z žánrově dramatičtějších děl se sluší připomenout životopisný snímek z doby národního obrození ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ (1970) nebo dvoudílnou inscenaci z doby počátků přemyslovského státu POUŤ KRÁLŮ (1982). Poslední Hudečkovou realizací pro televizi byla mikrokomedie MEDVĚD (1985) podle klasické předlohy A. P. Čechova.
Václav Hudeček zemřel v Praze 3. prosince 1991 ve věku 62 let. V rodinné umělecké tradici pokračuje jeho dcera Martina Hudečková (*1964), která je herečkou a především vytíženou dabérkou.
Pavel "argenson" Vlach
