Hudební skladatel Štěpán Lucký se narodil 20. ledna 1919 v Žilině. Roku 1936 odmaturoval na žilinské reálce a odešel studovat v letech 1936 – 1939 na pražskou Státní konzervatoř k profesorovi Albínu Šímovi a čtvrttónovou skladbu u Aloise Háby.Po začátku německéokupace se hned zapojil do odbojové činnosti a byl za ní vězněn v Budapešti, Ilavě, Osvětimi a Buchenwaldu. Avšak dožil se konce války a osvobození.
Vrátil se do Prahy, roku 1947 absolvoval Mistrovskou školu u profesora Jaroslava Řídkého a ještě v roce 1948 vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1948 až 1954 pracoval jako hudební kritik pražských deníků, týdeníků a periodik.
Později byl Lucký vedoucím hudebního vysílání tehdy začínající Československé televize (1954 – 1958) a pedagogem na AMU (1956 – 1961). Od konce 50. let dlel již jako hudební skladatel ve svobodném povolání. Ve své skladatelské práci se nepřikláněl k žádnému hudebnímu směru. Zobecňoval svoje reflexe a přetvářel je v předmětný obsah a v oproštěnou moudrou výpověď.
Snažil se dokonale využívat hudební nástroje, úspornou formu a dikci. Skládal hudbu pro klavír, housle, violoncello, orchestr, písně, instrumentální, komorní („Koncert pro orchestr“), opery („Půlnoční překvapení“) a scénickou hudbu pro divadlo („Figarova svatba“, „Monika“ pro Divadlo S. K. Neumanna a Městská divadla pražská) a rozhlas („Křižník Aurora“, „Pro tebe, Leningrade!“, „Lucerna“ nebo „Piškot“). Komponoval i pro film a televizi.
V české kinematografii začínal už na začátku 50. let. Nejprve komponoval hudbu k různým dokumentům a krátkometrážním snímkům (například NENÍ STÁLE ZAMRAČENO, ZA ŽIVOT RADOSTNÝ, JEDEN ZE ŠTAFETY, NEOBYČEJNÁ LÉTA, OTOMAR KORBELÁŘ, GUSTAV HILMAR, HEREC STANISLAV NEUMANN, VLASTA FABIANOVÁ, SPARTA – SLAVIA apod.).
Filmovou hudbu k hraným projektům tvořil Štěpán Lucký od poloviny 50. let. Debutoval filmem Jaroslava Macha, pro kterého komponoval i během dalších let (JEŠTĚ SVATBA NEBYLA…, PO NOCI DEN, O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH – povídka TAJEMSTVÍ PÍSMA, RYCHLÍK DO OSTRAVY, TAŽNÍ PTÁCI, TCHYNĚ, PRECLÍK, FOTBAL, NAHÁ PASTÝŘKA, KLEC PRO DVA a ještě TATÍNEK NA NEDĚLI).
Ovšem mnoholetou a plodnou spolupráci navázal až s režisérem Vladimírem Čechem, pro kteréhož komponoval od 50. až do 80. let (ČERNÝ PRAPOR, 105% ALIBI, PRVNÍ A POSLEDNÍ, POCHODNĚ, KOHOUT PLAŠÍ SMRT, KOMU TANČÍ HAVANA, MEZI NÁMI ZLODĚJI, ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP, SEDM HAVRANŮ, KLÍČ, SVATBA BEZ PRSTÝNKU, AFÉRY MÉ ŽENY, VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ, dále SEDMÉHO DNE VEČER, AKCE V ISTANBULU a JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA).
Jak vidno, Jaroslav Mach a Vladimír Čech se na hudební filmografii hraných filmů Štěpána Luckého podíleli více jak třemi čtvrtinami (první jedenácti a druhý šestnácti) z celkem pětatřiceti filmových položek. O zbytek se podělili ještě tři režiséři – Miroslav Cikán (dva), Maďar Félix Máriássy (jeden) a Ota Koval (pět).
Pro Miroslava Cikána to tedy byly filmy JURÁŠEK (1956) a KONEC CESTY (1959). Pro Félixe Máriássyho československo – maďarské koprodukční drama NEDĚLE VE VŠEDNÍ DEN (1962). A po čtrnácti letech ještě deset let pro Otu Kovala (jenž se stal posledním spolupracujícím režisérem Štěpána Luckého až do poloviny 80. let): JAKUB (1976), JULEK (1979), KAŇKA DO POHÁDKY (1981), MODRÉ Z NEBE (1983) a HRY PRO MÍRNĚ POKROČILÉ (1986). Zbylých dvacet let svého života již pro český film nepracoval.
Komponoval též pro televizní filmy (ŽIŽKŮV MEČ, CHVOJKA atd.) a pro seriály. Za svojí práci Štěpán Lucký obdržel Vyznamenání Za vynikající práci (1969) a titul Zasloužilého umělce (1972). Uplatnil se i na poli teoretickém, psal odborné články do různých periodik a se skladatelem Vladimírem Borem vydal odbornou knihu „Václav Trojan – filmová hudba“ (1958).
Byl taktéž klavíristou (nahrál klavírní sólo pro film TATÍNEK NA NEDĚLI) a u některých filmových titulů i hudebním dramaturgem (vybíral a aranžoval archivní hudbu). Hudební skladatel a klavírista Štěpán Lucký zemřel 5. května 2006 v Praze ve věku sedmaosmdesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour
