POMO

Do prostředí voleb nového papeže naroubovaná žhavá společenská témata: Ty, která se týkají taky poměrů v nejvyšších kruzích katolické církve jako je mocenská manipulace, konzervatismus vs. progresivita ve vnímání multikulturalismu, či genderová nerovnost. A taky migrace a islámský terorismus, probíhající v ulicích mimo hlasovací místnost. Opět famózně hrající Ralph Fiennes, kterého tíží zodpovědnost za co nejsprávnější výsledek voleb. Dynamické thrillerové vyprávění s intrikami a odhalováním kostlivců ve skříních adeptů na papeže, s podobně říznou hudbou jako v Na západní frontě klid (stejná spolupráce režisér / skladatel). A současně chytrá reflexe transformace společenských norem, která si svou doslovností snad až příliš okatě říká o festivalové ceny. Film Dva papežové, který taky přibližuje volební proces papeže a současně je inteligentním komorním dialogem reálných osobností, byl skromnější a upřímnější. Conclave je efektně vykonstruovaný biják. [San Sebastian IFF]

Podsvětí francouzského Nice, potyčky východoevropských mafií a rodinné drama, které nemůže dopadnout dobře. Na režijní debut solidní. Trvá déle si zvyknout na syrové hlavní postavy, které nedisponují žádnými sympatiemi. Ani hledání si cesty k sobě mezi odcizenými bratry není moc výmluvné. Ale to je způsobeno odlišností gruzínské kultury - Akaki Popkhadze není žádný Sean Baker. První polovina filmu by kvůli tomu zasloužila prostříhat, občas drhne a nudí. V té druhé ale tempo zrychlí, karty se zamíchají a jde do tuhého jako ve správné evropské raw gangsterce. [San Sebastian IFF]

Studovat postavu Isabelle Huppert baví, herečka do ní vnáší specifické črty evropské bezprostřednosti a francouzské smyslnosti, které hezky kontrastují s japonskou zdrženlivostí a etickým komunikačním kodexem. Film ale nebaví některými dialogy, které jsou i přes sympatickou autenticitu zbytečně zdlouhavé. Být dialogy kratší a s více postavami, mohla být paleta kresby postav bohatší, díky čemuž jsme mohli i o něco více poznat protagonistku. Stroze dokumentární kamerou, která si neodpustí ani laciné televizní zoomy, film dosahuje zmíněné autenticity, ale když je v jednom několikaminutovém záběru zaostřeno na zábradlí za mluvícími postavami místo na ně, prožitek z “festivalového zážitku” upadá. [San Sebastian IFF]