anais

Jeden z nejlepších filmů vůbec...dnes už se takové bohužel netočí, zdá se, že to nikdo neumí... naprosto úžasně je tu vylíčena atmosféra, kdy němý Hollywood žil jen ve vzpomínkách a za kamery (i před ně) se dostala nová generace filmářů. Je to smutné i napínavé... Třešničkou na dortu je Buster Keaton. Nádhera.

Jedna z mých nejkrásnějších a současně nejsmutnějších dětských vzpomínek. Tenkrát na západě je film, který každým svým políčkem vyzařuje svou podstatu (a možná nejenom svou, ale filmů obecně). Ohromná vyprahlá pustina, po které se hrdinové pohybují jako by byla vyjádřena natahováním jednotlivých sekvencí. Leone je mistr atmosféry. Dokáže dokonale popsat charaktery, aniž by řekly jediné slovo, udělaly jediný výraznější pohyb. K velkolepému pocitu, který toto dílo vyvolává přispívá nemalou měrou snad nejlepší Morriconeho soundtrack. A ti herci! Netřeba mluvit! Pro mě rozhodně nejlepší western, a jeden z nejkrásnějších filmů vůbec!

Playtime je jako rozsáhlá hudební kompozice. Pomalu se odvíjí od méně výrazných motivů k velkému vyvrcholení, které se nakonec vrátí zpět ke klidnějším tónům. Vizuální Vltava. Od pramínku k řece a šup do moře, kde se veletok promění zpět v něco nicotného. Playtime je filmová hudba. Odosobněnost prostředí ve kterém se pan Hulot pohybuje, trochu dopadá i na divácký zážitek. Musíte se podvolit pozvolnému rytmu. Tati nepoužívá žádnou zkratku. Vypraví všechno dosova, popisně. Divák se stává svědkem každého detailu, Tati nenecháv�� nic na jeho fantazii. Buduje atmosféru odcizení, přetechnizovaného světa, světa plného turistů a povrchnosti. Je svým způsobem antidivácký. Pokud se podvolíte a necháte Tatimu volné ruce, zavede vás do ryze filmového světa. Světa, kde režisér je bůh.

Nádherný film. Epický, a přitom tak osobní. Ještě dnes se můj pocit z Blízkých setkání pohybuje na hranici okouzlení a úcty. Neuvěřitelně také působí fakt, že tato rozmáchlá, nákladná sci-fi má tak blízko ke kinematografii Françoise Truffauta. A to nejen proto, že ve filmu hraje. Blízká setkání třetího druhu jsou ve skutečnsti filmem o hledání sebe sama, nějakého uplatnění se ve společnosti. Až v druhém sledu jsou o mimozemšťanech a dětské fascinaci jimi. A právě tím se blíží (ehm) komornějším Truffautovým filmům.

Děj je ve srovnání s prvním Drunken masterem trochu překombinovaný, složitější. Chvíli jsem si tedy nemohl zvyknout, že se Chan snaží vytvářet jednolivým postavám hlubší rozměr, charakter, ale nakonec jsem na hru přistoupil. Mezi velkolepými akčními scénami jsou vsunuty oddychové pasáže obsahující skutečně inteligentní humor. V jedné chvíli se nás Jackie pokusí dokonce dojmout (hádka s otcem), což mi přišlo v jinak netraumatickém ději jako poměrně silné kafe. Naštěstí tu je postava hrdinovy matky - v Anitě Mui našel Jackie svůj dokonalý komediální protějšek, každá scéna v níž se objeví je třešničkou na dortu. V tomto případě se dort v třešničkách téměř vytrácí:-) Co se akce týče, "drunken box" je tu přiveden k naprosté dokonalosti. Kdo neví, o čem je řeč, musí vidět! Jackiemu se podařilo natočit skutečně svěží film, který se bez diskuzí řadí k jeho nejlepším.

Je to děj tak jednoduchý, až se v něm dá hledat celkem složitá symbolika (týkající se studené války a éry mccarthismu v Americe). Gary Cooper má pro roli šerifa hledajícího pomoc u svých spoluobčanů vynikající obličej, plný upřímnosti, ale hlavně jakési až naivní upjatosti k představám o přátelství a pomoci ostatním. Během hodiny a dvaceti minut je z těchto představ tvrdě vyléčen. Jedna z věcí, které drží tento film pohromadě je hudba. Už od prvních okamžiků zní nepřetržitý rytmus bubínku, a do něj hraje velmi vlezlá melodie ústřední písničky. Hudba jako by vystupovala na povrch v dramatických momentech, a mezi nimi se drží velmi v pozadí, jako zběsilé bušení srdce, jako rychlé odtikávání hodin.

Terminátor se od všech ostatních Arnoldových filmů liší vysokou dávkou humanity. Střílí se pro dobrou věc - a ještě ke všemu ne do lidí. Vedle dokonalých triků tak přináší Cameronův film úvahy o poslání rodiny, úvahy o nesmyslnosti zabíjení a o přátelství. To, že v něčem takovém hraje Schwarzenegger je už pouhá třešnička na dortu.

Oproti předchozím dvěma dílum trilogie přibyl neuvěřitelný Eli Wallach a monumentálnější měřítko, které začlenilo "malý" příbeh o hledání pokladu do velkolepého kontextu války Severu proti Jihu. Leone natočil obdobný příběh jako před tím, ale dodal mu větší komplexnost. Jelikož mi tento film docela dlouho ostudně chyběl mezi shlédnutými filmy, při sledování už jsem věděl o jaký klenot se právě připravuji. Není totiž úžasnější pocit než vidět poprvé závěrečnou scénu Eliho Wallacha běhajícího po hřbitově za doprovodu Morriconeho hudby - je to dojemné, jednoduché, dechberoucí.

Vyprávění obrazem a hudbou. Fantastično, hrdinství a dobrodružství v té nejryzejší podobě.