P_Soar

Můj pocit po opuštění kina byl spíše solidní 3 hvězdy, ale dávám víc, protože někde v koutku cítím, že ten film je ve skutečnosti lepší a že moje lehké zklamání bylo způsobeno hlavně tím, že jsem čekal (hořkou) komedii a dostal výživný psychothriller s filozofickým přesahem. Myslím, že to bude chtít opakované zhlédnutí a sám jsem zvědavý, jestli 4 hvězdy uhájí, nebo dokonce (kdo ví) přidá ještě i pátou.

Nesdílím všeobecné nadšení z tohoto seriálu. Dějová linka by se dala shrnout do několika rozvitých vět, jednotlivé charaktery jsou celkem ledabyle načrtnuté, příběh předvídatelný a prvoplánový. Na druhou stranu tomu nelze upřít několik silných scén, ale ty jaksi automaticky vyplývají ze silného námětu, a vedle toho také zdařilé řemeslné zpracování. Co mi však vadilo nejvíc, bylo to, že jsme v české verzi sledovali čistokrevný kýč. I to rugby se hrálo převážně v nažehlených trenclích, čisťounkých dresech, za pěkného počasí a s minimem bláta a špíny (srovnej galerie u originálu). Náročná léčba na hrdinově vzhledu nezanechala žádné znatelnější stopy. Celé to zkrátka bylo takové uhlazené. Člověk se musí ptát, jaký smysl vlastně potom mělo natočení české verze, když pokud jde o děj, vlastně jen otrocky okopírovala originál, a zároveň jediný vklad byl zřejmě ten, že z něj udělala uhlazený kýč.

Zábavná tricetiminutovka se spoustou drobných gagů a vtipných momentů.

Pro mě bezesporu jeden z nejlepších českých filmů všech dob a moc nechápu zdejší filmové znalce, mezi něž se nepočítám, proč tak škudlí s pátou a někteří dokonce i se čtvrtou hvězdičkou! Protože k dokonalosti, a tedy k 100% filmovému Zátopkovi moc nechybí: určitě ne výborný scénář čerpající z pohnutého životního osudu, humor, skvostná výprava, vynikající soundtrack...to vše korunované brilantním Neužilovým hereckým výkonem. Jediné, co by se dalo vytknout, je občas ne zcela přehledné přepínání mezi dvěma časovými rovinami. Na druhou stranu samotná dějová linka s návštěvou Rona Clarka dodává filmu druhý plán, oživuje ho a poskytuje další úhel pohledu na Zátopkovu osobnost a v jedné ze závěrečných scén možná i recept na jeho úspěchy. Při svém slavném maratonském vítězství nosil Zátopek číslo 903 a já tomu filmovému dávám 93%.

Zdeněk Troška a jeho asi nejlepší pohádka, kde se vyvaroval otravných infantilních čertů a pod. Neotřelá originální předloha, lehkost, vtip a šarm. Pro mě jedna z nejlepších porevolučních pohádek a udivuje mě, že tu má stejné hodnocení jako např. letošní "Janákovina".

Zjišťuji, že bych tu z fleku mohl okopírovat recenzi loňské štědrovečerní pohádky s tím rozdílem, že na té letošní bylo vše přece jen o kousíček míň hrozné. Mezi proprietami nemohli ovšem chybět dva věrolomní, avšak připitomělí rádci (loni to bylo ovšem horší - to to byli úplní dementi) a senilní pan král obé po vzoru klasiky Pyšná princezna, ale v mnohem horším provedení. Dál jsem tu loni psal o strachu z použití nadpřirozených rekvizit, či bytostí v moderních českých pohádkách...přitom ty k žánru patří. Letos jsme sice měli zlatou rybku, která ale splnila jen jedno přání, protože hrdina si neuvědomil to, co ví každé malé dítě, že totiž zlaté rybky plní zásadně přání tři ;-) Co tam máme dál. Á, už vím: školometsky otravné výchovné repliky pronášené hojně kladnými postavami (!) a schopné spolehlivě zničit zárodky jakékoli lehkosti a vtipu, například vtipný gag s výukou plavání na konci. Kromě toho všudypřítomná doslovnost a málo prokreslené charaktery postav (navzdory za uši tahající králově hlášce: "To jsou charakteři"), a to i těch postav, jejichž vnitřní vývoj a pohnutky k něčemu takovému přímo vybízely (vodnický vévoda). Zkrátka Janák je takový béčkový Troška, který mechanicky sází jednu pohádku za druhou. Tragédií je, že když se k natáčení dostane někdo jiný, nedopadne to obvykle o nic lépe, spíš naopak.

Jak tu někteří píší, ke škodě celého filmu to občas sklouzává k artové manýře. Tou ale nemám na mysli sergioleonovské dlouhé záběry bez střihu, nebo detaily tváří a jejich pohnutí. Pár scén by se asi dalo vynechat a celý film mohl skončit o 10 minut dříve (po scéně v kuchyni). Zbylé dvě, tři scény už byly navíc a zbytečně doslovné.

Geniální!

Nemám slov.

Místo normalizačních nedělních chvilek poezie tu máme nedělní hodinku a půl přihlouplé angažované agitky. Nic se nezměnilo, až na to, že ty chvilky poezie se daly daleko líp snést.