karlvonarbei

Přesně po 40 letech od prvního vzedmutí vlny punku se  v různých médiích začalo velmi frekventovaně toto výročí připomínat různými dokumenty a přesně po 40 letech od roku nula původně britského novoromantismu ( ostatně, jiný ani vlastně neexistuje!) se tak děje alespoň prostřednictvím tohoto zajisté velmi relevantního dokumentu. Dovolím si poznamenat něco trochu kacířského, nemá smysl, aby kdokoliv tzv. hvězdičkoval tento počin, dokument jde nad rámec běžné hudby_ kdo ho opravdu viděl a přemýšlí, tak pochopí, že šlo zejména o jisté politické, sociální, protisystémové hnutí, které bylo podporováno drogovou kulturou, uměleckým prostředím, ale i obyčejnými lidmi, kteří nehodlali zapadnout do šedi a z chudoby (považte kapitalismu) se vyšvihli nejprve do titulků bulváru a dnes s odstupem času dokázali ovlivnit celou pop kulturu podobně jako Andy Warhol svými excesi již v 60. letech. Nikoho tady přitom ani nemá zajímat, jestli ten či onen měl raději Depeche Mode než O.M.D. ani to, do jaké míry je kdo pamětník- vše je irelevantní, protože tady záleží jen na způsobu, jakým aktéři vstoupili do děje a čím oni (nikoliv my "recenzenti"!!!) přispěli k malé hudební revoluci..toto vše dokument maximálně s velkou otevřeností i zábavně popisuje, přičemž si nedokážu představit někoho z domácí scény, kdo by takto otevřeně mluvil sám o sobě jako Boy George, když přiznává, jak v klubu občas ostatní okrádal, měl tam přitom několikrát zákaz vstupu a stejně se tam vždy dostal a při vzpomínání je na to ještě velmi hrdý. proto je britská hudba tak rajcovní, na nic si nehraje a lidé tak v určité fázi svého ranného života tvoří něco, co se stane nesmrtelným. Koho zajímá, že ten či onen nemusí Spandau Ballet, ti to přece začali, osobní antipatie do opravdových recenzí opravdu nepatří. Tu dobu jsem zažil, v Blitzu jsem nikdy nebyl a nebudu s prominutím házet perly sviním, proto se dále již omezím jen na tento výkřik a samozřejmě, pokud by bylo možné dát 50 hvězdiček, dám padesát, pokud 5.000, dám tedy pět tisíc atak dále..vše podstatné v dokumentu naleznete, kdo chce být vzdělanější, může libovolně v dnešní době dostudovat, protože právě tento "movementů vzešlý vlastně z punku, Bowieho a Roxy Music si to zaslouží. Vše ostatní sem opravdu nepatří

Popová princezna Kylie byla již ve svých dvaceti letech mnohem lepší herečkou, než zpěvačkou. Filmový plakát k Delikventům je však poněkud zavádějící, jedná se totiž spíš o drama, než o erotický thriller, hlavní protagonisté to v té době v soukromí měli přitom zajímavě rozdělené, ona chodila se zpěvákem INXS, Schlatter s Anistonovou. Téma je poněkud choulostivé a snad se ani nechce věřit, že takové chování rodičů vůbec bylo možné v poválečné Austrálii! I proto si zaslouží film vyšší ohodnocení, než jen průměr- DOPORUČUJI.

Výborný psychologický film od A do Z, v žádném případě však hudební a ačkoliv ani o drama tam není nouze, v tomto případě dle mého názoru drill, který bubeníci musí podstoupit, není žádné velké drama, jen psychologie. Tak trochu i pravý opak typické hollywoodské produkce (se divím, že něco tak skvěle propracovaného nevzniklo například v evropském nezávislém filmu, ale tam rezonují nyní zcela jiná témata: možná, kdyby hlavní hrdina patřil do komunity LGBT, byl na útěku z nějaké zkorumpované země či patřil k jiným etnickým skupinám, pak možná!.)... skvěle napsané, skvěle zahrané, navíc z oblasti, kam zase tak často rozhodně nenahlédneme. Ono se tak trochu jedná i o film komorní (tak takhle opravdu uvažuje jen málokdo) a to proto, že obraz se převážně odehrává ve studiu. Tohle dílo má tedy veškeré parametry stát se klasikou, ale mezi jednookými se tak jen stěží kdy stane, což stejně nevadí- doporučuji.

