Jelly

viděno před 14 dny v Ghibli muzeu v Tokiu. je fakt, že většina návštěvníků byli asiaté, ale i tak nás tam cizinců bylo nemálo. nevím tedy, proč tam ty anglické titulky nejsou, dialogů tam bylo docela dost. krásně šlo rozeznat, kdo rozumí, když jistá postava řekla něco vtipného: sál propukl v řehot, jen část obecenstva se rozpačitě rozhlížela kolem sebe... film je to krásný a pochopit se dá i bez porozumění textům. ale je to škoda. rovněž mě mrzí, že už ho nikdy neuvidím. mimochodem, film si tam člověk nevybírá (jak jsem si myslel), promítá se v měsíčních cyklech vždy jeden pro všechny návštěvníky. na nás vyšel tento, v prosinci už bude jiný.

začátek strašlivý, pak se to trochu zlepšilo, anebo jsem si zvykl. bod za Petru. ach (jo).

hodně povedená pocta, mám rád takovéto experimenty. pochválil bych i hudbu, kterou obstarali DVA.