AngelLucy

City hunter byl pro mě vždy příjemnou jistotou nadnesené, neuvěřitelné, ale napínavé a poutavé akce s občasným směšným, ale nepostradatelným odlehčením ve formě hlavního perverzního hrdiny, na kterého se však dá vždy spolehnout, když ho město potřebuje (ehm, sice přednost mívají ženští zákazníci, někdy si ale Ryo dá říct, a pomůže každému v nouzi). Ráda jsem anime seriál City Huntra s "oldies" animaci sledovala pro jedinečné odreagování plné akce s chlípnými vtipy, které ale nikdy nepřehlušily hlavní dějovou linku, a krásně zapadly do celku každé epizody. Potěšilo mě, že se tvůrci tohoto filmu pokusili zakomponovat hlavní rysy mě důvěrně známého anime společně s legendární písní na konci filmu, i když na to měli tak omezený čas jednoho "celovečeráku". Ryo jako by z oka vypadl své animované verzi, chováním i vzhledem, Kaori mu šla hned v patách, nezapomněli ani šikovně vnést do příběhu její oblíbenou zbraň obrovského kladiva pod rouškou "pozůstatku z cosplaye" z undercover mise. Jelikož to byl příběh soustředící se pouze na začátek dlouhého seriálu na pokračování, být svěkdem dalších hlavních postav seriálu a jejich opakované interakce v následujících zápletkách bych s radostí zase uvítala. Pokud by tvůrci dostali šanci na další live action pokračování, i přesto, že taková ztvárnění anime nevyhledávám, ba spíš se jich vyhýbám, pokračování v tomhle případě bych uvítala.

Herci a jejich herecký výkon, taneční scény, kostýmy i hudební kulisa mě příjemně odreagovala a umožnila mi rozšířit obzory v asijské kinematografii, přiblížit thajskou historickou kulturu a filmovou produkci. Z dějového hlediska mi ale přišel film někdy zbytečně zdlouhavý a zamýšlený impakt dramatických scén a dějových zvratů mě v polovině případů míjel. Ač byl film zdlouhavý, i tak jsem nestihla postavy dostatečně poznat, abych s nimi soucítila a prožívala s nimi jejich rozhodnutí. Celkově to byl ale zajímavý zážitek a rozhodla jsem se dát dobré 3*.

Myslím si, že "Kotaro je sám" zpestřil svým zpracováním poměrně oblíbený žánr slice of life již jen počtem a pestrostí postav a umožnil nahlédnout, do jakých situací se může dítě, ale i dospělý různorodého věku v životě dostat. Již fakt, že Kotaro, dítě školkového věku, žije úplně sám z peněz zemřelé matky mi přijde jako neuvěřitelná, ale i jako drsná realita, která otevře oči divákovi již v prvním díle. Kotaro je podle mě velmi obdivuhodnou osobností, která se s životem vypořádává většinou s nadhledem dospělého, a často svým přístupem a podporou pomáhá řešit problémy ostatních, ať už se jedná o sousedy, či kamarády ze školky. Občas můžeme i pozorovat, jak si jeho počínání všímají náhodní cizinci - rozdavač balonků, pošťák, zubař apod., kteří jsou jeho reality svědky, a přispějí mu proto k lepšímu zase svými činy. Někdy pouhá přítomnost Kotaroa nebo jeho jednoduchý, ale skálopevný názor ostatní posune zase o krok dál. Ostatní mu na oplátku pomáhají v cestě dospívání a v jeho výchově v těžkém životním období. Po dokončení seriálu jsem velmi spokojený divák a můžu říct, že i mě seriál umožnil posunout se zase o krok dál.