Od Pollacka šlo s klidem očekávat vždy kvalitní thriller, to se v tomto případě opět naplnilo. Pacino mi však do role tohoto agenta nějak neseděl, Kidman ho v tomto případě slušně přehrává, ostatně celý film se vlastně točí kolem ní. Nečekané rozuzlení není přehnané, snímek nijak zvlášť nemoralizuje, chybí zde samoúčelné scény a proto je příběh racionálně uvěřitelný. Dobré řemeslné dílo, jež znamená, že jeho shlédnutí není žádnou ztrátou času

Je smutné, jak se znovu vrací doma tmářů, kteří opět vědí sami nejlépe, co je správné a co nikoliv! Proč nějaké hysterické hnutí odsuzuje někoho, když on sám odsouzen nikdy nebyl a proč k tomu opět slouží i místní bezcharakterní pisálci, kteří Allenovi nesahají ani po kotníky? To je tzv. cancel culture- opravdu zákeřně hnusný způsob ostrakizace, který například zažili tolik přeceňovaní disidenti v Československu 70. a 80. let! Pohrobci Marxismu- Leninismu v dnešní realitě evropské unie..samotný film samozřejmě kvalitou může odpovídat věku i množství filmů, které sám mistr natočil, ale řekl bych, že má stále co říci. Není to film nikterak úžasný, ale zcela jistě vyžaduje jistý intelekt, má smysl a proto vůbec není zbytečný. Zbytečný je jen zřejmě boj s novodobou inkvizicí- ta už totiž nějakou dobu (minimálně posledních 10 let) plně vítězí na všech frontách a my jen této tragédii tupě přihlížíme. Allen však není osamocen, jednou se vše musí alespoň na chvíli zase obrátit zpět k normálu.

Zbytečně zdlouhavé, ale díky obrovské zkušenosti s podobnými filmy i citu, stále ještě únosné.  Režisér si však příliš věří v tom, že divák bude každou scénu prožívat, ale ono mnohdy nejde o nic víc, než zajímavé dobové zasazení (scénicky i dějově), jež podtrhuje poměrně pomalé tempo vyprávění, mnohdy bez nadsázky a vlastně i akčnosti. Pokud by byly přimíchány i tyto ingredience a film rozdělen na dva díly, pak by se jistě mohlo jednat o dílo nadprůměrné, tady to však mistr úplně neodhadl.  Ohledně "omlazení" však žádný problém nemám

Film, kde je velmi naivně načrtnuto jakési poselství třeba o tom, že věda se dá také zneužít, různé nahodilé obrazy, přeplácané a zbytečně dlouhé až běda. Problém tohoto génia je v tom, že tento film postrádá cit a tedy i smysl. Přiznám se, nikdy jsem plně nepochopil ani Nebe nad Berlínem a to jsem se opravdu snažil, tady je to ovšem zcela marné. Pan režisér zároveň zneužívá hudební aristokraty, což jsou velmi uznávaní umělci z oblasti pop kultury, protože svůj film opentlil zcela zbytečně neuvěřitelným množstvím kvalitní hudby, ovšem tak nějak úplně zbytečně, bez smyslu a bez kontextu (dokonce toto své opravdu nepovedené dílo nazval po jednom z hitů od U2, asi aby se zavděčil Bonovi a mohl s ním v budoucnu spolupracovat, což se také i stalo, ovšem jejich budoucí spolupráce na videích alespoň nějaký smysl měla).. totální hloupost a to nejsem nijak povrchní

Divadelní freska vtěsnaná do jedné místnosti a vygradovaná až do absurdna, což je základním předpokladem tohoto žánru. Další důležitou složkou v takovém počinu bývají herci, kteří zde sice neexcelují, ale svoje si poctivě odehrají. Je dobré nastavovat pravou tvář společnosti, ale žádnou nadstavbu zde nehledejte. Je to hodně či málo?..v Čechách tohle zřejmě stačí!

Bowie a jeho manželka Angela, Reed, Iggy. Ze skutečných osobností hudebního světa se ve filmu dvakrát objeví tehdy jen pár měsíců známý pan Molko z indie- bandu Placebo. Film je trochu překombinovaná, trochu spektakulární, ale stále ještě celkem dobře snesitelná rekonstrukce glamového období Británie 70. let s hudbou T.Rex, Lou Reeda nebo Roxy Music.

Provinční pseudodokument, který se povedl, ale jako vše provinční, je to samozřejmě jen pouhý průměr. Chybí hlubší přesah, není to určitě nuda, připadá mi to ovšem více jako návod pro dorůstající děti, tedy využitelný školní manuál, než nějaké smysluplnější dílo. Vít Klusák je v kategorii "buránek", proto nešlo očekávat progresivní dílo. Řemeslně asi nemá smysl co vytýkat, není vlastně ani co, je to tedy rozhodně aspoň trochu zajímavý pohled na svět, který snad většinu z nás míjí, neboť tu snad žádní pedofilové mezi námi nejsou, ale událost roku v Čechách? V roce, kdy se nic ani nesmělo dít, možné je pak úplně všechno PF- ta holčička s fialovými hlasy, která nejlépe zahrála na city, ta přece vypadala minimálně na 16, není tohle tak trochu podvod jako volby v Ušákově..?