MartinNDL

Pro mě vrchol letošních Varů. Velice sympatické a zároveň velice problematické hlavní postavy, úspora slov jednoznačně k dobru. A bez dlouhého rozepisování v tom bylo zachyceno skvěle to, čemu by Rusové řekli "ruská duše", ale ona je to spíše slovanská duše. A jakkoliv to nemůže pochopit i docela sympatický německý fotograf (postava z filmu), pro českého diváka by to mohlo být snadnější a ztotožnitelné. Hned několik sond do osobností různě se hledajících lidí se složitou identitou. Rok se s rokem sešel a na KVIFF jsem narazil na dalšího skvělého umělce z východu. Jen tak dál Marino Stepanska. A více obou herců na plátně.

Poměrně lehce koukatelná romanticky dramatická limonáda, kterak slepý gay k partnerovi přišel. Po všech stránkách správňácký film zcela jistě milovaný všemi zarputilými obhájci menšin všech možných neziskovek. Mně se líbily obě hlavní dívčí postavy a díky tomu se mi na film koukalo asi líp, než bych čekal a také kdykoliv se velmi schylovalo k explicitní gay scénce, režisér to naštěstí nedotáhl, za což jsem mu vděčen. Pro gaye asi super film, pro heteráky spíš průměr.

Klasický pohled za oponu dovolenkových resortů. Zatímco si bílý muž s blonďatou kočičkou dopřává kokosové mléko a kešu oříšky o pár kiláků vedle se odehrává skutečný život indické ultra chudiny, která tyto pochoutky zajišťuje. Pohled do slumu, kde mladý Santosh je vyloučený mezi vyloučenými, protože jeho fotr zabil svou ženu nebo tak něco. A Santosh je předurčen k poslušnosti a otrocké práci včetně šukání nemytých, tlustých, starých paniček z ghetta. Jenže on je chytrý a rád by studoval a měl pěknou mladou holku. No a to pak vznikají konflikty.

V šibenické prdeli světa, kam mnozí jezdívají na dovolené, žije jedna rodinka s fotříkem po infarktu, dementním nemakačenko synkem, stejně línou a nic nedělající matkou, o kterou se stará vcelku sympatická a hezká holčina, která toho moc nenamluví, ale jelikož je jí už k pětadvaceti a v životě toho moc díky rodinným okolnostem nepoznala, snaží se trochu rebelovat. Řekl byc, že se jedná o velmi realistický a skutečný příběh mnoha nejen balkánských rodin a všech těchto holek je mi na dálku líto. Popis výše je dosti mimo, ale i když se vám dostane jiný film, než čekáte, stojí určitě za zhlédnutí. Taková seriózně natočená výměna manželek.

Velmi otravné, velmi nudné, velmi ukecané, velmi hysterické. Hlavní hrdinka je trapná ve všech směrech a i když ji Juliette Binoche hraje skvěle, totální antipatie téhle k téhle rozdavačné a neustále se zamilovávající jednonočařce byly extrémní překážkou k sebemenší koukatelnosti a jen s velkým úsilým jsem to dotáhl až do konce, kde bohužel čekal nekonečný a příšerný balící monolog věštícího Depardieuho. Hrůza a ruce i oči pryč.

Che by dal taky za pět. Když se lidé zdola bouří proti klerofašismu Franca a socialistická vojska pod zahraniční taktovkou Stalina jim nejsou dost ideově čistá, formuje se i zahraniční četa dobrovolníků, kteří to povětšinou myslí upřímně. A upřímně to myslel i režisér s kritikou zprava i zleva. Uvěřitelný válečný film o hrdosti, lásce, víře a odvaze.

Zajímavý pohled na Japonsko ve stylu takovýho trojboje podpantoflácké revolty šéfíka z high society a naivní, však dosti sebevědomé mladé holčiny ze zadlužené low rodinky. V podstatě dosti feministická společensko-kritická jednohubka, která přes své stáří nenudí, ale díky svému věku taky příliš nebaví.

Překvapivě dobrý. Velmi minimalisticky pojatý výlet do přírody, kde nejsilnější stránkou zůstává velká uvěřitelnost. Postavy se nechovají stupidně, na začátku je slušně vykreslen charakter obou protagonistů a ti zůstávají konzistentní. Navíc pár podobných lidí znám, nejsou to weberovské ideální typy. Nejedná se o veledílo, ale při neustálém pomyšlení že by se to mohlo stát i vám, faktor strachu dobře funguje.

Kdyby stejný film natočil jakýkoliv zahraniční tým s vlastním pojetím jugoslávské historie a povahy, dopadlo by to buď jako parodie nebo ošklivý stereotyp. Ovšem bravurní režie Dragojeviče a neuvěřitelně civilní hraní všech tří ústředních postav vytváří perfektní kombinaci ostrého a bezvýchodného dramatu rozvrácené země a zároveň udrží humornou rovinu tak, že se vzájemně vůbec nebijí. Není úplně jasné, zda se jedná o kritiku či obhajobu a nebo určitou sebelítost, ale nic to nemění na tom, jak realisticky a zároveň nadsazeně (ha? :-) ) je drsný devadesátkový Bělehrad vylíčen. Underground se může jít zahrabat, to Dragojevič by měl světu představovat Srbsko.

Začněme tím, že filmu nebudu vůbec nic vytýkat. Hrůzy (jugoslávské) války byly natočeny tím nejlepším způsobem, což znamená minimalistické, ovšem syrové a explicitní pojetí, perfektní hraní elity srbské herecké školy, zdánlivě neuchopitelné, nakonec však skvěle zapadající střídání časových rovin, zachování relativního odstupu a nezaujatost, černý humor, folklor a spousta indícií pro pochopení motivace řekněme náhodných účastníků válečného konfliktu a vztahu mezi jednotlivými etniky před a při válce. Nechybí ani jugonostalgie a různé pohledy na maršála Tita. Jednoznačně perfektní učebnice novodobých jugoslávských dějin.